Rostoucí ceny paliv ubírají důležitá procenta ze zisků firem provozujících nákladní dopravu na silnicích i na železnici. Citlivější na drahou naftu jsou zpravidla menší dopravní společnosti, které nemají cenu dlouhodobě smluvně zafixovanou. Kromě ceny paliva dopadá na nákladní dopravce ještě další problém – rostoucí kurz koruny. Řada z nich totiž doručuje zboží do zahraničí a zisky inkasuje v eurech.
Kvůli vysoké konkurenci není možné zákazníkům kurzové rozdíly a dražší palivo promítat do ceny. „Trh je velice liberalizovaný, což vyhovuje zákazníkům. Není možné do smlouvy se zákazníkem vložit novou klauzuli, například palivový příplatek, protože okamžitě přejde jinam,“ uvedl předseda představenstva olomoucké dopravní společnosti IDS Cargo Michal Gajdoš.
Ta provozuje dvě desítky dieselových lokomotiv. Palivo přitom tvoří zhruba třetinu všech nákladů, současné výkyvy tak dopravcům ubírají značnou část marží, které se dlouhodobě pohybují kolem tří až pěti procent. Společnost naftu nakupuje od několika dodavatelů a cena se odvíjí od obchodování na burze v Rotterdamu. Její výše se tak upravuje jednou týdně, vždy v úterý.
Odebírat přímo od větších dodavatelů a tím snižovat náklady se snaží i ty nejmenší společnosti. To je případ Miroslava Štrose ze středočeských Tuchlovic, který provozuje kamionovou dopravu s jedním vozidlem. Naftu odebírá od stejné firmy, která mu rovněž servisuje kamion.
Oproti běžné distribuci se mu daří tímto způsobem nakupovat o dvě až tři koruny laciněji. Alternativní možností jsou pak takzvané palivové karty, které rovněž umožňují nakupovat na čerpacích stanicích za výhodnějších podmínek.
Malých firem je na trhu většina
Podobná situace se týká většiny tuzemských kamionových dopravců. Podle sdružení Česmad Bohemia tvoří až osmdesát procent trhu malé firmy provozující jeden až pět kamionů.
Zatímco kamionová doprava na naftě závisí, na železnici ovlivňuje její cena jen zhruba pětinu přeprav. Většina nákladních vlaků jezdí na elektřinu, tzv. v elektrické trakci, a sezonní výkyvy cen pohonných hmot se jich tolik netýkají.
Dlouhodobě dopředu pak potřebují ceny plánovat dopravci jezdící na dotovaných linkách. Mírné zdražení v souvislosti s inflací oznámily loni v prosinci například České dráhy.
„Ty při cenotvorbě zohledňují inflační očekávání stanovené Českou národní bankou a Českým statistickým úřadem, které v rámci spotřebního koše růst cen paliv zohledňují,“ uvedl mluvčí společnosti Petr Šťáhlavský. Na druhou stranu podle dopravce může dražší palivo do vlaků přivést nové cestující tím, že jim prodraží individuální dopravu.
Lidé dávají přednost hromadné dopravě
Vztah mezi růstem cen paliv a obsazeností hromadné dopravy potvrzuje i pražský koordinátor veřejné dopravy Ropid. Nárůst cestujících je podle mluvčího společnosti Filipa Drápala možné vysledovat z narůstajících tržeb z jízdenek. Ten se projevuje daleko více mimo metropoli než v pražské městské dopravě.
Pro Pražany hraje pohodlí větší roli než v regionu, kde jsou cestující na cenu paliva citlivější. Přesná čísla nicméně Ropid nemá. „Sčítání na jednotlivé linky autobusů se provádí v příliš dlouhých intervalech, mezi jednotlivými průzkumy tak mohou uplynout dva až tři roky,“ dodal mluvčí. Cenu nafty tlačí nahoru růst spotřeby v souvislosti s chladným počasím panujícím například v Severní Americe a pokračováním dohody ropných producentů z kartelu OPEC na snižování těžby.
Cena barelu severomořské ropy Brent se aktuálně pohybuje zhruba na sedmdesáti dolarech. Je tak stále výrazně levnější než v předkrizovém roce 2008, kdy se barel americké ropy prodával za dvojnásobek a v Česku se na čerpacích stanicích za litr nafty platilo průměrných pětatřicet korun.
Další výkyv směrem nahoru Česko zažilo o čtyři roky později, kdy se průměrná cena podle statistik společnosti CCS vyšplhala až na sedmatřicet korun za litr. Nicméně, podobnou situaci experti nepředpokládají. Očekávají nárůst řádově v haléřích.
