INFOGRAFIKA:
Jak se mění platy šéfů v Česku a ve světě
Vezměte jednu miliardu korun, kterou získal jako zlatý padák ne příliš úspěšný šéf Carrefouru ve Francii, přidejte 1,7 miliardy korun pro šéfy německého Mannesmannu vyšetřované za kontroverzní odměny při prodeji firmy a k tomu přidejte minimálně 200 milionů korun pro bývalé úředníky, politiky a odboráře zasedající v dozorčí radě české společnosti ČEZ.
Opepřete několika skandály s přifukováním finančních výsledků kvůli vyšším platům ve Spojených státech - a výsledkem jsou čím dál důkladnější pravidla, podle kterých musí manažeři provádět každý rok platový striptýz.
Investoři v. manažeři
"Zveřejňování manažerských platů mi vadí. Tady máme pokřivené zrcadlo, na manažery se lidi dívají jako na podvodníky," říká Jiří Michal, dlouholetý šéf Léčiv, dnešní Zentivy. Obdobný názor má většina špičkových manažerů v Česku.
Před dvěma lety, když vedl Jiří Michal Zentivu na londýnskou burzu, nedílnou součástí jeho prezentace pro investory byly i detailní údaje o motivačním programu pro vedení, různých typech odměn, a to vše rozepsané po jménech.
Český zákon, podle kterého musí letos podruhé v historii zhruba stovka společností včetně Zentivy zveřejnit odměny pro vedení, tak přísný není. Zveřejňovat se musí souhrnné odměny za představenstvo, dozorčí radu a vedení. Údaje, jako jsou penzijní plány, náhrady výdajů, zlaté padáky či odměny vyplácené přes mateřskou společnost v zahraničí, v nich není nutné zvlášť uvádět.
"Více zveřejňovaných informací by určitě vedlo k vyšší důvěře v české firmy," říká Petr Bártek, analytik společnosti Cyrrus, která patří mezi velké obchodníky na pražské burze.
Jako investora ho příliš nezajímá výše odměn, pokud je přiměřená k výsledkům firmy, ale především jejich složení. Sám nejvíce sleduje informace o motivačních programech, podle nichž mají šéfové právo na získání akcií vlastní firmy.
"Pro investora je velmi nebezpečné, pokud jsou vázány na vývoj kurzu společnosti na burze, popřípadě na výsledky firmy ve velmi krátkém čase," uvádí Bártek, podle kterého to vede často ke snaze o manipulaci s výsledky nebo upřednostňování krátkodobých cílů.
O motivačních programech si přitom český investor ve výročních zprávách moc nepočte. Přehledné tabulky, které by ukázaly, kdo, kdy a za jakých podmínek získá vlastní akcie firmy, nejsou ze zákona povinné. Společnosti je proto neuvádějí. Přitom jde o velké peníze. Například hodnota akcií pro šéfy ČEZ už překročila během dvou let miliardu.
Jmenovat či ne?
"Byl bych pro, aby se zveřejňování platů v Česku zpřísnilo," říká Jack Stack, nejvyšší šéf České spořitelny. Podle něho jsou současná pravidla velmi obecná, a kdo by chtěl, může je snadno obejít.
Navrhuje zavést samostatné kolonky na každý druh příjmů zvlášť a ty uvést vždy v souhrnu za celé představenstvo a dozorčí radu. Je proti zveřejňování po jménech. "Bál bych se obtěžování dětí ve škole," říká Stack, který se příští rok stěhuje domů do New Yorku.
Právě okolo citlivého, ale z hlediska investorů málo zajímavého zveřejňování jmen, se v Česku paradoxně strhla největší mela. Sněmovna zveřejňování po osobách několikrát zamítla.
"Lidsky rozumím argumentům o bezpečnosti, ale je tady i hledisko akcionáře, který by měl mít dostatek informací," vysvětluje ministr financí Bohuslav Sobotka. Žádnou změnu zákona však nyní navrhovat nechce.
Podle české Komise pro cenné papíry, která sleduje dodržování fair play na trhu, Brusel doporučil členským státům Unie zveřejňování odměn po jménech. "Doporučení není závazné. Obecně však vítáme co nejvyšší otevřenost," uvedla mluvčí komise Ivana Štefková.
Podmínky nesplňuje 40 % firem
Loni, kdy se odměny podle nových pravidel zveřejňovaly poprvé, nesplnilo podmínky podle šetření komise 44 ze 106 společností. Většina z hříšníků neuvedla správně principy odměňování svých šéfů. Nejvyšší trest za to dostaly společnosti Silon a Unipetrol - 200 tisíc korun.
"Musím říct, že jsem to nekontroloval. Měli jsme k vyplnění těchto údajů nějaký výklad Komise pro cenné papíry a asi nebyl úplně přesný," říká Pavel Švarc, který do poloviny loňského roku řídil Unipetrol.
Letos v lednu poslal Unipetrol dodatečné hlášení, v kterém opravil peněžní příjmy desetičlenné dozorčí rady z 2,21 na 3,13 milionu korun. Jejím šéfem byl Václav Srba, bývalý náměstek ministra průmyslu, který se stal první "obětí" zveřejňování odměn.
Loni totiž vyšlo najevo, že se jako zástupce státu v dozorčí radě ČEZ zařadil mezi vůbec nejlépe placené manažery v zemi: v akciovém programu nakoupil a obratem prodal část akcií ČEZ s čtyřiadvacetimilionovým ziskem.
To je pro srovnání roční příjem nejvyššího šéfa velké české banky. Z dozorčí rady byl následně jako zástupce státu odvolán společně s dalším úředníkem a exposlancem Pavlem Šafaříkem. Oba si směli akcie ponechat, ministerstvo financí však do budoucna zástupcům státu odměny odebralo.
Podle Michaela Kramarsche, německého šéfa konzultantské společnosti Towers Perrin, jsou změny v zákonech, ke kterým dochází ve světě po sérii případů vyplácení přemrštěných odměn za podprůměrné výkony, nutností.
"Je to nejlepší cesta, jak odkrýt zakázané způsoby a odhalit černé ovce," míní. "Díky tomu se také ukazuje, že většina výkonných ředitelů je obviňována bezdůvodně," říká Kramarsch.
Nejvíc dostávají Američané
Nejagresivněji odměňovaní manažeři jsou podle studie Towers Perrin šéfové v USA, kde si šéf firmy s tržbami okolo 12 miliard korun vydělá asi padesát milionů korun ročně. To je téměř dvojnásobek hodnoty obvyklé v západní Evropě.
I z tohoto důvodu Americká komise pro cenné papíry minulý měsíc navrhla největší změny za posledních čtrnáct let. Akcionáři se asi již od začátku roku 2007 dozvědí, jaký důchod či zlatý padák dostane bývalý šéf, jestli mu platí místo v opeře nebo soukromé lety firemním tryskáčem. Dosud se to dozvídali jen od bývalých manželek při rozvodových řízeních.
