Evropské středisko pro automobilový výzkum uvádí, že na "jednotném trhu" unie se tyto rozdíly (v "čisté" ceně, bez daní a jiných státních poplatků) blíží k hranici 50 procent. To znamená, že zákazník z "drahé" země by si mohl jinde koupit auto až o polovinu levněji, kdyby automobilky prodej mnoha způsoby neomezovaly.
Poslanci evropského parlamentu tak sice podpořili předloženou reformu trhu s auty, ale bez její klíčové části, podle níž měla privilegia letos na podzim skončit. Automobilky by tak měly mít právo určovat, na jakém území se smějí prodávat jejich auta, až do roku 2005.
Proti rozhodnutí parlamentu protestoval například labouristický poslanec Peter Skinner. "Možnost volby pro zákazníka ohrožují německé zájmy. Parlament nesmí být rukojmím německé automobilové lobby," řekl.
Vykleštění reformy totiž navrhl evropský poslanec německé CDU Christoph Konrad a jako jeden muž se za ně postavily všechny německé kluby v parlamentu unie. Ani německý kancléř Gerhard Schröder neskrývá, že by rád zabránil reformě, která má své odpůrce i ve Francii a Itálii, což jsou vedle Německa hlavní výrobci osobních aut v EU.
Pobouření Britů je pochopitelné. Zejména oni si od reformy slibují, že skoncuje s horentními cenami aut v jejich zemi. Ty jsou tak vysoké, že britská média otevřeně mluví o "okrádání" zákazníků automobilkami.
Výrobci aut však rozhodnutí parlamentu nadšeně uvítali. "Je to vítězství demokratického procesu a každého, kdo má na této věci zájem," prohlásil Ivan Hodač, který nyní vede sdružení evropských výrobců aut.
O jejich intenzivním tlaku vypovídá údaj listu Financial Times: podle něj přiznal jeden z europoslanců, kteří se reformou zabývají, že měl tolik jednání s lobbisty, že si za poslední tři měsíce nemusel platit ani jediný oběd.
Sám parlament nemá v této věci formálně rozhodovací právo, připojuje se však k mocné skupině států a automobilek, které chtějí udržet co nejvíce dosavadních výhod pro výrobce aut.
Podle německého listu Frankfurter Allgemeine už autor reformy, komisař Mario Monti, údajně naznačil, že tomuto tlaku může částečně ustoupit. Podle listu je pro něj přijatelné, když privilegium na územní omezení prodeje, které mělo skončit nejpozději příští rok, padne v roce 2004.
Jiné zdroje v komisi však tvrdí, že na návrzích se nic nemění. To ostatně není nutné. Reforma totiž dává automobilkám na výběr: buď zruší územní omezení, nebo dovolí prodejcům prodávat tolik značek aut, kolik chtějí. Kdyby se odložilo zrušení jednoho z těchto klíčových privilegií, nemuseli by výrobci dělat vlastně vůbec nic.
Podoba reformy bude známa až v polovině července, kdy o ní rozhodne Evropská komise, tedy "vláda EU". Výrobci ovšem už nyní naznačují, že se nijak nenechají donutit ke zlevňování aut - po reformě prý dojde jen k cenovému "srovnání" - což bude v praxi znamenat růst cen v řadě zemí.
