Společná továrna japonské Toyoty a francouzského koncernu Peugeot/ Citroën, největší investice v zemi a nový pilíř českého průmyslu, se rozjíždí a vstupuje do poslední etapy před únorovým ostrým startem sériové výroby.
Trpaslíci na dráze
"Až budeme v plném provozu, každou minutu by z lisu mělo vypadnout pět dílů," říká šéf lisovny v automobilce Martin Soukup a sleduje skupinu zaměstnanců, kteří si zatím užívají volnějšího tempa.
Jako doktoři nad operačním stolem zkoumají čerstvě vyrobený vnitřní blatník, takzvaný podběh. "Zatím toho neboucháme žádné šílené množství. Trénujeme, jak kontrolovat kvalitu," říká Soukup.
Část dílů se posílá dál do výroby a dělníci se přitom učí, jak je poskládat na palety, aby v plném chodu zbytečně neztráceli čas a energii. Na výrobu se připravují i lidé ve svařovně, lakovně a na montážní lince.
Do roka má z linky sjíždět skoro tisíc aut denně ve třech provedeních pod značkami Peugeot, Citroën a Toyota. Dnes, když se provoz zkouší, je to okolo jednoho kusu za den. I to však stačí na dost velkou zásobu prototypů, které už se okolo továrny pohybují.
Některé stojí pod bílými plachtami na parkovišti, jiné se testují na okruhu schovaném za bílou tovární halou.Z boku v cílové rovince vypadají, jako když spolu závodí malí svišti. Jakmile se však na vás malý peugeot řítí čelem, velká světla a tvar chladiče vypadají na letmý první pohled velmi dravě.
Fotit je bohužel zatím přísně zakázáno a řadoví zaměstnanci nesmějí do areálu nosit ani mobily s fotoaparátem. Aby se nemuselo tolik utrácet za utajení, automobilka minulý týden v předstihu ukázala první fotografie všech tří modelů a prozradila první detaily.
Auta mají v nejlevnější verzi stát přes 200 tisíc jako Škoda Fabia, každé z nich bude trochu jinak velké a skoro všechna se vyvezou do západní Evropy, kde je po druhých či třetích autech do rodiny velká poptávka. Zvláště má-li nyní přijít kompromis mezi lácí asijských miniaut a prestiží luxusních značek Smart a Mini Cooper.
Z celkové produkce 300 tisíc aut ročně se má z Kolína do Česka rozvézt jen okolo pěti tisíc kusů. Továrna už dnes funguje jako globální podnik. V jedné velké společné a velmi úsporně vybavené kanceláři, kde úřaduje i prezident automobilky a mzdová účetní, se u stolů diskutuje japonsky a francouzsky a zahraniční manažeři všech tří značek s notebooky a mobily připravují ostrý únorový start.
Soužití zatím skřípe
Za branou u hlavní vrátnice je větrno stejně jako před čtyřmi lety, kdy zde byla jen oraniště polabské nížiny. Na rovině to profukuje. I když v rozhledu nic nebrání, areál kolem továrny je tak velký, že na konec lze sotva dohlédnout. Někdejší pole jsou protkaná spletí silnic a parkovišť, kde se pořád ještě staví.
V nejbližší hospodě v obci Ovčáry je přes oběd plno. Nová říše se sžívá se svým okolím zatím jen těžce. Když na stavbě začala jezdit nákladní auta, v Ovčárech popraskaly zdi několika domů.
V Kolíně zhoustla doprava a provoz se ještě zvýší, až se začnou přivážet díly pro plný provoz. Spojka na dálnici ani obchvat nejsou ještě hotové. "Je fakt, že město na příchod tak velké investice nebylo připraveno," připouští místostarosta Kolína Jiří Buřič.
Lidé ve městě nyní vnímají spíš negativa a oběti, ale podle něho není všem dnům konec. "Kolín je město, kde lidé budou chtít bydlet," věří Buřič.
 Nová francouzsko-japonská automobilka dokončuje všechny přípravy a chystá se na ostrý start v únoru 2005. |
