aby revizor zjistil totožnost černého pasažéra, a to včetně adresy jeho trvalého bydliště. Ukazování osobních dokladů je však stále terčem ostrých sporů mezi pracovníky Dopravních podniků a cestujícími. Podle platných zákonů totiž revizor nemá právo od nich žádat jakýkoli identifikační doklad. »Podle mého názoru revizoři městské hromadné dopravy mohou dle současné právní úpravy kontrolovat fyzické osoby jen v tom, zda uhradily cenu přepravného,« uvádí Šárka Petříčková z advokátní kanceláře. »Poté, co přestali být revizoři subjekty veřejného práva, nepřísluší jim žádné veřejnoprávní oprávnění, tedy žádat občanské nebo jiné osobní průkazy,« upřesňuje Petříčková. Přeprava lidí se podle ní dá posuzovat jako klasická obchodní smlouva. Tím, že člověk nastoupí do autobusu, přistupuje na podmínky, které stanovil přepravce, a tudíž musí za službu zaplatit. Jakékoliv zneužití se bez ohledu na to, zda revizor smí nebo nesmí požadovat osobní doklady, posuzuje jako porušení smlouvy, ovšem vymáhaní sankcí je problematické.»Kvůli tomu je nutné, aby revizora doprovázel vždy policista nebo strážník městské policie,« vysvětluje Petříčková. Ti totiž mohou v takových případech postupovat podle zákona, který umožňuje žádat prokázání totožnosti osob, jež jsou přistiženy při páchání přestupku nebo trestného činu.
- čtvrtek 9. září 1999
