V Mexico City se nachází jen málo zelených ploch, které mohou být útočištěm před rušným městem. Není proto divu, že plovoucí zahrady chinampas lákají tolik návštěvníků. O víkendech jsou kanály v městské části Xochimilco, kde se tyto ostrovy nacházejí, plné lidí v malých barevných člunech, kolem kterých se v rytmu hudby procházejí mariachi a prodejci občerstvení.
Plovoucí zahrady ovšem nebyly vybudovány jako lákadlo pro turisty. Hlavním důvodem, proč zelené oázy vznikly, je pěstování potravin. Umělé ostrůvky se zemědělskými kulturami vytvořila před více než 1000 lety toltécká kultura z úrodné půdy odebrané ze dna městských jezer. Zdrojem potravin jsou až dodnes. Jak napsal německý deník Deutsche Welle, z chinampas pochází až 40 tisíc tun dýně, kukuřice a dalších základních potravin.
Naděje pro zpustošené pobřeží
Ostrůvky jsou důležité nejen ze zemědělského hlediska. Nadšení z nich jsou i ekologové, kteří si myslí, že by tato starověká technologie mohla pomoci obnovit pobřežní ekosystém v Mexiku, a díky tomu i obživu tamních rybářů.
Poslední nadějí by tato technologie mohla být například pro okolí přístavního města Veracruz, které se nachází přibližně 500 kilometrů od hlavního města Mexika. Kvůli úhynu mangrovů, což jsou společenství keřů a stromů rostoucích na pobřežích moří a oceánů, vznikl na tamním pobřeží nechráněný prostor ohrožený erozí a bouřkami.
Ztráta mangrovů znamená také ztrátu potravy, přístřeší a rozmnožovacích ploch pro celou řadu volně žijících živočichů, počínaje různými druhy krabů a krevetami a srdcovkami konče. To samozřejmě ovlivňuje místní rybářské komunity, pro které jsou tito živočichové mnohdy hlavním zdrojem obživy.
S úhynem mangrovů se ovšem nepotýká jen Mexiko. Jak uvádí jiný článek, který zveřejnil deník Deutsche Welle, za poslední půlstoletí přišel svět o 30 až 50 % veškeré populace mangrovů. A není to problém jen pro rybáře. Kvůli postupnému mizení mangrovů jsou pobřežní města zranitelnější.
Projevilo se to například v Bombaji. Bombaj v devadesátých letech minulého století ztratila téměř 40 kilometrů čtverečních mangrovů. Když v roce 2005 přišly katastrofální povodně, lidé teprve pochopili pravý význam tohoto porostu.
„Mangrovy byly často považovány za divoké keře, které pro životní prostředí nemají žádnou hodnotu. Po povodních jsme si ale uvědomili, že to má být pás, který chrání ostrovní město a udržuje rovnováhu mezi pevninou a mořem,“ vysvětlil ředitel společnosti United Way Mumbai Ajay Govale. Kromě toho mangrovy mohou absorbovat až čtyřikrát více uhlíku než jiné tropické lesy.
Environmentální organizace Pro Natura Sur, která je spoluorganizátorem projektu na obnovu systému, doufá, že pěstování mangrovů na chinampas pomůže oživit starý ekosystém v oblasti. Projekt na obnovu systému laguny Alvarado má vyjít na 901 412 eur a bude trvat přibližně dva roky, až do prosince 2019.
