I díky svým střelcům. Ondřej Zýbal dal deset branek, Petr Loprais osm. Skoro to vypadá, jako by tým hrál jen na ně.
"Ne, ne, nic takového. Já sice klukům ze srandy říkám, že když neví, co s balonem, ať ho dají mě, ale to je vážně jenom nadsázka," odmítá s úsměvem Zýbal, který má ve svých 22 letech zajímavé fotbalové zkušenosti.
Pochází z vesnice Hýsly u Kyjova, takže ve Vracově ani není doma, ale stejně se mu tam daří nejlíp. Když tam působil poprvé před dvěma lety, dal víc než dvacet branek. "Hrajeme přímočarý fotbal bez zbytečných kudrlinek a to mi sedí," říká.
Pak zakotvil v Kyjově nebo Břeclavi, kde se mu tolik nedařilo. Až po návratu do Vracova se střelecky znovu probudil.
A to dnes mohl být někde úplně jinde, v zimě si ho do přípravy pozval trenér ligového Jablonce František Komňacký. "Sám mi jednou večer zavolal, jestli bych to u nich zkusil," vzpomíná Zýbal.
Jenže to mělo zádrhel. Komňacký nejdříve chtěl, aby se vracovský útočník dostavil na trénink na druhý den v deset hodin ráno.
Co teď? Odmítnout životní šanci, nebo riskovat průšvih v práci? Zýbalovi se to naštěstí povedlo vyřešit tak, že ani jedna krajní varianta nenastala. Na tréninku se nakonec hlásil ve středu.
A byl to pro něj velký zážitek. "O tom, že si zahraje první ligu, sní každý malý kluk a já nebyl výjimka. Bral jsem to jako ohromnou zkušenost a čest," vyznává se Zýbal, který nejdřív vůbec netušil, co ho čeká.
"K ligovým fotbalistům jsem odmala vzhlížel jako ke hvězdám a najednou jsem s nimi kopal na jednom hřišti. Jako primadony se rozhodně nechovali. Navíc jsem mohl na vlastní oči vidět, jak všichni kluci i v přípravě makají," popisuje hráč, který se jinak živí jako obchodník s hutním materiálem.
Jestli měl štěstí v tom, že se do Jablonce vůbec mohl podívat, tak další ho potkalo přímo na trávníku. Na tréninku vždycky nastoupil s momentálně nejlepším střelcem první ligy Davidem Lafatou.
"Samozřejmě jsem se od něj snažil odkoukat co nejvíc. Myslím, že jsme si docela seděli, typově jsme podobní. David taky nedává moc gólů mimo vápno," poukazuje Zýbal.
Velkou jabloneckou pohádku ale nakonec neprožil. Soutěžní skok byl znát. Hlavně co se fyzické kondice týče. "Myslím, že kdybych s nimi trénoval půl roku, tak bych manko smazal, ale takhle to bylo těžké," povídá vracovský střelec, jemuž je jasné, že další jabloneckou příležitost už nedostane.
Jinou ale možná ano, i když sám ji aktivně nehledá. "Na odchod z Vracova teď nemyslím," říká.
