Problém přemnožené zvěře zde existuje několik desítek let, ale nyní je situace kvůli kůrovci naléhavá. Do hospodaření se zvěří by se měl nově vložit stát, rozhodli poslanci schválením pozměňovacího návrhu k zákonu o lese v polovině září.
Rybáři a myslivci se asi budou muset obejít bez olova, Brusel ho chce zakázat |
Návrh předložila TOP 09 a vychází z iniciativy neziskovek (Pro Silva Bohemica, sdružující lesnické organizace, Hnutí Duha). Přichází s jednoduchým řešením: úředník na obci s rozšířenou působností, který ze zákona vykonává funkci státního orgánu myslivosti, by stanovil, o kolik musí myslivci zvěř zredukovat, a jako důkaz by požadoval patřičné množství zvířecích slechů. Nebude to ale tak snadné.
Dnes o tom, kolik zvěře se v každé honitbě (v Česku jich je 5 800) ročně zastřelí, rozhodují uživatelé honitby, tedy myslivci a myslivecká sdružení, kteří mají honitbu od vlastníka půdy pronajatou. Nebo případně sám vlastník, pokud si chce zvěř v honitbě obhospodařovat sám. Vlastník musí plán lovu a výsledek každoročního mysliveckého sčítání zvěře odsouhlasit. Formálně tedy spoluzodpovídá za to, co se v honitbě se zvěří děje.
Zákon požaduje, aby v honitbě bylo předepsané množství zvěře. Na to jsou tabulky, které vycházejí z toho, kolik zvěře je honitba schopná uživit, aby zvěř příliš neškodila lesu a zemědělcům. Každý rok musí uživatel honitby zvěř sečíst a číslo nahlásit orgánu myslivosti.
Krmení pro zvěř
Jak přiznává předseda ČMMJ Jiří Janota, sčítání se dnes dělá od stolu a podle toho, kolik zvěře si přejí myslivci nalovit. Je to zřejmé při pohledu do statistik: v řadě honiteb jsou opakovaně roční odstřely podobně velké či vyšší než nahlášené jarní kmenové stavy, zvěř ale kupodivu v honitbě nevyhynula.
Proč se podvádí? Myslivci připouštějí, že atraktivní jsou pro lov „parohy“ a kvůli tomu si v honitbě nechávají hodně laní, které vyvádějí nové kolouchy – budoucí parohy. Zároveň se brání, že není v jejich silách lovit víc kvůli rušivým vlivům, například kvůli turistům.
Myslivci škody působené zvěří na stromcích bagatelizují, odvolávají se na výši nahlášených škod (na okusu, na úrodě). Podle poslední zprávy o stavu lesa ČR (2017) to bylo 34,4 milionu korun.
„To je pouze špička ledovce. Není v silách lesnického personálu být všude a veškeré škody zdokumentovat, uplatnit a vymoci,“ uvádí v odborném magazínu Lesnická práce Tomáš Foit, lesní správce Lesů ČR z LS Hluboká nad Vltavou. Ze zmíněné zprávy také vyplývá, že pěstování nových stromků přišlo vlastníky lesů v roce 2017 na 5,5 miliardy korun. „Podstatná část jde přímo nebo nepřímo na konto zvěři... část vynaložených prostředků... má konečný efekt pouze jako krmení pro zvěř,“ dodává správce.
