1/ Přímí zástupci jednotlivých finančních institucí a jimi vlastněných společností
Takřka každá finanční instituce buduje vlastní síť spolupracovníků prodávající její produkty. Tito prodejci (zprostředkovatelé) mají zpravidla exkluzivní smlouvy (nesmí tedy prodávat konkurenční produkty). Sami ale často rozšiřují svoji paletu produktů smlouvami s dalšími společnostmi. Přestože z principu fungování nejsou finančními poradci tak, jak je definuje například Komora finančních poradců, často toto pojmenování používají.
Přímí zástupci nedokáží oslovit celou šíři trhu, protože určitá skupina klientů vyžaduje “finančního poradce”. Řada finančních institucí proto vytvořila druhou “značku” (brand), pod kterou prodává své finanční produkty. Tato značka se od skupiny 1) odlišuje tím, že se tváří jako finanční poradenství, ačkoli ke skutečnému poradenství má zpravidla velmi daleko. Většina pracovníků těchto společností preferuje jeden či dva finanční produkty.
Příklady: velmi výkonnou vlastní síť má například ČMSS, z pojišťoven Allianz nebo Česká pojišťovna, dále pak společnosti Winvest, Generali Capital, Kapitol, Raiffeisen finanční poradenství, Wustenrot service
2/ Prodejní sítě
Společnosti, které nejsou vlastněné finančními institucemi (alespoň ne českými) a jsou z tohoto pohledu nezávislé na trhu. Jsou orientované na prodej většinou poměrně malého počtu produktů, které velmi často vybírají podle “prodejnosti” a výše provize. Vnitřní organizace je velmi často postavená na principu MLM, někdy parametrizovaném tak, že získávání nových spolupracovníků je výnosnější než samotný prodej.
Příklady: MBI, Makler Service, Broker Consulting, RoFiS, ZFP, OVB
3/ Finanční poradci pracující za provizi (popř. za některé služby pobírají honoráře přímo od klientů)
Společnosti, které kladou větší důraz na volbu vhodných produktů a především na analýzu klienta jako podmínku návrhu vhodného řešení. Pracují buď výhradně na provizní bázi (SLON) nebo s převažujícími příjmy z provizí a podílem honoráře (TriMan, FiM), případně s převažujícím příjmem z honoráře (SOPHIA FINANCE).
Honorář klienta umožňuje poskytovat širší škálu služeb a především řádně a objektivně provést audit existující situace klienta. U provizně placených poradců “musí” analýza/audit vyústit v prodej produktu, jinak je práce nerentabilní. V případě inkasovaného honoráře je nezřídka výsledkem auditu verdikt “vše je v pořádku, doporučujeme jen drobné úpravy”, který sám o sobě žádné provize nepřináší.
Už jste se někdy setkali s finančním poradcem, který se vás pokoušel přemluvit ke vstupu do řad poradců? Bylo vám to nepříjemné? Podělte se s námi o vaši zkušenost.
