Klesající zájem o tento typ módy potvrzuje Michal Mička, který Karu loni koupil a přiřadil ji do svého módního portfolia ke značce Pietro Filipi. „Celých kožichů prodáme jen velmi malé množství,“ uvádí majitel prodejen Kara, která většinu ze své nabídky dováží z Turecka a Indie a v Česku poslední desetiletí kožichy nevyrábí. Ještě tak se prodávají například péřové bundy s kožešinovým doplňkem, třeba límcem z lišky.
„Jde o to dávat zákazníkům, co chtějí. Já osobně na kožešinách nic špatného nevidím, mně přijdou jiné věci daleko horší vůči životnímu prostředí,“ říká Mička. Zákazníci v současnosti dávají přednost kožešinám, které tak pouze vypadají. „V poslední době pozorujeme zvyšující se zájem a vyhledávání produktů z umělé kožešiny, jako například ‚kožich z umělé kůže‘, ‚vesta z umělé kůže‘ a podobně. Při vyhledávání kožešin dodatek ‚z umělé kůže‘ převládá,“ uvádí brand manažerka internetového vyhledávače módy Glami Hana Zachová.
Luxusní značka Burberry přestane pálit neprodané zboží. A končí s kožešinou |
Některé módní řetězce se dokonce od pravých kožešin zcela distancují. Zmíněné Zalando je stejně jako H&M Group, Inditex (kam spadají značky Zara, Massimo Duti či Bershka) a další obchodníci součástí programu „bez pravých kožichů“ Fur Free Alliance. Britská luxusní značka Burberry oznámila konec prodeje pravých kožešin loni na podzim poté, co utrpěla zveřejněnými informacemi o tom, jak v roce 2017 spálila oděvy a doplňky v hodnotě 29 milionů liber jen kvůli tomu, aby její produkty neklesaly na ceně. Z kožešin používala králíky, lišky, norky a asijské mývaly.
„Jestli chtějí zůstat významní v měnícím se průmyslu, nemají na výběr než přestat používat kůže ukradené ze zvířat pro jejich kožichy a límce,“ uvedla tehdy pro BBC nadace Lidé pro etické zacházení se zvířaty.
Podobně jako Burberry se už dříve vyjádřily značky Victoria Beckham, Erdem, Stella McCartney, Gucci, Versace nebo Christopher Kane. Zákaz pravých kožešin na svých přehlídkách oznámil i londýnský Fashion Week.
Králíci byli jedničkou
Česko ještě donedávna patřilo k exportérům kožešin z norků či lišek. Kůže se prodávaly přes celosvětové aukce ve Finsku, Dánsku a Kanadě. V roce 2017 farmy v Česku vyprodukovaly asi 20 tisíc kůží z norků. Oproti velkochovatelům to však bylo minimum. Z Polska se prodalo kolem devíti milionů norčích kůží.
Loni však začal platit zákon, který omezil existenci farem chovajících zvířata jen kvůli kožešinám do konce letošního ledna. Podobně zakázala farmy Velká Británie, Rakousko, Chorvatsko, Belgie či Norsko, které bývalo jedním z hlavních producentů kožešin. Výsledkem je to, že se výroba i obchod s kožešinami přesunuly na východ. Podle zprávy PriceWaterhouse Coopers z roku 2014 se zhruba ze tří čtvrtin podílel na celosvětovém exportu pravých kožešin Hongkong.
Kožešinové farmy jsou v Česku miniaturní byznys, živí už jen pár lidí |
„Podle posledních informací loni působilo v Česku stále devět farem. Ty však postupně ukončují činnost a na některých z nich již v závěru roku 2018 nebyla zvířata vůbec nebo jich bylo minimum,“ uvádí za Státní veterinární správu Petr Majer. Po 31. lednu budou podle něj farmy postupně zkontrolovány, zda skutečně činnost ukončily.
Fungovat dál mohou jen zařízení, která nechovají zvířata pouze na kožešiny, což by se mohlo týkat králíků a nutrií. Právě jejich kožešiny už se ale dnes téměř nevykupují, takže je nikdo za tímto účelem nechová.
„Organizovaný výkup masa z nutrií neexistuje a kůže se minimálně dvacet let nevykupují. Pokud je někde nějaký kožešník, který by od chovatelů kožešiny vykupoval, děje se to pouze v malém měřítku,“ říká Tomáš Němeček z Výzkumného ústavu živočišné výroby, který nutrie a další sleduje hlavně z pohledu zachování genetických zdrojů.
Před rokem 1990 byly kožichy z králíků a nutrií naopak velmi oblíbené. U zmíněné Kary, která byla největším výrobcem kožešin v republice, byly na prvních dvou místech a až za nimi se nacházely kožešiny z norků a modrých a stříbrných lišek. „Celkem se v českých zemích vykupovalo ročně 14,5 milionu králičích kožek, ty se v Kaře třídily a 70 procent se z nich dodalo kloboučnickému průmyslu (Tonak Nový Jičín),“ říká jeden z pamětníků.
