Vertu vyrábí unikátní mobily osázené drahokamy a pyšně je prodává pod označením "Made in Britain".
Luxusni telefony má například zpěvačka Beyoncé, Donald Trump a generální ředitel Ferrari Jean Todt. Firmu vlastní finský telekomunikační gigant Nokia.
Společnost začala luxusní mobily vyrábět v roce 1998. Ačkoliv si na ně každý kupec musí našetřit asi 270 tisíc eur (7,6 milionu korun), firma nemá o zákazníky nouzi. Její výroba se loni zvedla o 140 procent a letos ji chce společnost zvýšit o dalších sto.
"Opustit Británii nepřipadá v úvahu," říká prezident Vertu Alberto Torres. "Mnoho značek se přesouvá do zámoří, ale pro nás je kvalita a možnost mít celý podnik pohromadě mnohem důležitější než cena výroby," dodal.
Vertu na výrobě nešetří
Materiály, například diamanty, rubíny, safíry, platinu či špičkovou evropskou kůži, pro své mobily firma dováží z celého světa. Nejvíce ze Spojených států, Evropské unie, Číny, Ruska a Indie.
Své zaměstnance firma proškoluje tři roky. Její telefony jsou prý tak odolné, že přežijí kolizi s řítícím se porsche.
"Chceme být známi kvůli mistrovské práci, a ne jen kvůli tomu, že na mobilní telefony přidáváme diamanty," říká Torres, Venezuelan španělského původu.
Guy Salter, místopředseda britské asociace pro luxusní zboží Walpole, považuje rozhodnutí Vertu zůstat v Británii za spásu pro celý sektor.
Společnost Vertu dováží drahokamy pro své mobily z celého světa. Telefonů s kobrou vyrobila jen osm kusů.
"Britská výroba luxusního zboží nebyla nikdy tak pestrá a kreativní," prohlásil. "Posedlost kvalitou u firmy Vertu je vítanou známkou toho, že luxusní značky znovuobjevují důraz, který zákazníci kladou na autenticitu," dodal.
Poptávku po luxusních britských výrobcích, která začala upadat v osmdesátých a devadesátých letech minulého století, zvedá rostoucí prestiž Londýna jakožto mezinárodního centra a destinace majetných Rusů a obyvatel Blízkého východu.
Potíž je ale v tom, že je těžké najít výrobce těchto produktů.
Anglii chybějí zkušení řemeslníci
"Rádi bychom vyráběli více zboží v Anglii, ale nemůžeme, protože zde již nejsou prostředky pro rukodělnou výrobu. Nemůžete zde najít lidi s potřebnými schopnostmi, i kdybyste chtěli," řekla představitelka jedné známé britské společnosti, která si přála zůstat v anonymitě.
Je jen několik, kteří přežili, dodala a jmenovala skotské a irské výrobce ložního prádla či kabátů, jako je Cooper & Stollbrand z Manchesteru, města, jehož bohatství bylo v 19. století založeno na výstavbě textilních továren.
Společnost Pringle vedená Clare Waigtovou-Kellerovou měla úspěch s továrnou na ručně pletené výrobky ve skotském Hawicku. Místní svetry loňskou zimu prodávala za 795 liber (přes 33 tisíc korun) a nestačila uspokojovat poptávku.
Společnost Vertu řeší nedostatek místních řemeslníků tím, že proškoluje cizince například z Jugoslávie, Kamerunu nebo Číny.
