Pohled na parapetem v pase přeříznutého kuchtu či klátící se kuchařinku v mohutném hábitu páry z knedlíků a vůni pečeného masa nutí k zvolnění chůze... Do restaurace se vchází vchodem z rohu. Vyjdete po několika schůdkách, otevřete ztuhlé železné dveře a vzápětí vás očekává vstupní »motanice« v těžkém zeleném závěsu. Celý sál vlastní hospody, ve kterém se rázem ocitáte,připomíná jistým způsobem strukturu svatostánku. Po celé pravé straně jsou stoly s židlemi a lavicemi zhruba pro 40 osob, levá strana s velkými okny dělenými matnými dílky litého barevného skla, tu a tam vylomeného, je částečně dělena čtyřmi boxy (zpovědnicemi) vždy po dvou stolech. Výčepní stolice je umístěna uprostřed v čele sálu. Tu je oltář pípy, alfa omega celé hospody. Výčepák téměř jako kněz v bílé říze roznáší piva a hosté věřící (hlavně ti večerní) je s vlídností přijímají. Ano,je to sbor blažených, beránci boží. Ti z nejvěrnějších, štamgasti, sedí u svých na stálo rezervovaných stolů po levici i pravici těsně u výčepu jak ministranti jistící průběh rituálu. Ostřížím zrakem kontrolují hladiny roztočených piv,zatímco putikář ráchá další půllitry v hladině dřezu. Vzezření štamgastů je tak trochu poznamenáno touto těžkou prací a množstvím vypitého piva. Cizímu pozorovateli, pohanovi, se tak bezděčně podsouvá verš Vítězslava Nezvala: »Každodenně trochu umírajíce/ modelujem svoje embryonální hlavy.« Každou středu je zde od 18 hodin obsluha »nahoře bez«, ale nás ukojí film z televize, umístěné nad vchodem dveří, právě vysílaný tuctový seriál je vzrušivější... Kupodivu v Merkuru nabízí jídelníček dostatečné množství jídel, což je kvitováno zejména v poledních hodinách pracujícím lidem. Skladba jídelního lístku odpovídá předpokládaným chutím a frekvencím požadovaných pochutin. Rozhodně zde neočekávejte žádné »brikciusovské« exaltované hodování vytrýzněné až ke koňakovým špičkám a zakončené ručně baleným doutníkem Don Reynaldo Churchilos. Domácí tlačenka, sklenice chlazeného gambáče a krabička marsek je dostačující k uvolněným chvilkám. Ale to jsme již u studených předkrmů. Polévky jsou zpravidla dvě k výběru. Hovězí bývá za 14 Kč, kulajda je posazená o jednu korunu výše. Čtvero druhů ryb je cca za 40 Kč. Z patnácti hotovek není marná svíčková na smetaně (51 Kč) či klasický moravský vrabec, bramborový knedlík, ovšem se špenátem za 41 Kč. Z deseti nabídek dne okuste »baštu Merkur« - bramborový a houskový knedlík, uzené a pečené vepřové + zelí. Cena 56 Kč. K chuti též často přijdou plněné bramborové knedlíky se zelím a cibulkou (39 Kč). Porce jsou střídmé, někdy až skrovné, žádné překypující oválné talíře vás nezaskočí... Dosytíte se však pivem. V podvečer hospoda znovu ožívá, tentokráte místní Libeňáci diskutují i u stoliček výčepu s personálem, nejvíce na téma pojištění odpovědnosti vozidla, ale jsou tu i jiná témata a rituály. A pak je vyvrcholení. Přes výčepní stolici je přehozena bílá utěrka, obřad končí, hostinský podoben ukřižovanému rozpíná paže, hlavu pokládá maličko na stranu. Poslední opilci přelézají plot noci a zhasínají hvězdy...
Restaurace MERKURHeydukova 2, Praha 8 Otevřeno pondělí až sobota 10 až 23 hodin, neděle 11 až 23 hodin,Gambrinus 10 12,10 Kč ****Gambrinus 12 14.90 Kč ****Kvalita obsluhy: ***Celkový dojem: ***Útratu v testovaných restauracích si autoři platí sami, o hodnocení personál neví.
 Restauraci Merkur v pražské Libni svého času navštěvoval Bohumil Hrabal. |
