Pokud v zápasech v Karviné a doma s Hradcem Králové nezíská čtyři body, u mužstva skončí. Tak zní ultimátum, které dostal od výkonné ředitelky klubu Marcely Mrázkové. "Překvapilo mě, že se tato informace dostala k veřejnosti," poznamenal Jurkemik.
Budete ještě pod větším tlakem, že?
Nevím. Je právem vedení, že přede mě postavilo podobný úkol. Nemám s tím problém. Jen to mělo zůstat v tichosti uvnitř klubu. V kabině vždy jsou hráči, kteří za trenérem stojí. Ale jiní jsou více letargičtí, pokud uslyší něco podobného.
Pokud u mužstva skončíte, šéfka klubu Mrázková vám nabídla, že byste mohl pokračovat ve funkci sportovního ředitele. Lákal by vás podobný post?
Je pravda, že paní inženýrka se mnou o tomto mluvila. Ale jednoznačně říkám, že to neřeším. Jsem a až do poslední chvíle budu v první řadě trenér. Chci tady dokončit práci, kterou jsem začal. Věřím, že u týmu zůstanu. A tomu musí věřit i hráči. Nemám čas myslet na to, co bych dělal potom, co u týmu skončím.
Roli sportovního ředitele jste si už vyzkoušel v Interu Bratislava. Bavilo by vás to?
Byla to zajímavá funkce. Měl jsem na starosti sportovní stránku, chodil jsem pozorovat tréninky, radili jsme se s ostatními trenéry. Pokud bych měl něco podobného zase dělat, musel bych vědět, co to obnáší. Nebavilo by mě jen sedět někde v kanceláři nad papíry. Od toho je v klubu sekretář.
Vraťme se ještě k současné situaci Slovácka. Jak je vůbec možné, že v létě hodně posílený tým se plácá u dna druholigové tabulky? Jsou hráči v psychické nepohodě?
Na to bych to nesváděl. Do této situace se dostali sami hráči. Nechápu to. Odehráli jsme dobré zápasy, ve kterých jsme dokázali tvrdě vyhrávat osobní souboje. Ale pak předvedeme špatný a nedůrazný fotbal. To není o psychice.
Tak v čem je problém?
Každý musí hledat chybu především u sebe. Ani já se jich nezříkám. Na vzniklé situaci mám svůj díl viny. Vrátím se ještě k otázce psychické pohody hráčů. Víte, co je zajímavé? Když se daří, každý je v pohodě a pomoc odjinud ani nepotřebuje.
Když to nejde, všichni hledají berličku u trenéra.
Často si stěžujete, že Slovácku schází vůdce. Opravdu není v kabině nikdo, kdo by podobnou roli zvládl? V kádru je přece řada hráčů s ligovými zkušenostmi.
Ale žádný hecíř tam není. Opravdu. Kluci si nic neřeknou, nevytknou. Čekají na to, co jim povím já. Vnitřní síla mužstva musí vycházet z hráčů. Nemůžou se spoléhat jen na trenéra. Někdo musí sám vstát a říct: tak sakra, chlapi, přece tady nejsme jen kvůli tomu, abychom brali základní plat a neměli žádné prémie. (emotivně) Nikdo se slušně řečeno nenaštve, že hrajeme špatně.
Jaká je nálada v kabině?
Psychicky zlomení nejsme. Přijďte se podívat na trénink a uvidíte, že hráči trénují s chutí. Možná ale, že někteří z nich jsou takzvané tréninkové typy. Na tréninku září a v zápase se sesypou. I takoví fotbalisté existují.
V úterý jste se zúčastnil společného setkání s fanoušky. Prý to bylo docela ostré.
To bylo. Byli jsme tam skoro dvě hodiny. Fanoušci byli nejdříve hodně nabroušení, padaly útočné dotazy. Ale spoustu věcí jsme si vyříkali. Věřím, že pochopili, že pracujeme. Nikdo tady nestojí s rukama v bok. Jsme na stejné lodi. Jen mě zpětně mrzí, že jsem s sebou nevzal víc hráčů. Viděli by, jak naše výsledky fanoušky štvou. Fotbal hrají především pro ně. Ne pro trenéra.
V minulých dnech se objevila informace, že Slovácko jedná o sloučení s ligovým Zlínem. Co na to říkáte?
Na tréninku jsem hráčům řekl, ať na podobné věci nemyslí. Osobně tomu nevěřím. Jde o dvě konkurenční města a velké rivaly. A rivalové se nikdy nespojí. V Hradišti jsem krátkou dobu, neznám tak dobře místní specifika, ale podobná sloučení většinou nevyjdou.
Podobné spekulace vám momentálně moc nepomůžou, že?
Hráčům to na pohodě nepřidá. Někteří si řeknou: proč bych se měl snažit, když už máme ligu jistou? A co bude za rok, budu tady ještě hrát? Máme teď jiné problémy než řešit takové věci. Je z toho zbytečný rozruch u nás i ve Zlíně. Ničemu to nepomůže.
