Druhou stranou mince je, že stále více lidí se naopak ocitá pod úrovní, která je v ekonomice počítána jako průměrná.
Zatímco v roce 2000 mělo nižší než průměrnou mzdu 65 procent zaměstnanců v soukromých firmách, dnes jich je o 25 tisíc více. Právě vysoké výdělky, které rostou nejrychleji, táhnou průměr nahoru, ten se tak vzdaluje nejnižším mzdám.
Většině lidí se však mzda zvyšuje každý rok aspoň částečně a pokrývá nárůst cen, a tak ubývá nespokojených. Podle průzkumů Centra pro výzkum veřejného mínění byla sice letos se svým platem nespokojena více než polovina lidí, ale proti předešlým letům je to o pár procent méně.
„Snižování podílu nespokojených může souviset jednak s tím, že platy v posledních letech reálně rostou, jednak může jít i o poměrně vysokou míru nezaměstnanosti,“ vysvětluje Jan Červenka z CVVM.
Spokojený je ten, kdo práci má
Jak dodává, spokojený či nespokojený s platem může být jen ten, kdo vůbec nějakou práci má a že za ni dostává pravidelně zaplaceno. Příkladem by mohla být jedenatřicetiletá učitelka Lucie, která má i se všemi příplatky 18 tisíc hrubého měsíčně.
V práci děláme zbytečnosti! |
„Pravda je, že ze svého platu nic moc neušetřím, ale dokud jsem svobodná a bezdětná, na moje životní potřeby stačí,“ říká mladá žena z Brna. O změně zaměstnání neuvažuje, protože ji práce baví.
Mzdy už skákat nebudou
I přes každoroční zvyšování počtu lidí s podprůměrným příjmem mají mzdy velké skoky za sebou.
„Největší nárůst rozdílů byl na počátku 90. let, kdy vystřelily vzhůru nejvyšší mzdy. To stále pokračuje, ale pomaleji,“ říkají statistici. Na platovém žebříčku se za deset let propadly dříve preferované profese jako horníci a do popředí se dostali vysokoškoláci.
Do výše výdělků se začalo promítat vzdělání. Zatímco špička nejlépe placených zaměstnanců s pouze základní školou brala loni necelých 22 tisíc, stejná 5procentní skupina nejvýše odměňovaných vysokoškoláků byla ohodnocena čtyřikrát lépe.
I díky tomu pak ze všech srovnání vychází na platovém žebříčku nejlépe Praha, kde je soustředěno nejvíce štědrých centrál zahraničních firem a státních úřadů. V hlavním městě jako v jediném kraji je více než sto tisíc zaměstnanců s větším než třicetitisícovým platem, zatímco v kterémkoli jiném kraji jich není ani čtvrtina.
Rozvrstvením mezd ve společnosti a zvyšujícími se rozdíly v odměňování se tak Česko už přiblížilo modelu obvyklému v západní Evropě. „Jsme zhruba na úrovni Rakouska. Menší rozpětí mezd je v severských zemích, naopak výrazně větší je v jihoevropských zemích,“ říká Večerník.
Rozdíly mezi bohatými a chudými v Česku nejsou velké
Když se však porovná celkový majetek (nejen mzdy) a to, jak je mezi lidmi rozdělen, vychází Česko stále jako jeden z nejrovnostářštějších států na světě.
To znamená, že rozdíly v tom, co vlastní bohatí a chudí, nejsou příliš velké, ačkoli se postupně prohlubují. „Naopak velké rozdíly jsou třeba v Estonsku a v Litvě, které se tím blíží k nejméně ‚spravedlivým‘ zemím v unii, jako je Irsko a Velká Británie,“ říká Daniel Vaughan-Whitehead z Mezinárodní organizace práce.
| Nejžádanější profese a slibované výdělky | |
|---|---|
| Bílé límečky (podle personálních agentur, hrubá mzda) | |
| asistentka | 20 - 25 000 Kč |
| účetní | 20 - 35 000 Kč |
| nákupčí | 18 - 25 000 Kč |
| obchodní zástupce | 10 - 30 000 Kč |
| oblastní manžer | 20 - 30 000 Kč |
| recepční | 12 - 17 000 Kč |
| vedoucí prodejny | 15 - 20 000 Kč |
| osobní bankéř | 15 - 30 000 Kč |
| finanční analytik | 30 - 40 000 Kč |
| Modré límečky(podle úřadů práce) | |
| svářeč | 16 000 Kč |
| tesař a truhlář | 15 800 Kč |
| zedník | 15 000 Kč |
| stavební dělník | 12 000 Kč |
| soustružník | 13 000 Kč |
| zámečník | 18 100 Kč |
| obsluha strojů | 11 - 13 000 Kč |
| prodavač | 7 000 Kč |
| ostraha budov | 10 300 Kč |
| slévárenský dělník | 12 000 Kč |
| uklízeči | 7 000 Kč |
| obchodní zástupci | 22 000 Kč |
