„Premiéra to byla určitě povedená,“ těšilo 21letého dlouhána, jenž fotbalově vyrostl v Chrudimi a v Pardubicích nyní hostuje z brněnské Zbrojovky. „Zápas jsme zvládli a zvítězili, což pro nás bylo hodně důležité. Podle mě jsme byli celé utkání lepší než Žižkov, a tak to i dopadlo,“ pokračoval.
Pražané Pardubicím nekladli skoro žádný odpor, což Rybičku i jeho spoluhráče překvapilo. „Šancí bylo dost, Viktorka naopak neměla skoro nic. Kdyby to skončilo třeba 5:1, nikdo nemohl říct půl slova,“ uvažoval forvard.
Vedle vybojovaného pokutového kopu, jejž kapitán týmu Jeřábek ve 37. minutě zahodil, se i sám Rybička dostal do zakončení. Z pravé strany však nedlouho před přestávkou napálil jen nohy žižkovského gólmana Hrubeše. Už dříve před ním navíc jeden z hostujících beků odvrátil hlavou slibný centr od záložníka Fouska.
„Tam chybělo půl metru. Možná, že kdybych se sklouznul, tak bych na míč dosáhl. Ale nebyl jsem si jistý a radši jsem to nehrál. Škoda,“ litoval Rybička.
Cesta do druholigové jedenáctky pro něj byla vcelku komplikovaná. Mimo jiné ji pozdrželo zranění zad, s nímž laboroval dva měsíce.
„Neměl jsem pak žádnou herní praxi. Postupně jsem se zapojoval za béčko; pak poločas ve druhé lize (proti Znojmu), bylo to dobré. Takhle jsem se tam dostal. Jsem docela rád, že to bylo tak rychlé, mohlo to trvat i déle,“ uvažoval.
Šance pro něho vznikla i s ohledem na to, že oblíbený snajpr kouče Krejčího Michal Petráň je zrovna v zápasovém trestu.
„To, že má Miška stop, mi trochu nahrálo,“ souhlasil Rybička. „Ale snažil bych se i tak. Je na trenérovi, j ak se rozhodne.“
Zmíněné bloumání nad sestavou Rybička Krejčímu usnadnil i svými šesti brankami ve stejném počtu zápasů za rezervu v divizi. Teď věří, že vydařený mač se Žižkovem Pardubice pořádně nakopne.
„Před zápasem jsme si řekli, že musíme vyhrát, ať to stojí, co to stojí. To se podařilo. V kabině bude dobrá nálada,“ konstatoval Rybička.
