Sedm procent nejlépe placených zaměstnanců, což je asi 340 tisíc lidí z celkových 4,8 milionu pracujících a vydělávajících, odvede letos státu na dani z příjmu 35 miliard korun.
Vyplývá to z čerstvých údajů ministerstva financí spočítaných podle odhadů za letošní rok. Z nových čísel lze také zjistit, že oproti loňsku se výrazně zvýšil rozdíl mezí tím, kolik státu zaplatí bohatí a kolik chudí.
Podíl lidí s vyšším platem na zaplacených daních stoupá. Díky tomu a také díky rostoucím výdělkům letos daně z platů zaměstnanců státu zřejmě vynesou více, než čekal.
Sazby daně z příjmu šly začátkem roku dolů, a proto stát u této daně počítal s tím, že vybere meziročně o zhruba pět miliard korun méně. Už výsledky za půl roku však naznačují, že plán bude naopak překročen minimálně o několik miliard.
Bohatí ať platí
Zaměstnanci z kategorie těch bohatých, z jejichž mzdy si stát na dani ukrojí 32 procent, pošlou letos státu o deset miliard více než loni. Hlavním důvodem je, že výdělky rostou, a stále více lidí tak se svým příjmem spadne do nejvyšší daňové sazby, která už je na platu cítit.
Za poslední rok se počet nejlukrativnějších Sobotkových klientů rozšířil o více než sto tisíc lidí. Pro zařazení mezi nejvíce daněné zaměstnance není potřeba mít nijak astronomický plat. Stačí vydělávat více než 31 tisíc korun měsíčně, což není ani dvojnásobek průměrného platu.
Hranice pro pád do nejvyšší daňové sazby je přitom stejná už pět let, zatímco mzdy dále rostou. Stačí tedy se k hranici přiblížit, dostat jeden rok přidáno a stát už takovému zaměstnanci okamžitě strhává z jeho výdělku více.
Například svobodný člověk s platem třicet tisíc korun hrubého pošle státu 4200 korun měsíčně jen na dani z příjmu. Když dostane přidáno pět tisíc, spadne do nejvyšší sazby a daň mu spolkne dalších 1300 korun.
Oproti tomu lidé s nejnižšími a průměrnými výdělky si v předchozích letech polepšili. Pokud vláda snižovala daně, pak těm, kteří vydělávají méně a mají hodně dětí. Od letošního roku šly dolů dvě nejnižší sazby daně (na dvanáct a devatenáct procent) a odečitatelné položky na hlavu či partnera ze základu daně se změnily na slevy odečítané přímo z daně.
Tato změna byla výhodná pro lidi s nižším příjmem a nevýhodná pro ty s vyššími platy. "V rámci zemí OECD patří Česko, pokud jde o daňovou progresi, někam do středu," říká sociolog Jiří Večerník.
Progrese znamená, že čím více člověk vydělá, tím větší procento ze svého příjmu odvádí na daních. Nejvyšší takový růst sazeb je ve státech jako Švédsko, Belgie či Francie. Naopak méně je ve Velké Británii či Spojených státech.
Daně přitom nejsou to hlavní, co dobře honorované zaměstnance při pohledu na výplatní pásku může rozčilit. Na deváté místo z třicítky nejvyspělejších států světa řadí Čechy hlavně částky odváděné státu na sociálním pojištění zaměstnancem i jeho zaměstnavatelem.
Dosluhující vláda sice dělala pokusy ulevit v tomto směru firmám i zaměstnancům a udržet v zemi dobře placené šéfy zavedením stropů na sociální pojištění. Nakonec však tento návrh vyměnila za podporu komunistů pro jiné zákony.
