Nyní však vývoj směřuje k tomu, aby přesně za měsíc mohl do druholigového jara, v němž bude hradecké mužstvo hájit první příčku tabulky, která zajišťuje postup do 1. ligy, naskočit.
„Pokud nepřijde nějaká komplikace, tak se na jaro stihnu připravit dobře,“ uvedl třiatřicetiletý fotbalista, který si po tříměsíční pauze znovu mohl vyzkoušet zápasovou zátěž. A nijak mu nevadilo, že šlo jen o modelový zápas v rámci hradeckého klubu, „zápas to byl, měli jsme dresy a chrániče. Určitě to bylo lepší než běhat kolem řeky.“
Rada se na začátku listopadu zranil zdánlivě nenápadně, ale jeho návrat k fotbalu se táhl. „Přiskřípl jsem si nerv v zádech a začalo mě to omezovat pravou nohu. Bylo to nevyzpytatelné, lepšilo se to pomalu,“ vysvětluje, co ho na podzim přibrzdilo. Do jeho konce už se vrátit nestihl.
Nyní už však cítí, že by podzimní problémy mohly být pryč. Trénuje s týmem, absolvoval s ním i nedávné kondiční soustředění ve Špindlerově Mlýně. „Od Nového roku trénuji prakticky normálně, jen se víc věnuji cvičení a správnému zapojení těla do tréninku,“ popisuje Rada.
V posledních podzimních zápasech už jen mohl sledovat snažení hradeckých spoluhráčů v cestě za udržením první příčky druholigové tabulky. Nakonec se jim to podařilo, Rada však přiznává, že na tribuně to pro něj bylo často mnohem horší než na hřišti.
„Na tribuně to byly často opravdu nervy. Třeba zápas s Prostějovem, kdy jsme měli snad každou minutu šanci, ale nedali jsme ani jeden gól a prohráli jsme,“ vzpomíná fotbalista, který do Hradce přišel uprostřed minulé sezony z pražských Bohemians. Na jaře za Hradec odehrál jedenáct druholigových utkání, na podzim sedm.
