Rychlé vaření bez kuchaře i bez kuchyně míří na benzínky a do fastfoodů

  • 24
Nabízet teplá jídla v kavárně, na benzínce nebo všude tam, kde není prostor pro velkou profesionální kuchyni mohou provozovatelé díky novému projektu Bezkuchyně. Několik skladných přístrojů jen díky páře připraví třeba bramborovou kaši, polévku či puding za několik sekund.

Za startupem stojí česká firma Gastro Mach, která dodává velkokapacitní kuchyně takovým podnikům, jako je třeba Škoda Auto, Sodexo nebo i Armáda České republiky. Stroje pro nový projekt kuchyně bez kuchaře vybírali na zahraničním trhu, především v Německu.

„Nepotřebujete kuchaře, zkolaudovanou kuchyň, stavební úpravy ani digestoř, můžete vařit tam, kde se dosud vařit nedalo,“ přiblížil zakladatel startupu Jan Mach. Podle něj může jejich projekt pomoci právě tam, kde by si provozovatelé nemohli dovolit platit kuchaře nebo rozšířit prostory pro kuchyni.

„Nehrajeme si na to, že s tímto řešením se dá dělat vysoká gastronomie. Ale v době, kdy řada restaurací raději vaří jen o víkendech, spousta provozů zavírá kuchyně a další pláčou nad tím, že hostům nemůžou nabídnout každý den stejnou kvalitu, přicházíme s konkrétním a dlouhodobým řešením,“ přiznává Mach.

V nabídce strojů Bezkuchyně je nejmenším stroj firmy Scraegg. Velikostí připomíná stolní kávovar a jídla připravuje pouze horkou párou. „Stačí vzít kelímek s vaječnou směsí a bez použití tuku si připravíte míchaná vejce nebo ze sušených rajčat a vody naservírujete krémovou polévku. Zatím nemůžeme zaručit, aby si pokrm připravili sami zákazníci, protože horká pára by je mohla zranit,“ popsal František Němec z týmu Bezkuchyně.

Další stroje firem Autofry nebo Grilo Max jsou prostorově o něco náročnější, zato dokážou do dvou minut připravit z čerstvého masa steak pouhým tlakem a teplem nebo třeba hranolky. Pára a horký vzduch se v nich uchovává, takže v provozovně není nic cítit, až finální vůně připravovaného jídla.

„Pořizovací cena přístroje Scraegg je asi tři a půl tisíce euro (89 tisíc korun, pozn. red.). Při padesáti jídlech denně a ceně okolo padesáti korun je návratnost pořizovacích nákladů několik měsíců, což není až taková investice vzhledem k výsledkům,“ soudí Němec.

V zimních měsících budou potravinové sušené směsi pro přípravu jídel i samotné stroje testovat především kavárenské a fastfoodové řetězce jako Starbucks nebo KFC. Mach uvažuje i o nabízení přístrojů korporátním firmám, které chtějí zlepšit zázemí pro zaměstnance. A do dvou let by chytrou verzi bezkuchyňských výrobků nabídl i domácnostem.

„Spousta mladých lidí dnes svůj čas tráví mnohem raději jinak než v kuchyni u vaření. Právě jim nebo třeba studentům na sdílených bytech by naše koncepce mohla usnadnit život,“ poznamenává závěrem Němec.