Po podzimu tak překvapivě vládne střelecké tabulce druhé ligy. „Kamarádi se ptají, jestli jich tolik dám i na jaře, ale takhle daleko já nekoukám. I když meta deseti gólů je snad reálná,“ uvažuje. „Kdybych nastřílel dalších osm, bylo by to úžasné, ale nebudu nic vyhlašovat dopředu, protože pak to nikdy nevyjde. Cíl si žádný nedávám, uvidíme, co jaro přinese.“
Na Žižkově Folprecht hostuje ze Sparty. A sám přiznává, že po úspěšné půlce sezony ve skrytu duše doufal, že v zimě by se mohl na Letnou vrátit. „Říkal jsem si, jestli po tom povedeném podzimu nebude mít Sparta zájem, abych s nimi vyzkoušel přípravu. O panu Lavičkovi jsem slyšel od kluků, které trénoval, jen to nejlepší, rád bych si pod ním někdy zahrál,“ přemítá třiadvacetiletý záložník.
„Ale ze Sparty se nikdo neozval, navíc získali Albánce Shalu, který je zřejmě dost podobný typ fotbalisty jako já. Tím je to pro mě v tuhle chvíli asi uzavřené,“ tuší.
Sparťanská cesta je tak pro Folprechta pořád příliš hrbolatá. Za áčko si připsal jediný start na jaře před pěti lety proti Příbrami, od té doby putoval po hostováních nebo se trápil v B-týmu. Nechytil se v Brně a nejdřív ani na Žižkově, kde hostoval v minulosti už dvakrát. Až třetí pokus vyšel, teď je pro trenéra Trpišovského nepostradatelný.
Sparta přesto zatím služeb svého odchovance nevyužívá – a léta běží. Folprechtovi bude letos čtyřiadvacet, tak co zkusit přestup jinam? „Hodně se o tom mluvilo už během podzimu. Dařilo se mně i týmu, pořád jsem kolem sebe slyšel, že mě někdo jezdí sledovat, že se někdo ptal,“ přiznává Folprecht.
„Ale bylo to spíš ve stylu jedna paní povídala. Řešil jsem to s agentem a žádná konkrétní nabídka nepřišla.“ Dřív by to možná blonďatého záložníka zamrzelo, teď už ale bere přestupové dění v klidu. Ví, že nervovat se nemá cenu. „Když mi bylo dvacet, hodně jsme to doma řešili – jestli jít tam, nebo jinam... Pořád jsme to probírali, a stejně to nakonec vlastně skoro vždycky dopadlo blbě,“ směje se.
„Když člověk moc kombinuje, tak to pak překombinuje. Teď už si říkám – nechám to být, uvidíme, co bude. Začal jsem přípravu na Žižkově a je celkem pravděpodobné, že tam začnu i sezonu.“ I z těchto slov je znát, jak Folprecht změnil uvažování. Dřív kolem sebe slýchal, že z něj může vyrůst nový Tomáš Rosický, ale když se nedařilo, užíral se neúspěchy a nedokázal zabojovat. „Byl jsem ukřivděný, říkal jsem si, že ligu hrají horší hráči než já,“ přiznává.
A teď? Místo zimní dovolené u moře, o které původně s přítelkyní uvažoval, zůstal v Praze a dřel pod vedením osobního trenéra. „Pojal jsem to víc tréninkově. Dal jsem si pět dní volna, pak jsem se začal připravovat.“
Pozor přitom musel dávat na rameno, kvůli kterému byl na podzim tři týdny mimo hru. „Pak jsem dohrál konec sezony s ortézou a přes zimu jsem rameno už trochu posiloval. Takže teď je to dobré, ale doktor říkal, že ještě tak rok až rok a půl bude citlivé.“ Rameno drží, ale na startu přípravy zbrzdila Folprechta jiná nepříjemnost.
„Minulý týden jsem dostal teplotu, celý víkend jsem měl 38,5. Asi nějaká viróza,“ krčí rameny. Proto ještě nenastoupil minulou sobotu proti Vlašimi ani ve středu v utkání s Duklou. „Ale už je to v pohodě, o víkendu v Tipsport lize snad hrát budu,“ ujišťuje.
Zápasovou zátěž bude potřebovat, pokud má na jaře pomoci Žižkovu v boji o postup do nejvyšší soutěže. Teď na něj Viktoria ze třetího místa ztrácí dva body. „Na začátku sezony jsme měli jiné cíle, ale teď už asi postup trochu v hlavě máme,“ uznává Folprecht.
„Ale rozhodně nebudeme mít nůž na krku, jako třeba Olomouc. My můžeme být v pohodě a soustředit se na to, abychom hráli hezký fotbal – tak jako doteď.“
