"Tři k jedné na Sharafa, dámy a panové, tři k jedné. Ano pane, vaše sázka patnáct liber k pěti na Sharafa, lístek číslo sedm set osm. Tři k jedné na Sharafa, kdo další prosím?"
Podobných monologů znějí před startem každého dostihu na britských závodištích stovky. Bookmakeři postávají na dřevěných bedýnkách, na stojanech označených svým jménem mají vyvěšené kursy na vítězství jednotlivých koní a hlasitým vyvoláváním se snaží přilákat kolemjdoucí k uzavření sázky. V rozmezí několika vteřin, během nichž se odehrál úvodní monolog, musel bookmaker zvládnout řadu úkonů. Jeho nabídka, že v případě vítězství koně Sharafa vyplatí úspěšnému sázkaři trojnásobek vkladu, zaujala přihlížejícího muže, který na Sharafovo vítězství vsadil pět liber. Hlasitým zvoláním "patnáct liber k pěti" potvrzuje bookmaker uzavřenou sázku a zároveň ji tak hlásí svému pomocníkovi, který ji obratem zapisuje do velkého sešitu v pevných deskách. Se slovy "lístek číslo sedm set osm" předává bookmaker sázkaři shodně očíslovanou vizitku a stejné číslo připíše i asistent do sešitu. Sázka je tak zaevidována a bookmaker láká další diváky. Doslovný překlad slova bookmaker je "ten, který dělá knihu". Za to, že se stejným slovem označuje i člověk přijímající sázky, může právě objemný sešit, do kterého bookmakerův pomocník všechny sázky zapisuje. Žádná počítačová databáze, žádné vyplňování tiketů. Jedinou evidencí uzavřených sázek je průběžně dopisovaná kniha, která dala sázkařské profesi jméno.
Sázka je čestný souboj
Kromě kursové sázky u bookmakera si může návštěvník britských dostihů vsadit také na takzvaném totalizátoru. To je systém, který nenabízí pevné kursy na jednotlivé koně, ale výhry úspěšným sázkařům vypočítává z balíku všech peněz, které lidé v příslušném dostihu prosázeli. Ještě před tím však z této částky odečte podíl určený provozovateli totalizátoru. Tradiční sázkaři však systém Toto neuznávají. "Je to spíše lidová zábava pro rodiny s dětmi. Správná sázka je pro mne taková, u které druhá strana nabízí pevný kurs. Tak si představuji čestný souboj," míní muž, který na sandownském závodišti právě uzavřel sázku u bookmakera. Početné hloučky okolo jednotlivých stanovišť bookmakerů potvrzují, že Britové tradiční způsob sázení nehodlají opustit. "U totalizátoru při uzavření sázky pouze vím, kolik peněz mohu prohrát. Ale jakou částku případně vyhraji, se dozvím až po doběhu dostihu. Nabídka bookmakera je jasná v okamžiku sázky. Totalizátor je pro mne loterie, protože tam se také nejprve vyberou peníze a následně se pouze část z nich rozdělí na výhry. Bookmaker hraje otevřenou hru, nabízí svůj názor proti mému," říká další ze sázkařů.
Funguje to už stovky let
Bookmakeři postávají a překřikují se na britských závodištích už stovky let, vždyť jeden z prvních soubojů dvou koní, jejichž majitelé se vsadili o výsledek, se běžel v londýnském Hyde Parku už v roce 1635. O necelých třicet let později dokázaly podobné matche, tedy vzájemné souboje dvou koní, přilákat až tisícovky diváků. Na konci osmnáctého století se dostihy staly v Británii hojně navštěvovanou lidovou kratochvílí a počet vzájemně uzavřených sázek prudce vzrostl. Zároveň s tím stouplo riziko, že se mezi skupiny sázkařů vloudí vetřelec s nekalými úmysly. Proto se příznivci sázení začínají každé pondělí scházet v Londýně na rohu Hyde Parku, kde si mezi sebou vypořádávají výhry i prohry. Tradiční matche dvou koní pak začínají stále víc ustupovat početněji obsazeným dostihům, a tak je potřeba "vymyslet" nový typ sázení. Ještě než osmnácté století skončilo, začali na závodištích pracovat první skuteční bookmakeři, kteří zveřejnili před dostihem své mínění na všechny koně, vyjádřené v číselných kursech, a byli připraveni uzavřít sázku s kýmkoli. Aby předešli případným sporům a hádkám, hned na místě zapsali vše do sešitu. Právě vedení sázkových "knih" pak dalo bookmakerům jejich jméno.
Bookmakeři a pokrok? Ne!
Systém dostihových sázek tak běží na britských závodištích bez výraznějšího klopýtnutí víc než dvě stě let a podle ostrovní tradice není jediný důvod, proč na něm cokoli měnit. Bookmakeři tradici ctí a vybavení, které pro svou práci potřebují, tak zůstává stále stejné a pokrok se mu vyhýbá mílovým obloukem. Základ bookmakerova vybavení tvoří tabule umístěná na skládacím stojanu. Je velká asi jako novinová stránka a bookmaker na ni ke jménům jednotlivých koní vypisuje křídou aktuální kursy. Při změně kursu ovládají někteří bookmakeři zajímavý grif: zatímco palcem pravé ruky mažou starou nabídku, toutéž rukou současně vypisují nový kurs. Jedenadvacáté století se však na sázkových tabulích přece jen podepsalo. Namísto křídy začínají bookmakeři používat fixy. Neméně důležitá je pro bookmakera i kniha, do níž asistent zapisuje sázky. Velká, objemná, ohmataná. Ale také vždy po ruce a rychle přístupná. Paklík kartiček označených pořadovým číslem používá bookmaker jako jediný doklad o uzavření sázky. Sázející dostane lístek s číslem, pod kterým je jeho tip zapsán do knihy. Za odpoledne vydá bookmaker takových lístečků stovky. Pečlivější sázkaři si na zadní stranu kartičky zapisují i kurs a vsazené peníze, ale není to nutné. Pod tabulí má bookmaker zavěšenou koženou brašnu na peníze. Je obrovská, bezedná a barevně omalovaná sázkařovým jménem. Do ní si bookmaker odkládá vybrané bankovky. Malá dřevěná bedýnka je bookmakerovo chráněné teritorium, ze kterého vyvolává nabídku, obhlíží konkurenci a má přehled nad hlavami okolo procházejících diváků. Má-li bookmaker dobrý cit pro rovnováhu, staví si na malou bedničku ještě jednu menší. Oprýskané dřevo prozrazuje, že ze stejných schůdků přijímal sázky zřejmě už sázkařův děd. Ale proč to měnit, když to tak dobře funguje.
Desetinná čísla? Běžte s nimi za kanál
Vy si klidně piště desetinnou čárku, nám postačí staré dobré zlomky, vzkazují britští bookmakeři na kontinent. Takže zatímco na závodišti v pražské Chuchli má favorit dostihu kurs 2,75, na ostrovech vypíše bookmaker stejnou sázku jako 11/4. Pokud se rozhodne nabídku snížit na hodnotu 2,6, na tabuli se objeví kurs 13/5.
Tic-Tac nejsou jen bonbony
Bez jediného slova dokáží bookmakerovi pomocníci nahlásit svému šéfovi konkurenční kursy z opačného konce tribuny. Využívají k tomu takzvaný Tic-Tac, což je slangové pojmenování pro štafetové předávání informací pomocí smluvených gest. Něco podobného je možné občas vidět v hollywoodských filmech o burzovních makléřích na Wall Streetu. Pokývání rukou či zápěstím nebo poklepání dvěma prsty do druhé otevřené dlaně je pro přihlížející nesrozumitelné, ale pro bookmakera může znamenat například pokyn, aby snížil kurs na favorita.
Gentleman umí prohrávat
Ač jsou Britové při sázení velmi náruživí a při povzbuzování dokáží toho svého koně hnát do cíle i leckdy drsnějšími pokřiky, výsledek sázky umějí přijmout se zdvořilostí a elegancí sobě vlastní. Muž, který při odchodu ze závodiště v Salisbury odhazoval do odpadkového koše plnou hrst prohraných tiketů, s lehkým úsměvem utrousil: "Good exercise," tedy něco jako "dobré cvičení" nebo "užitečný trénink". V tomto případě však také dobře zaplacený.
Něco ze slangu britských sázkařů
* Jolly - favorit dostihu, kůň s nejnižším kursem
* Tic-Tac - smluvená gesta, kterými si bookmakeři předávají informace o konkurenčních kursech
* Maiden - kůň, který ještě nikdy nezvítězil
* Monkey - sázka za pět set liber
* Pony - sázka za dvacet pět liber
* Springer, Steamer - kůň, u kterého při sázení velmi rychle poklesl kurs
SROCENÍ DAVŮ.
Ještě než začne dostih, míří anglické publikum, jak velí letitá tradice, vsadit si k bookmakerům.
PRACOVIŠTĚ BOOKMAKERA.
Základ bookmakerova vybavení tvoří tabule umístěná na skládacím stojanu. Je velká asi jako novinová stránka a bookmaker na ni ke jménům jednotlivých koní vypisuje kursy.
Podobných monologů znějí před startem každého dostihu na britských závodištích stovky. Bookmakeři postávají na dřevěných bedýnkách, na stojanech označených svým jménem mají vyvěšené kursy na vítězství jednotlivých koní a hlasitým vyvoláváním se snaží přilákat kolemjdoucí k uzavření sázky. V rozmezí několika vteřin, během nichž se odehrál úvodní monolog, musel bookmaker zvládnout řadu úkonů. Jeho nabídka, že v případě vítězství koně Sharafa vyplatí úspěšnému sázkaři trojnásobek vkladu, zaujala přihlížejícího muže, který na Sharafovo vítězství vsadil pět liber. Hlasitým zvoláním "patnáct liber k pěti" potvrzuje bookmaker uzavřenou sázku a zároveň ji tak hlásí svému pomocníkovi, který ji obratem zapisuje do velkého sešitu v pevných deskách. Se slovy "lístek číslo sedm set osm" předává bookmaker sázkaři shodně očíslovanou vizitku a stejné číslo připíše i asistent do sešitu. Sázka je tak zaevidována a bookmaker láká další diváky. Doslovný překlad slova bookmaker je "ten, který dělá knihu". Za to, že se stejným slovem označuje i člověk přijímající sázky, může právě objemný sešit, do kterého bookmakerův pomocník všechny sázky zapisuje. Žádná počítačová databáze, žádné vyplňování tiketů. Jedinou evidencí uzavřených sázek je průběžně dopisovaná kniha, která dala sázkařské profesi jméno.
Sázka je čestný souboj
Kromě kursové sázky u bookmakera si může návštěvník britských dostihů vsadit také na takzvaném totalizátoru. To je systém, který nenabízí pevné kursy na jednotlivé koně, ale výhry úspěšným sázkařům vypočítává z balíku všech peněz, které lidé v příslušném dostihu prosázeli. Ještě před tím však z této částky odečte podíl určený provozovateli totalizátoru. Tradiční sázkaři však systém Toto neuznávají. "Je to spíše lidová zábava pro rodiny s dětmi. Správná sázka je pro mne taková, u které druhá strana nabízí pevný kurs. Tak si představuji čestný souboj," míní muž, který na sandownském závodišti právě uzavřel sázku u bookmakera. Početné hloučky okolo jednotlivých stanovišť bookmakerů potvrzují, že Britové tradiční způsob sázení nehodlají opustit. "U totalizátoru při uzavření sázky pouze vím, kolik peněz mohu prohrát. Ale jakou částku případně vyhraji, se dozvím až po doběhu dostihu. Nabídka bookmakera je jasná v okamžiku sázky. Totalizátor je pro mne loterie, protože tam se také nejprve vyberou peníze a následně se pouze část z nich rozdělí na výhry. Bookmaker hraje otevřenou hru, nabízí svůj názor proti mému," říká další ze sázkařů.
Funguje to už stovky let
Bookmakeři postávají a překřikují se na britských závodištích už stovky let, vždyť jeden z prvních soubojů dvou koní, jejichž majitelé se vsadili o výsledek, se běžel v londýnském Hyde Parku už v roce 1635. O necelých třicet let později dokázaly podobné matche, tedy vzájemné souboje dvou koní, přilákat až tisícovky diváků. Na konci osmnáctého století se dostihy staly v Británii hojně navštěvovanou lidovou kratochvílí a počet vzájemně uzavřených sázek prudce vzrostl. Zároveň s tím stouplo riziko, že se mezi skupiny sázkařů vloudí vetřelec s nekalými úmysly. Proto se příznivci sázení začínají každé pondělí scházet v Londýně na rohu Hyde Parku, kde si mezi sebou vypořádávají výhry i prohry. Tradiční matche dvou koní pak začínají stále víc ustupovat početněji obsazeným dostihům, a tak je potřeba "vymyslet" nový typ sázení. Ještě než osmnácté století skončilo, začali na závodištích pracovat první skuteční bookmakeři, kteří zveřejnili před dostihem své mínění na všechny koně, vyjádřené v číselných kursech, a byli připraveni uzavřít sázku s kýmkoli. Aby předešli případným sporům a hádkám, hned na místě zapsali vše do sešitu. Právě vedení sázkových "knih" pak dalo bookmakerům jejich jméno.
Bookmakeři a pokrok? Ne!
Systém dostihových sázek tak běží na britských závodištích bez výraznějšího klopýtnutí víc než dvě stě let a podle ostrovní tradice není jediný důvod, proč na něm cokoli měnit. Bookmakeři tradici ctí a vybavení, které pro svou práci potřebují, tak zůstává stále stejné a pokrok se mu vyhýbá mílovým obloukem. Základ bookmakerova vybavení tvoří tabule umístěná na skládacím stojanu. Je velká asi jako novinová stránka a bookmaker na ni ke jménům jednotlivých koní vypisuje křídou aktuální kursy. Při změně kursu ovládají někteří bookmakeři zajímavý grif: zatímco palcem pravé ruky mažou starou nabídku, toutéž rukou současně vypisují nový kurs. Jedenadvacáté století se však na sázkových tabulích přece jen podepsalo. Namísto křídy začínají bookmakeři používat fixy. Neméně důležitá je pro bookmakera i kniha, do níž asistent zapisuje sázky. Velká, objemná, ohmataná. Ale také vždy po ruce a rychle přístupná. Paklík kartiček označených pořadovým číslem používá bookmaker jako jediný doklad o uzavření sázky. Sázející dostane lístek s číslem, pod kterým je jeho tip zapsán do knihy. Za odpoledne vydá bookmaker takových lístečků stovky. Pečlivější sázkaři si na zadní stranu kartičky zapisují i kurs a vsazené peníze, ale není to nutné. Pod tabulí má bookmaker zavěšenou koženou brašnu na peníze. Je obrovská, bezedná a barevně omalovaná sázkařovým jménem. Do ní si bookmaker odkládá vybrané bankovky. Malá dřevěná bedýnka je bookmakerovo chráněné teritorium, ze kterého vyvolává nabídku, obhlíží konkurenci a má přehled nad hlavami okolo procházejících diváků. Má-li bookmaker dobrý cit pro rovnováhu, staví si na malou bedničku ještě jednu menší. Oprýskané dřevo prozrazuje, že ze stejných schůdků přijímal sázky zřejmě už sázkařův děd. Ale proč to měnit, když to tak dobře funguje.
Desetinná čísla? Běžte s nimi za kanál
Vy si klidně piště desetinnou čárku, nám postačí staré dobré zlomky, vzkazují britští bookmakeři na kontinent. Takže zatímco na závodišti v pražské Chuchli má favorit dostihu kurs 2,75, na ostrovech vypíše bookmaker stejnou sázku jako 11/4. Pokud se rozhodne nabídku snížit na hodnotu 2,6, na tabuli se objeví kurs 13/5.
Tic-Tac nejsou jen bonbony
Bez jediného slova dokáží bookmakerovi pomocníci nahlásit svému šéfovi konkurenční kursy z opačného konce tribuny. Využívají k tomu takzvaný Tic-Tac, což je slangové pojmenování pro štafetové předávání informací pomocí smluvených gest. Něco podobného je možné občas vidět v hollywoodských filmech o burzovních makléřích na Wall Streetu. Pokývání rukou či zápěstím nebo poklepání dvěma prsty do druhé otevřené dlaně je pro přihlížející nesrozumitelné, ale pro bookmakera může znamenat například pokyn, aby snížil kurs na favorita.
Gentleman umí prohrávat
Ač jsou Britové při sázení velmi náruživí a při povzbuzování dokáží toho svého koně hnát do cíle i leckdy drsnějšími pokřiky, výsledek sázky umějí přijmout se zdvořilostí a elegancí sobě vlastní. Muž, který při odchodu ze závodiště v Salisbury odhazoval do odpadkového koše plnou hrst prohraných tiketů, s lehkým úsměvem utrousil: "Good exercise," tedy něco jako "dobré cvičení" nebo "užitečný trénink". V tomto případě však také dobře zaplacený.
Něco ze slangu britských sázkařů
* Jolly - favorit dostihu, kůň s nejnižším kursem
* Tic-Tac - smluvená gesta, kterými si bookmakeři předávají informace o konkurenčních kursech
* Maiden - kůň, který ještě nikdy nezvítězil
* Monkey - sázka za pět set liber
* Pony - sázka za dvacet pět liber
* Springer, Steamer - kůň, u kterého při sázení velmi rychle poklesl kurs
SROCENÍ DAVŮ.
Ještě než začne dostih, míří anglické publikum, jak velí letitá tradice, vsadit si k bookmakerům.
PRACOVIŠTĚ BOOKMAKERA.
Základ bookmakerova vybavení tvoří tabule umístěná na skládacím stojanu. Je velká asi jako novinová stránka a bookmaker na ni ke jménům jednotlivých koní vypisuje kursy.
