Pieta zpravidla bývá jen pozdní lítost.

přijde mi dost středověké a vpravdě trochu úchylné někde uchovávat moje tlející orgány a nutit pozůstalé nosit k nim kytky

třeba jste pro někoho i něco jiného, než jenom orgány

Taky se dělá rozprášení práškovacím letadlem ?

Protože na hřbitovech jsou vesměs rozptylové paloučky, a tam asi už podle názvu nerozprašují, spíš by tam tak někoho vyprášili.

Má to výhodu- nemusím na dušičky (nebo kdykoliv během roku, když se chci vyhnout davům) jezdit na hřbitov, ale uctím památku někoho blízkého doma, nebo na jeho oblíbeném místě kde byl rozprášen

Pohřební kultura je součástí psychoterapie pozůstalých. S rostoucím počtem zemřelých je to však i rostoucí byznys. Pozůstalí pak konfrntováni s náklady na pátera, rakev, muziku a poplatek za místo na hřbitově tu psychoterapii vzdají a zbaví se mrtvého co nejekonomištějším způsobem. Urna potřebuje jenom velmi málo místa v porovnání s rakví.

V Rakousku však vymysleli i alternativu- mrtvého lze pohřbít vestoje, potřebuje jenom vrt o průměru 75 cm. Tím lze využít plochu místního hřbitova 8x. Tato revoluční myšlenka se však neujala.

ČR patří ke státům, kde moc církví je silně omezena, takže lze nebožtíka s urnou umístit kamkoliv, nejenom na vysvěcený a zpoplatněný hřbitov, jako je tomu například v Německu. Vlastníci pozemku si mohou tedy zřídit i vlastní pomníček s urnou na vlastním pozemku. jak to bývalo u šlechty.

U ekonomicky vzdělané mládeže platí zásada- žádný hrob = žádné náklady, žádné cestování na Dušičky, zkrátka pohodlíčko.

My, kdo ještě pečujeme o hroby, máme k těm předkům i duševní vztah. To přináší i schopnost, snášet i špatné časy, těch si naši předkové užili až příliš a to nám dává sílu.

Tělo má být v určité hloubce od povrchu, tudíž vrt by byl dost hluboký a možná by měl nebožtík nohy ve spodní vodě.

Kdyby šli tržně s cenou dolů, nebylo by hrobů tolik volných. Ale dokud se jim vyplatí držet nesmyslně vysokou cenu, nic se nezmění.

Rozprášit by asi potřeboval tým autorů článku. Pozůstalí když tak preferují ROZPTYL.

V každém hrobě někdo bydlí.

Mít urny doma mi přijde zvláštní a sama bych to tak nechtěla. Ale rozprášit nebo pohřbít člověka tam, kde to měl rád, i třeba na zahradě, proč ne. Jedině kdyby pak potomci zahradu prodávali, tak by asi museli urnu vyjmout a uložit jinam, těžko by to asi prodali s tím.

Při prodeji se obávám, že to, že tam někdo dříve někoho pochoval nebo rozptýlil popel, to by bylo t poslední, na co by mysleli.

Smrt je vysvobozenim z utrpení jménem život.

Jen jestli pak ještě není hůř. Světlonoše známe zde, ale ty další. Zamýšlel jste se někdy nad tím, víte o té problematice něco?