Otázku, zda je politicky exponovaná, uslyšela Tereza V. z Prahy, když vybírala z účtu u Poštovní spořitelny třicet tisíc korun. "Vůbec jsem nerozuměla tomu, proč se paní za přepážkou na politiku ptá a co tím myslí. Každopádně mi řekla, že když neodpovím, nepustí ji program dál a transakci nedokončí," říká žena, která je klientkou banky delší dobu.
S iritující otázkou, která pro většinu lidí stále zavání "starými časy", kdy se lustrovala politická příslušnost na každém kroku, se mohly setkat už stovky tisíc Čechů.
Banky, stavební spořitelny či penzijní fondy položením otázky totiž plní povinnost, kterou jim dává zákon proti praní špinavých peněz. Bohužel to často činí poněkud nešťastně, protože bankéři u přepážek obvykle nejsou schopni klientům vysvětlit, na co a proč se vlastně ptají.
Politicky exponovaná osobaV podstatě jsou to pouze čeští politici, vysocí armádní důstojníci nebo velvyslanci, kteří svou činnost vykonávají mimo ČR. Například jde o europoslance, eurokomisaře nebo důstojníky na zahraničních misích včetně jejich nejbližších příbuzných nebo partnerů. Definici by splnili také mocní cizinci – politici či úředníci – kteří svou významnou veřejnou funkci vykonávají v Česku. Naopak politicky exponovanými osobami nejsou vrcholoví čeští politici, kteří působí v rámci ČR, ani běžní členové politických stran. Celá definice má sledovat hlavně "cizí" politicky exponované osoby, tedy cizince ve vysokých funkcích, kteří chtějí ukládat a vybírat peníze u českých bank, ale bydliště mají v zahraničí. |
"Někde chtějí z mého pohledu až zbytečně moc informací ke klientovi, kterého už několik let znají a jeho základní identifikace proběhla už například při zakládání účtu," říká Milan Cícer, šéf finančně- analytického odboru ministerstva financí, do jehož gesce praní špinavých peněz patří.
Zároveň uvádí, že neexistují obecně závazná pravidla, jak identifikaci politicky exponovaných klientů dělat, a úroveň zjišťování se v jednotlivých bankách proto liší.
Základní problém je, že lidé mají pocit, že se jich bankéři ptají na to, zda jsou členy nějaké politické strany, popřípadě na jejich politické smýšlení. Ve skutečnosti je skupina politicky exponovaných osob, po níž bankéři musí pátrat, velmi úzká. V podstatě do ní spadají jen politici, vysocí důstojníci či velvyslanci, kteří svou funkci vykonávají mimo Českou republiku, či mocní zahraniční politici a úředníci, kteří působí v ČR.
Z hlediska zákona tak nejsou politicky exponovaní členové české vlády či parlamentu, ale například členové europarlamentu nebo důstojníci na zahraničních misích. Podmínkou politicky exponované osoby totiž je, že musí mít bydliště mimo ČR nebo svou funkci vykonávat v cizině.
"To je věc, kterou nikdo pořádně nevysvětlí," říká Tereza V., která se s podobným přístupem setkala kromě Poštovní spořitelny také v České spořitelně.
Banky se brání, že jen naplňují literu zákona. Podle mluvčí Poštovní spořitelny Denisy Salátkové se banka snaží při každé vhodné příležitosti aktualizovat data o svých zákaznících a je možné, že bankéř dostal poprvé šanci se klientky zeptat. Tereza V. však upozorňuje, že vybírala větší částky už v únoru a s žádnou otázkou na politiku se nesetkala. Nový zákon platí osmnáct měsíců.
Česká spořitelna před položením otázky nejprve zjišťuje, zda klienta, s nímž se chystá udělat obchod, nemá ve vlastním seznamu politicky exponovaných osob. "V případě pochybností se pak dotazujeme," vysvětluje Kristýna Havligerová z České spořitelny. Komerční banka nechá zákazníka podepsat čestné prohlášení při otevírání účtu.
Smysl celého opatření je v praxi trochu záhadný. I když totiž člověk nahlásí, že je politicky angažovanou osobou, neznamená to, že s bankou nemůže obchodovat či že ho banka automaticky "nahlásí" na ministerstvu financí. Jen se musí připravit na důkladnější zkoumání původu peněz, s nimiž chce provádět transakce. Ministerstvo podle Cícera nevlastní žádný oficiální registr "politicky angažovaných osob" ani o jeho vytvoření neuvažuje.
