Na jižním pobřeží Malajsie se rozkládají široké pásy palem olejných. Na svém dílu půdy je pěstuje i farmářka Reta Lejahová, které se na rozdíl od většiny sousedů ve vesnici podařilo získat certifikaci o ekologickém zemědělství. Je to potvrzení, že její produkce splňuje zelené cíle, kterými se EU snaží potlačit globální odlesňování. Vydává ho organizace RSPO, tak zajišťuje, že olej pochází z odpovědné produkce.
Nové unijní opatření, které ve středu odhlasoval Evropský parlament, míří právě na producenty komodit, jako je palmový olej, sója nebo kakao. Za dva roky budou muset začít prokazovat, že jejich dodavatelské řetězce nenapomáhají vypalování lesů kvůli finančním ziskům. Firmy tak budou muset začít kontrolovat stav půdy nebo mít detailní přehled o místě původu svého výrobku.
Zajímáte se o původ jídla, které konzumujete?
Pro drobné farmáře je to úkol podstatně složitější než pro majitele nekonečných plantáží. Reta, jedna z původních domorodých obyvatel Malajsie, doufá, že se jí vzdor překážkám podaří udržet místo na trhu. Její devítihektarový pozemek už prošel kontrolou, a tak věří, že svůj olej bude dál moci prodávat do Evropy.
„Je to jako rodný list novorozeněte,“ komentuje svůj nově získaný zelený certifikát farmářka, která na malajsijském ostrově Carey Island žije spolu s manželem a dcerou.
Malajsie a Indonésie jsou předními světovými producenty palmového oleje, na jehož problémovou výrobu dlouhodobě poukazují aktivisté. Podle nich je tento druh oleje spolu se sójou a hovězím masem zodpovědný za polovinu světové deforestace. Na popud legislativy Evropské unie si proto už všichni velcí hráči v palmovém sektoru o certifikát zažádali.
Naproti tomu drobní farmáři, kteří obstarávají 40 procent výroby palmového oleje, zůstávají pozadu. Ověření producenti budou muset předkládat důkaz o původu svého oleje a také potvrdit, že půda, na které palmy rostou, nebyla odlesněna po roce 2020. Podle některých ekologických organizací hrozí, že evropští kupci budou sázet na jistotu a brát olej jen z velkých plantáží.
„Vlastníci obrovských palmových plantáží mají vyhráno, ti mají peněz na mapování výroby dost,“ říká Danny Marks, profesor environmentální politiky z dublinské univerzity. Dodává, že především malí zemědělci budou potřebovat pomoc.
Mnozí o zákoně ani neví
Reta pěstuje palmy olejové už pětatřicet let, nově experimentuje s přírodními hnojivy, používá méně chemikálií a pesticidů. Ve vesnici, kde bydlí, je takto certifikovaných osmnáct farem z celkových 70. „Mnozí z nich ani neví, že nějaký evropský zákon existuje,“ říká.
Certifikaci se podle RSPO podařilo získat už 175 tisícům drobných pěstitelů palmy olejové. Z celkových sedmi milionů je to ale zlomek.
11. dubna 2016 |
Na začátku roku Indonésie a Malajsie vzkázaly, že plánují poslat do Bruselu delegáty, kteří budou ještě o dopadu nové legislativy na pěstitele palem diskutovat. Profesor Marks doporučuje EU, aby nabídla drobným pěstitelům lepší ceny a zakotvila jejich minimální podíl na trhu. „Tak zajistíme, aby nezůstali vydáni napospas zákonu, který byl přijat s dobrými úmysly,“ doufá.
Lisování nejrozšířenějšího rostlinného oleje na světě byla pro Retu cesta k lepším zítřkům. Podle jejích slov mohla díky podnikání svým dětem koupit motorku a oni se tak mohli dopravovat do třináct kilometrů vzdálené školy. „Palmový olej mi zajistil budoucnost. A stejně tak i mnohým z naší komunity,“ dodává.
Jako jedna z domorodých obyvatel oceňuje hodnotu lesů a ekosystémů, které přinášejí. Nově přijatou legislativu vidí jako krok dobrým směrem. Ačkoli by mohla prodávat svůj produkt do Číny nebo Indie, nedělá to. Tlačí na politiky, aby na půdě Evropské unie vyjednali lepší podmínky pro drobné zemědělce a ti tak netratili na konkurenceschopnosti.
Do té doby je ráda, že může svoji pomoc nabídnout sousedům, kteří RSPO certifikát ještě nemají. „Důležité je začít co nejdříve,“ uzavírá farmářka.
