Pět gólů ve druhé lize, další tři v poháru. Tak úspěšnou střeleckou sezonu ještě Zdeněk Folprecht, záložník fotbalového Žižkova, v dospělé kategorii nezažil. „Kdybych věděl, proč mi to teď jde, tak bych takhle zářil každý rok,“ usmívá se. Ale každý rok se takhle rozhodně nedařilo: alespoň ne od chvíle, kdy Folprecht z dorostu přešel mezi dospělé.
Ze Sparty hostujete na Žižkově už potřetí. Cítíte to tak, že právě teď vám konečně angažmá vychází podle představ?
Přesně tak. Když jsem sem šel poprvé, byl jsem ještě hodně mladý, sbíral jsem zkušenosti. Tehdy jsem byl celkem spokojený, v osmnácti jsem hrál pravidelně druhou ligu. Podruhé to bylo horší, hráli jsme první ligu, ale já nastupoval pod trenérem Pulpitem nepravidelně, moc se mi nedařilo. Teď je to určitě nejlepší, asi i proto, že jsem starší a mám v týmu jinou pozici.
To je vidět, tým na vás spoléhá. Teď máte problémy s ramenem a bez vás Viktorka prohrála se Znojmem... Cítíte se jako klíčový hráč?
Já osobně to tak ani neberu, ale dá se to vycítit z toho, jak reaguje okolí. Když jsem se v zápase s Boleslaví zranil, všichni mi hned říkali: Ty jo, musíš se dát rychle dohromady, potřebujeme tě... To by se před dvěma lety určitě nestalo.
Přitom jste prošel mládežnickými reprezentacemi, ale pak se vaše kariéra zasekla. Proč?
Nepovedlo se mi prosadit se do áčka Sparty. A byl jsem z toho špatný, protože do té doby jsem byl v pozici, že kam jsem přišel, tam jsem hrál a stálo to na mně. Samozřejmě jsem počítal s tím, že nebudu hned hrát, ale pořád jsem měl v hlavě to, že jsem v béčku a za A-tým nastupují horší hráči než já. Trochu moc jsem se na to začal upínat, říkal jsem si, že se mi děje nějaká nespravedlnost. Přitom když jsem hrál za béčko, tak jsem většinou taky nepodal takový výkon, jaký bych si představoval. V hlavě jsem to měl špatně nastavené.
Hlavní chybu vidíte u sebe?
Jo. Ale možná by to bylo jinak, kdybych se v sestavě uchytil. Dostal jsem šanci v lize proti Příbrami, nehrál jsem špatně, ale pak nás mladé trochu potopil pan Chovanec. Nevyhrálo se a od té doby jsme nedostali čuchnout. Aspektů bylo víc, ale hlavní chyba byla fakt ve mně.
Když jste začínal mezi dospělými, říkalo se, že by z vás mohl být druhý Tomáš Rosický. Nevlezlo vám to trochu do hlavy?
Vůči tomu jsem byl imunní. Průšvih byl v tom, co jsem už říkal: že jsem byl ukřivděný a myslel jsem si, že hrají horší hráči než já. Měl jsem se s tím popasovat jinak.
Jak na jediný ligový start za Spartu vzpomínáte?
V dobrém, ale... Pamatuju si, že jsem měl za stavu 0:0 šanci, kdy jsem trefil spoluhráče. Kdyby se to nestalo, asi by to byl gól. A to vám pak probleskne hlavou, když se nedaří. Říkáte si: kdybych tehdy ten gól dal, mohlo být všechno jinak. Ale to je život. Teď musím zaklepat, že jsem snad na správné cestě.
Vypadá to tak. I trenér Trpišovský o vás řekl, že ve vás vidí příslib pro celý český fotbal. To potěší, ne?
Samozřejmě, ale jsem opatrný. Když jsem byl v reprezentacích a dařilo se mi, všichni říkali: ty budeš jednou výborný, můžeš dojít daleko. To, že hrajete, pak berete trochu jako samozřejmost. Jenže když se přestane dařit, cesta zpátky je hrozně těžká. Někdo, kdo se v áčku chytí hned, to třeba ani tolik neocení. Já, kdybych se teď třeba ještě dostal do Sparty nebo do reprezentace, bych si toho vážil úplně jinak.
Už jste poněkolikáté na hostování. Neztrácíte trochu víru, že to ještě ve Spartě vyjde?
Sám nevím, co bude. Byl jsem v přípravě se Spartou asi čtyřikrát a myslím, že dvakrát, možná třikrát, jsem to zvládnul fakt dobře. Jednou jsem dokonce byl nejlepší střelec, i když jsem nastupoval s tou „slabší partou“. Důvěru jsem pak ale stejně nikdy nedostal, takže teď už se k ničemu radši neupínám. Jasně, rád bych se do Sparty vrátil, jsem tam odmala a znám tam spoustu lidí. Ale když se to nestane a půjdu jinou cestou, bude to taky dobře.
Tušíte, jestli vás někdo ze Sparty sleduje?
Netuším. Ale teď je nás tu na Viktorce ze Sparty víc a vím, že třeba Ondrovi Karafiátovi trenér Lavička napsal esemesku, když dal gól. To se mi líbí. Já jsem se s panem Lavičkou ve Spartě nepotkal, takže s ním v kontaktu nejsem.
Žižkov rozjel sezonu dobře, ale o postupu vedení mluví opatrně. Jak to vidí kabina?
Před sezonou bylo cílem hrát pěkný fotbal a stabilizovat tým. Ví se, že ekonomická situace na Žižkově není bůhvíjaká, takže nemělo cenu dávat si nějaké vyšší cíle. Ale když už jsme do ligy vstoupili tak dobře, samozřejmě se úvahy o postupu nabízejí. Nejsme vůbec pod tlakem, ale kdyby to vyšlo, určitě by se nikdo nezlobil.
