Má milá peněženko,

jako obvykle ti, má nejvěrnější přítelkyně, skládám ke konci roku účty s pevnou vírou v to, že mi odpustíš občasné pošetilosti. Vím, že nejsi o nic tlustší než před rokem, ale uznej, že celá společnost se potácela na pokraji hluboké deprese, a tak jsem ti ani já nemohl poskytnout vše,co bych chtěl. Není to však jen moje vina. Pamatuješ? Už v lednu se konečně objevilo pivo v plastových lahvích. S krásnými barevnými nálepkami jako Starosta nebo dokonce Premiér. V přepočtu k euru bylo velmi laciné,a tak jsem do něj investoval všechny úspory,které mi po Vánocích zbyly. Podívej, milá peněženko, špatně v Thajsku investoval i Soros a já nejsem žádný finanční génius. Uznávám, že jsem mohl vědět dopředu, že tak laciné pivo nebude k pití. Na druhou stranu jsem se však díky němu zbavil psa Bůčaje, a nemusím tedy platit z něho daň. Sám jsem si nemocenskou nevzal, čímž jsem sice poněkud zpomalil restrukturalizaci našeho těžce zkoušeného hospodářství, rodinný rozpočet jsem však nenarušil. Uznávám, kdybych se z tohoto piva nevzpamatovával půl roku a dal se třeba na výrobu bezešvých slipů, mohli bychom na tom dnes být lépe. Prostě mě to nenapadlo. V červenci se zvedly ceny benzinu a cigaret. Protože si často jezdím do trafiky pro cigarety, rozhodl jsem se, že nechám auto doma a budu používat tramvaj. Načerno. Vypadalo to moc dobře. Byla jsi tlustá jako podsvinče. Já vím, tváříš se vyčítavě. Říkáš: "Proč jsi ve mně ty pěkné Destinnové a Masaryky nenechal, proč jsi je odnes do Moravia Banky?" Promiň, ale ty úroky,co tam nabízeli, bych z tebe nevydojil. A že ta banka přišla na buben? Poslyš, víš ty něco o riziku podnikání? To se prostě v tržní společnosti stává. Ostatně pořád jsem měl většinu úspor v První spořádané záložní. No tak, miláčku můj kožený, vidím tě, jako bys mávala na protest svýma neexistujícíma ručičkama. To už jsi zapomněla, že jsme si spolu chtěli naspořit na novou třídu, novou inspiraci, novou fabii? V této pohnuté době je přeci důležité, aby si člověk pořídil naše,tedy německé auto. A víš, že jsme ho už skoro mohli mít? Pan Pantělej Jevdochijevič Ostropalcev přeci vypadal jako naprosto seriózní člověk. No dobře, dobře, mohl jsem tě zašít do peřiny. Ano, mohl. Ale já nejsem žádný přizditřas, s odpuštěním. Když v listopadu zkrachovala První spořádaná záložní a pan Ostropalcev odjel na zaslouženou dovolenou do Venezuely,neuronil jsem ani slzu. Všichni přeci musíme nést část nákladů transformace. A ještě dlouho poneseme. Má milá peněženko, vím, že uplynulý rok nebyl pro nás oba příliš úspěšný, nový však bude lepší. Jen považ, prodal jsem žiguli. Spočti si kolik ušetříme za benzin. Žena mě opustila. Za ženu ušetříme ještě o něco víc než za benzin. Až budeme účtovat za rok, budeme oba spokojení a tlustí.