Před jejich hromadným odchodem si dobře situovaní obyvatelé těchto pracovníků a řemeslníků, kteří do města emigrovali za prací, prakticky nevšímali. Vždycky tu však byli, píše list The Guardian. Přežívali v zastrčených koutech města, aby se objevili ve chvíli, kdy někdo potřeboval opravit ucpaný záchod nebo dovézt pizzu.
Ale nyní je jejich nepřítomnost znát. A město, které se potýká s pandemií koronaviru a čelí každoročním monzunovým dešťům a záplavám, si uvědomuje, jak moc je na závislé na mnoha druzích „wallahů“.
Běžné rodiny postrádají prodavače ovoce a zeleniny, kteří stávali na ulici před výškovými domy. Pryč jsou čajoví wallahové nalévající horký čaj masala ze starých kovových konvic.
 |
Zmizeli džusoví wallahové prodávající šťávu z granátových jablek bohatou na antioxidanty. K dispozici není ani wallah s osobním mandlem, který doručoval dokonale vyžehlené šaty až na práh zabalené v balíčku jako dárek, ani wallah s autorikšou, který vyzvedával děti ze školy.
A možná nejhorší pro obyvatele města, kteří milují k obědu doma vařené jídlo, je absence proslulých dabba-wallahů. Na Harvardově univerzitě by měli prozkoumat jejich jedinečné logistické schopnosti, díky nimž jsou schopní vyzvednout jídlo z domova zákazníka a dopravit ho do jeho kanceláře. Ačkoli jsou přitom vyzbrojení jen kódem označujícím každou krabici s obědem, jen výjimečně dodávky spletou nebo se opozdí.
Poprvé za posledních 125 let většina z 5000 dabba-wallahů odjela do svých domovských vesnic, zastrašená koronavirem a karanténními opatřeními. Vzhledem k povaze jejich práce zahrnující každodenní kontakt s desítkami lidí ve veřejné dopravě, aby každý den dopravili zhruba 200 000 obědových krabiček – kdo by byl ochotný si najmout jejich služby uprostřed šíření nakažlivé nemoci?
Podnikatelům se stýská po migrantech
Kromě absence dělníků, kteří každý den zajišťovali obyvatelům veškeré pohodlí, mají problémy i podnikatelé. Snaží se znovu rozběhnout kola města, která se zastavila kvůli koronavirovým opatřením, ale nemohou najít hlídače, techniky, elektriky, metaře, baliče nebo dělníky na montážní linky.
Italové se kvůli viru vrací na pole. Jsou horší než cizinci, líčí farmáři |
Zaměstnance také hledají slévárny, mlýny, obchody a nákupní střediska. Zastavila se stavba silnic, nadjezdů a metra. Je třeba dokončit rozestavěné budovy, ale podle firmy TeamLease Services poklesl počet dělníků o 40 až 50 procent. Městské úřady odhadují, že za karantény opustilo město 1,2 miliónu migrujících dělníků.
„Je zábavné, jak zaměstnavatelé, kteří mnohdy migrující dělníky ignorovali, nyní zoufale touží po jejich návratu,“ řekl D.L. Karad, národní viceprezident Střediska indických odborových svazů.
„I když se vláda státu Maháráštra chvástala, že jim poskytuje jídlo, rozdávala 5000 potravinových balíčků pro 10 000 lidí. Rodiny hladověly,“ řekla Sarita Sableová, dobrovolná charitativní pracovnice v jednom z místních slumů.
„Spousta z nich se nevrátí. Nejdřív s nimi zaměstnavatelé zacházeli jako s otroky, a pak se k nim společnost zachovala jako k toulavým psům, když začala koronavirová opatření,“ dodal Karad. „Někteří možná zase přijedou – ale jen když budou umírat hlady.“
