Za sedm let už nebude možné vyvážet komunální a recyklovatelný odpad na skládky. Postupné zpřísňování podmínek s jeho nakládáním navíc pomůže vzniku nových bioplynových stanic. Podle expertů by se z odpadu mohlo stát palivo budoucnosti.
Bioplynek, které zpracovávají výhradně bioopad, je v Česku podle údajů sdružení CZ Biom zatím jen čtrnáct. To je jen zlomek z celkového počtu zhruba 420 bioplynových stanic. S tím, jak roste jejich počet, se však zároveň objevují obavy, zda budou mít dostatek „materiálu“ ke zpracování.
O odpad, jako je staré pečivo, zbytky z restaurací nebo posekaná tráva, totiž „soutěží“ s konkurencí. Zpracovávají ho zemědělské bioplynové stanice, může se vozit do kompostáren. Producenti odpadu jsou navíc nyní primárně povinni svážet odpad do kompostáren, a teprve pak do odpadářských bioplynek.
Místo se pro specializovaná zařízení přesto nejspíš najde. „Biologicky rozložitelných odpadů ročně produkujeme kolem 1,5 milionu tun. Porovnáme-li toto množství s přibližně pěti miliony tun různorodé biomasy zpracovávané ročně v bioplynových stanicích, je zřejmé, že kompostárny společně s bioplynkami dokážou takové množství materiálu přijmout a využít,“ říká vedoucí bioplynové sekce CZ Biom Adam Moravec.
A jak říkají lidé z bioplynek, v kompostárnách nelze odpad energeticky využít, produkují pouze hnojivo. V bioplynových stanicích kromě hnojiva vzniká energie, teplo a bioplyn.
„Nyní máme potenciál odpadů dostatečný, dovážíme je od lokálních producentů v Olomouckém kraji. Vždy ale záleží na lokalitě, kde dané zařízení stojí,“ říká Tomáš Voltr, místopředseda představenstva společnosti EFG, která provozuje bioplynku v Rapotíně na Šumpersku.
K elektřině i teplu také bioplyn
Plyn, který v bioplynkách vzniká, se využívá především k výrobě tepla a elektřiny. Jejich provozovatelé ale plánují také „vedlejšák“. Biometan, který vyprodukují, mohou po vyčištění dodávat do běžných plynárenských trubek. Chová se totiž jako běžný zemní plyn, na kterém si lidé mohou usmažit vajíčka nebo ho načerpat do auta na CNG.
Právě v Rapotíně takovou „čističku“ chystají. Rozšíření současného provozu vyjde přibližně na 40 až 50 milionů korun, přičemž hlavním důvodem pro rozšíření záběru bioplynky je fakt, že za odběr elektřiny a tepla se nyní neplatí zvýhodněné výkupní ceny.
„K nové investici do čištění bioplynu a následné distribuce biometanu nás přiměla skutečnost, že nemáme – na rozdíl od zemědělských bioplynových stanic – dotovaný výkup energií,“ říká Voltr. Ekonomika bioplynky podle něj vychází hlavně z příjmu za zpracování biologicky rozložitelných odpadů, peníze za prodej energií jsou až na druhém místě.
S čistěním bioplynu počítají také nově budované odpadní bioplynky, například Kompostárna Jarošovice poblíž Týna nad Vltavou či Plzeňská Bio Odpadová. Na výstavbu získají dotaci ve výši desítek až stovek milionů korun ze Státního fondu životního prostředí. Jde zčásti o evropské peníze, zčásti o národní zdroje.
O produkci biometanu přitom v Česku dosud nebyl příliš velký zájem. Někdejší šéfka Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková jeho výrobu v bioplynkách přirovnávala k mohutnému rozvoji solárních elektráren. A tvrdila, že z kapes daňových poplatníků vytáhne desítky miliard ročně.
Podle lidí z bioplynek je to nesmyslné strašení. Biometan se prý dá výhodně prodat a provozní podporu nepotřebuje. Navíc je zelenější než běžný zemní plyn, protože se s jeho výrobou pojí nižší emise skleníkových plynů.
