Češi už vydělávají do vlastních kapes

Natažené dlaně státu se dnes uzavírají. Od teď už Češi vydělávají jen na sebe. Takzvaný den daňové svobody, který od roku 2000 počítá Liberální institut, rozděluje rok na dvě pomyslné části: v první lidé vydělávají na stát a v té druhé už pracují pouze na sebe.

Letos tento den vychází právě na úterý. Na Slovensku jej oslavili již minulý týden.

V loňském roce byl den daňové svobody 15. června, a jelikož byl i rokem přestupným, přispívali občané na chod státu o dva dny déle než letos. Není to však tím, že by stát vybíral a utrácel méně. "Je to dáno změnou metodiky výpočtu HDP," uvedl ekonom Miroslav Ševčík z Liberálního institutu.

Kdyby se do objemu bohatství státu nezapočítávaly příjmy z nájemného a nedošlo k zpřesnění či zařazení nových údajů do výpočtů, den daňové svobody by se podle Ševčíka připomínal o tři až čtyři dny později.

Různé metody, různá data
Den daňové svobody počítají ekonomové v Liberálním institutu tak, že podělí celkové výdaje veřejných rozpočtů s předpokládanou výší hrubého domácího produktu v daném roce.

Jelikož se odhady a metody výpočtu v jednotlivých zemích mohou rozcházet, nejpřesnější datum je možné zjistit až zpětně po uplynutí daného roku. Ne všichni odborníci však s výpočty Liberálního institutu souhlasí.

Lidé daně platili už před tisíci lety

   Daně nejsou staré jako historie lidstva samotného. První známé daně se však začaly vybírat už ve starověkém Egyptě, a to na olej na vaření. Antičtí Řekové si výběrem daní plnili státní pokladnu, z níž pak financovali své válečné výboje.
   Geniálním daňovým stratégem byl údajně římský císař Augustus, který odpovědnost za vybírání daní převedl na města. Mimo jiné Augustus zavedl darovací daň, aby naplnil pokladny, ze kterých financoval své válečnické potřeby. Daň byla stanovena ve výši pěti procent s výjimkou darů dětem a mezi manžely.
   Během vlády Julia Caesara byla zavedena jednoprocentní daň z obratu. U obchodu s otroky však byla sazba stanovena ve výši až čtyř procent.
   Mnohé starověké daně přežily až do dnešních dnů. V průběhu dějin se však objevily i mnohé kuriózní poplatky. Dodnes se v některých státech USA platí speciální daně z prodeje hracích karet nebo dokonce z držení nelegálních drog.
   V Severní Karolíně byste podle zákona měli na finančním úřadě přihlásit držení, dejme tomu, marihuany. Úřad vám vydá razítko osvědčující zaplacení daně a pak hurá na policii a za mříže.

Ekonom David Marek z Patria Online používá pro výpočet jiný vzorec, ve kterém poměřuje příjmy veřejných rozpočtů s údajem o HDP oproštěném od výnosu platební bilance. "Podle těchto výpočtů by letošní den daňové svobody vycházel až na 24. června," uvedl.

Nesouhlasí ani s tvrzením, že letos je den daňové svobody dříve kvůli revizi údajů HDP. "Ty se revidovaly zpětně na všechny roky," vysvětlil Marek. Za příčinu poklesu uvedl snížení firemních daní v letošním roce a zavedení společného zdanění manželů.

Podle Ševčíka opačným směrem působí velké výdaje státu, které mnohdy nejsou efektivní, a nechuť vlády k úsporám. "U nás se dělá velký úspěch už jen z toho, že se sníží schodek," doplnil.

Nejvíce platí na stát Švédové
Statistiky OECD jsou poněkud odlišnější od výpočtů v jednotlivých zemích. Průměrně lidé v těchto zemích na stát pracují 148 dní.

Česko toto datum překračuje o tři týdny. Nejméně na stát platí v Jižní Koreji a Irsku, nejvíce do něj investují ve Švédsku a Dánsku. Z okolních zemí ze srovnání vyšlo nejlépe Slovensko, nejhůře Rakousko.

Podle Ševčíka se Česko nemůže srovnávat se zeměmi, které mají den daňové svobody později. Tyto země v minulosti budovaly nákladný stát blahobytu, který se jen těžko odbourává. "I my se ho snažíme budovat do podoby známé ze západní Evropy, ale děláme to strašně neefektivně," dodal.

A jaké jsou vyhlídky Česka do budoucna? "Byli bychom raději, kdyby se den daňové svobody přiblížil k datu pálení čarodějnic a ne upálení Jana Husa," uzavřel Ševčík.

Srovnání počtu dní, kdy Evropané vydělávají na stát.