Pan A. navrhuje v počítačovém programu mříže, ploty, věšáky či kovové dekorace na přání zákazníků. Má dvě vysoké školy a bere 13 750 korun měsíčně. Víc ani brát nemůže. Sedí totiž v pražské pankrácké věznici a pracuje pro zdejší podnik Arestshop.cz, patřící ministerstvu spravedlnosti. Zaměstnaných vězňů jako on je nyní přes devět tisíc.
Práci má téměř 60 procent práceschopných vězňů, což je historicky nejvíc, kolik Vězeňská služba ČR eviduje.
Část odsouzených pracovat nemusí. Jsou to lidé se zdravotními komplikacemi, invalidi, drogově závislí nebo starší 65 let. Práci se mohou vyhnout i ti, kteří si ve vězení dodělávají vzdělání nebo procházejí terapeutickými programy.
Zájem o vězně je nicméně mezi soukromými firmami enormní. Mimo jiné i proto, že minimální mzda se na práci odsouzených nevztahuje. Vězeňská služba eviduje 300 zaměstnavatelů, kteří by o pracovníky z řad odsouzených stáli. A zdaleka ne všem dokáže vyhovět.
„Ještě bychom nějakou skupinu zaměstnat mohli, ale nemůžeme je pustit jen tak ven a provozy ve věznicích nemáme tak rozsáhlé,“ vysvětluje Pavel Horák, ředitel odboru výkonu vazby a trestu Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR.
Střežená pracoviště se nacházejí v patnácti z pětatřiceti českých a moravských věznic a zaměstnavatelé tam dojíždějí za svými odsouzenými pracovníky. Například ve Vinařicích šije autopotahy pro renomovaného výrobce nezisková organizace Rubikon Centrum. Kromě toho jsou tam prostory pro třídírnu zeleniny, výrobu dopravních značek nebo call centrum.
Kvůli zvýšené poptávce se Vězeňská služba snaží pracovní prostory uvnitř věznic rozšířit. Momentálně rekonstruuje objekty v sedmi věznicích, kde najdou práci odhadem dvě stovky obviněných.
Vězni na pojízdných košťatech
Mezi těmi, kterým se podařilo vězeňskou pracovní sílu nasmlouvat, je pražská odpadářská firma Komwag. „Začínali jsme loni se čtyřmi vězni, teď jich máme přes dvacet a klidně bychom jich zaměstnávali i padesát,“ říká její ředitel Jaroslav Stružka. Dělají zpravidla na sběrném dvoře, kde překládají a třídí odpad, případně jezdí s pojízdnými košťaty. S vězni je vždy jeden vlastní zaměstnanec firmy a Vězeňská služba je chodí na pracoviště namátkově kontrolovat.
Zaměstnance si Stružka chválí. Jsou prý fyzicky zdatnější než ostatní metaři a mají motivaci vykazovat dobré výkony, aby si práci mimo zdi věznice udrželi. Výkon trestu jim tak rychleji uteče.
Na kolik vězeň na plný úvazek firmu přijde, záleží na potřebné kvalifikaci pro danou práci. Nejlevnější jsou pomocné a úklidové práce s odměnou 5 500 korun měsíčně, přičemž zaměstnavatel zaplatí včetně pojistného (34 procent) a režijní přirážky pro Vězeňskou službu (15 procent) 8 200 korun. „K tomu jim musíme zajišťovat dopravu z věznice a zpátky, teplou stravu a samostatnou šatnu,“ vypočítává Stružka. Běžný zaměstnanec na tutéž práci by podle jeho slov vyšel na 20 tisíc korun hrubého.
Ne každý vězeň je vhodný pracovník. Problém s pracovním zařazením mívají ti, kteří nedokončili základní vzdělání a nic neumějí. „Některé lidi můžete zařadit maximálně na jednoduché manuální práce a těch tolik není. Zaměstnavatelé vyžadují pracovní sílu, která je schopná určité míry odpovědnosti a kvality vykonané práce,“ říká Pavel Horák. Rubikon například pro svou šicí dílnu ve Vinařicích otestoval 600 vězňů, než našel 40 takových, kteří byli schopni práci odvádět podle požadavků.
Unavení na trestnou činnost
Výrazně větší zájem je dnes také o lidi po propuštění. Zaměstnavatelé si rádi nechají ty, kteří u nich pracovali v průběhu výkonu trestu, jen jim zvýší plat a často i pomohou najít ubytování.
„Týdně nám telefonují tři až čtyři noví zaměstnavatelé a ptají se, zda jim pomůžeme obsadit místa. Když jsme s pracovní agenturou v roce 2012 začínali, museli jsme za zaměstnavateli chodit a přesvědčovat je o kvalitách a vysoké loajalitě lidí s trestní minulostí,“ tvrdí Lucie Streichsbierová z Rubikon Centra, které pomáhá vězně po propuštění začleňovat do společnosti.
O pracovní poradenství si přišlo do organizace říct 700 trestaných. Práci na volném trhu nebo na tréninkovém místě v neziskovce v Rubikonu našli pro každého třetího až čtvrtého kandidáta.
„Kandidáty, kteří neprojdou prověřovacím procesem, si buď netroufneme doporučit zaměstnavateli, protože na to ještě nejsou zralí, nebo se rozhodnou žít v šedé ekonomice. To když se dozví, jak to bude vypadat s jejich výplatou po exekuci, nebo že jejich dluhy nejsou splatitelné,“ vysvětluje Streichsbierová.
Jejími nejčastějšími klienty jsou muži ve věku 39 až 40 let, vyučení v řemesle, často recidivisté se zkušeností s majetkovou trestnou činností. „Setkáváme se s lidmi, kteří byli třikrát, čtyřikrát ve výkonu trestu, mají nulové pracovní návyky a po čtyřicítce, když dozrávají, přicházejí s tím, že jsou na trestnou činnost unavení a že se chtějí vydat správnou cestou. Hledají zpravidla manuální práci v údržbě zeleně a podobně,“ uvádí poradkyně.
„Zaměstnavatelé už u některých prací ani nevyžadují výpis z rejstříku trestů,“ říká Pavel Horák. Čistý rejstřík je nutné mít jen v zákonem vymezených případech – například ve státní správě, v sociální oblasti nebo u policie.
„V Česku je požadavek na čistý výpis z rejstříku trestů hodně nadužíván, mnohdy se vyžaduje nesmyslně,“ upozorňuje Streichsbierová. Pokud byl někdo odsouzen za úvěrový podvod, není podle ní důvod, aby nemohl dělat ve skladu, kde nepřijde do kontaktu s penězi. Na výmaz z rejstříku se přitom někdy čeká i deset let.
Zaměstnance s trestní minulostí začal ve spolupráci s Rubikonem letos zaměstnávat například maloobchodní řetězec Tesco. „Máme čtyři zaměstnance s trestní minulostí. Jelikož jsou velmi spolehliví a loajální, rozhodně se nebráníme rozšíření počtu zaměstnanců po výkonu trestu,“ říká mluvčí řetězce Václav Koukolíček.
Firma podle něj ale nezaměstná každého bývalého kriminálníka, určitě ne vrahy nebo sexuální delikventy. „Zaměstnáváme pouze muže a ženy, kteří například neplatili výživné, zavinili autonehodu nebo byli prostě ve špatnou chvíli na špatném místě,“ říká.
Zdroj: Vězeňská služba ČR
