Na osmihodinovou cestu se vydává se spoluhráčem každý týden. Ve čtvrtek do Německa, v pondělí zpátky. Tým hraje kreisligu, soutěž na úrovni 1. A třídy.
Antlův příběh je typickou ukázkou toho, jak může i fotbalista bez závratného nadání přijít k penězům, pokud je hledá za hranicemi.
V Česku by se fotbalem neuživil. "Jenže v Německu mám podmínky jako v české druhé lize," přiznává Antl, který hrál ještě před šesti lety tuto soutěž ve Starém Městě.
V nejnižších soutěžích není problém vydělat si v přepočtu 10 tisíc korun měsíčně, ve čtvrté rakouské lize už mají hráči takový příjem, že doma nemusí vůbec pracovat...
Vlna odchodů českých fotbalistů přišla hned v úvodu 90. let. "Němci sháněli Čechy, dokonce tenkrát měli inzeráty v novinách," vzpomíná Stanislav Štípek z Karlových Varů.
Sám hraje v saském klubu FC Werda už deset let, nosí i kapitánskou pásku. Spolu s ním je v mužstvu dalších pět Čechů, ještě tři pak hrají za B tým stejného klubu.
"V šest večer skončíme ve Varech v práci a od půl osmé v Německu dvakrát týdně trénujeme. U nás se trénuje dřív, obojí bych nestíhal," mluví Štípek o jednom z důvodů, proč mu angažmá v Německu vyhovuje.
Spokojeni se svazkem s českými "přeběhlíky" jsou i na německé straně, ale v Česku drancované kluby nad úprky svých hráčů soptí.
Jak masivní je to jev, dokládají následující čísla. Jen za minulý kalendářní rok odešlo do Německa 265 hráčů, do sousedního Rakouska dokonce 305. Dá se odhadnout, že v pohraničí obou států hraje dohromady přes dva tisíce tuzemců.
"Hráče chápu, že jdou za lepším. Jenže z jejich odchodu nemáme ani korunu, zatímco když se stejný hráč z Německa vrací, musíme našemu svazu za obnovení registrace platit dva a půl tisíce korun. To je ta největší drzost!" hněvá se Ivo Hermanovský z vedení klubu ve Františkových Lázních.
Odliv hráčů do Rakouska pouští žilou jihočeskému fotbalu. Úroveň tamních soutěží stále klesá. Kluby a oddíly nemají často jasno, jak odchodům zamezit. Ale obrana existuje. Příkladem je Český Krumlov, kde mají hráče pod neamatérskými smlouvami a pouštějí je do Rakouska na hostování, které každý rok obnovují.
