Malá metafora naší evropské situace má říci jediné. Dobrá a hlavně rychlá řešení nejsou, situace v zemích, jako je Itálie a Španělsko, se neuklidňuje a evropské státníky to vážně znepokojuje, byť se jim na tváři rýsuje úsměv.
Fond pro záchranu problémových zemí, známý pod zkratkou EFSF, z něhož se financují akutní potřeby Řecka nebo Portugalska, pro Itálii a další kandidáty na finanční pomoc stačit rozhodně nebude a nemůže být ani doplněn o další peníze. "Francie by tím zřejmě přišla o svůj nejvyšší rating a následně by o rating AAA přišel i samotný fond," vysvětlil ekonom Cyrrus Marek Hatlapatka.
Dobrá řešení nejsou
Je několik dalších možností, jak přivést zadlužené země znovu na trh, jinak řečeno snížit současné lichvářské úroky, za které si půjčují. Ekonom Cyrrus našel tři: půjčku od Mezinárodního měnového fondu, přímý zásah Evropské centrální banky a zavedení takzvaných eurobondů - rovněž pod taktovkou ECB.
Problém je, že je třeba jednat co nejrychleji, čímž se výběr zužuje. "Itálie potřebuje v nejbližších třech měsících na trhu refinancovat přes 200 miliard eur dluhu a bez pomoci ECB to nedokáže," říká ekonom Era Poštovní spořitelny Jan Bureš.
Ze tří možností, jak autobus zastavit, proto vypadly první dvě. Měnový fond potřebuje k efektivnímu zásahu zvýšit příspěvky neevropských zemí, jako je Kanada či USA. A přímý zásah ECB by znamenal porušení smluv o EU a na změny legislativy rozhodně není čas, myslí si Hatlapatka.
Proto se opráší staronová myšlenka zavedení eurobondů, tedy společně vydávaných dluhopisů, za které budou ručit dohromady země eurozóny. Jakým způsobem, to se zatím přesně neví.
Tři možné varianty
Diskutuje se o třech variantách. První by bylo nahrazení všech národních dluhopisů eurobondy, to je ale extrémní a politicky neprůchodná varianta. Druhou variantou je jen částečné nahrazení dluhopisů dané země společnými dluhopisy a třetí varianta předpokládá, že by státy neručily společně, ale jen ve výši svých půjček. (podrobný popis všech variant v tabulce)
Nehledě na to, která z nich nakonec převáží, a může to být nakonec i nějaká úplně jiná, eurobondy povedou k větší rozpočtové federalizaci Unie. V tom se oslovení ekonomové jednoznačně shodují.
"Jde o jeden z pilířů společné fiskální politiky. Navíc existence eurobondu si vynucuje také přenos části fiskální suverenity z národní na unijní úroveň a zesílený dohled nad tou částí rozpočtové politiky, která zůstane v působnosti jednotlivých států," tvrdí například David Marek z Patria Finance.
Extrémní varianta: Řecko zbohatne, Německo zchudne
Nejvíce by finanční nezávislost ohrožoval první návrh, kdy by evropské papíry zcela nahradily ty národní. "První varianta je z říše snů proevropských politiků a úředníků Evropské komise," zhodnotil Hatlapatka nepravděpodobnou možnost.
Takové dluhopisy by podle Davida Marka ušetřily celku zhruba 50 miliard eur, nejvíce z toho Řecku. Nejvíce by naopak zchudlo Německo, které by ročně platilo za své dluhy téměř 90 miliard eur navíc. Francii by to ročně stálo 40 miliard eur, Nizozemsko 13 miliard, Rakousko 4 miliardy a Finsko 3 miliardy eur.
"Takto vysoké náklady by patrně Německo nebylo ochotno akceptovat, proto je tato varianta společného dluhopisu nepravděpodobná," uzavřel Marek. V Bruselu tak budou zřejmě vybírat z dalších dvou variant, nebo nakonec najdou jinou.
Tři varianty eurobondů1. Eurobondy zcela nahradí vládní dluhopisy Nezbytnou podmínkou by však byla velmi přísná kontrola rozpočtových politik jednotlivých členských zemí eurozóny. De facto by to znamenalo naprosto zásadní krok k federalizaci Evropy. Kdyby tomu tak nebylo, hrozil by extrémně velký problém morálního hazardu. Méně zodpovědné země by si "užívaly" nízkých úrokových sazeb eurobondů, aniž by byly nuceny k fiskální zodpovědnosti. Výnosy dluhopisů by totiž měly rating nejlepších zemí eurozóny, protože záruky za bondy by byly společné a neomezené. 2. Nahradí jen část vládních dluhopisů 3. Každý stát by ručil jen do výše svých půjček varianty popsal a okomentoval ekonom Marek Hatlapatka (Cyrrus) |
