Archeologický park HistoryPark v Ledčicích nedaleko hory Říp. Zdroj: HistoryPark

Archeologický park HistoryPark v Ledčicích nedaleko hory Říp. Zdroj: HistoryPark | foto: HistoryPark

Dotace míjejí malé firmy. Kdo nemá svaz, jako by nebyl, říká šéf HistoryParku

  • 23
Zdá se, že miliony korun státní pomoci míří do všech koutů byznysových sektorů. Jsou však i podniky, kterým se podpora obloukem vyhýbá. Jedním z nich je archeologický park v Ledčicích. Společnost nezaštiťuje žádná asociace či svaz, její hlas tak mezi ostatními, které požadují finanční injekce, není slyšet.

Podstatnou část klientů ledčického HistoryParku tvoří školní exkurze. Žáci z tuzemských škol nejezdili celé jaro a odmlčeli se i po krátkém „rozvolněném“ období na začátku podzimu.

Na pomoc podnikům, které zasáhlo zavření škol, vyčlenilo ministerstvo pro místní rozvoj a ministerstvo školství dva programy. Covid Škola v přírodě míří za ubytovacími zařízeními, Covid Bus za autobusovými dopravci.

Ze své podstaty nemůže HistoryPark v Ledčicích čerpat ani z jednoho programu. Proto žádal společně ještě s jedním archeologickým parkem ve Všestarech o jednorázovou dotaci dva miliony korun. Jenže marně.

Pokud jste skutečně malá firma a nemáte zastoupení v nějakých svazech, respektive nějakou lobbistickou moc, tak se na vás vykašlou.

Aleš Charvátmajitel a jednatel HistoryParku Ledčice

„Ministerstvo školství nám alespoň přislíbilo nějakou formu nefinanční pomoci v příštím školním roce, tam cítíme snahu pomoci. Bohužel z komunikace s ministerstvem pro místní rozvoj vyplynulo, že pokud jste skutečně malá firma a nemáte zastoupení v nějakých svazech, respektive nějakou lobbistickou moc, tak se na vás vykašlou,“ říká majitel a jednatel HistoryParku Aleš Charvát.

Věda hrou

KOMENTÁŘ: Prokletí covidové adresnosti aneb jak se postavit ke kompenzacím

HistoryPark je mezi archeologickými areály ojedinělým podnikem. Většinu z nich totiž zřizují, alespoň z nějaké části, kraje či muzea. Ledčický podnik je ale soukromou společností, kterou před pěti lety založila skupina archeologických nadšenců.

„Chtěli jsme vytvořit něco, co se ekonomicky uživí a zároveň ukázat cestu, jak lokálních archeoparků udělat po republice víc. V zahraničí, například v Dánsku, ve Francii či v Německu je ta zahuštěnost větší. Chceme být alternativou klasickým zábavním parkům a vzbudit zájem o vědu jak u dospělých tak u mladých,“ míní Charvát.

Jenže školní výlety, které tvoří šedesát až sedmdesát tržeb parku, nepřijíždí. „Devadesát procent z jednoho milionu korun, který jsme měli mít na tržbách ze školních výletů, vůbec nepřišlo. To jsou peníze, které areálu dramaticky chybí. Expozici tvoří dřevěné stavby, které se musí udržovat, areál, který je dvouhektarový, potřebujete sekat a upravovat. Sázíte stromy, bojujete se suchem, chováte zvířata, také neustále vylepšujete vnitřní expozice – to všechno stojí peníze” vyjmenovává Charvát.

„Jedeme z úspor na bázi majitele, takže de facto z mých úspor a z půjček, které si bereme od přátel a příznivců parku. To jsou ale peníze, které budeme muset vrátit,“ říká Charvát.

Jak vybudovat historii za pár let

Majitel parku už je více méně smířený s tím, že státní pomoc nepřijde. Osekává proto náklady, zastavil investice do rozvoje venkovních expozic a snížil chovy zvířat. Čtyři zaměstnance – tři lektory, kteří po parku provází a jednoho správce areálu – si udržel díky programu Antivirus.

Češi chodí v teplákách, prádelny živoří. Na státní pomoc nedosáhnou

Zavírat areál a ukončit podnikání, které je nyní v složité situaci, Charvát nechce. „Projekt jsme připravovali tři roky, další rok jsme hledali vhodnou lokalitu. Máme otevřeno pátou sezonu, ale ve skutečnosti se parku věnujeme už deset let. Zavřít to? To by byla hrozná škoda. Každý rok nám jezdí sedm tisíc dětí a stále rosteme,“ uvádí Charvát.

Společnost nedosáhla ani na bankovní půjčky od Českomoravské záruční a rozvojové banky v rámci programu Covid I. Podmínkou získání půjčky totiž byly větší příjmy než výdaje společnosti po dobu alespoň dvou let. „Jak můžete jako malá firma, která postupně investuje významné částky do vybudování areálu, mít pozitivní cashflow?“ ptá se řečnicky Charvát. „V našem byznysu se začíná vydělávat někdy kolem šestého až sedmého roku.“

Kraj se postaral

Zatímco HistoryPark je soukromým podnikem, Archeopark ve Všestarech funguje částečně pod záštitou Královéhradeckého kraje. Archeopark žádal o dvou milionovou dotaci společně s areálem v Ledčicích, později se mu ale podařilo získat dotaci, respektive krytí ztrát, právě od kraje.

Šetřit sice taky musí, ale na rozdíl od HistoryParku je svým způsobem za vodou. Otazník visí nad dalšími roky. Mluví se o tom, že schválením daňového balíčku, který nyní projednává Senát, by kraje přišly o podstatnou část svých veřejných financí. Pak by se musely rozhodovat, kam peníze dají a kde naopak budou šetřit. „Otázka je, na co budou mít kraje v budoucnu peníze. Nejistota v budoucnosti rozhodně je,“ komentuje situaci ředitel parku Radomír Tichý.

„Budoucnost nebude současným předmětům rozumět“

Radomír Tichý zároveň působí na Univerzitě v Hradci Králové. Minulý rok navíc úspěšně vedl expedici Monoxylon III, v rámci které skupina archeologů přeplula na člunu z dubového kmene Egejské moře. Proto na něj směřuje otázka, co po současné době zbude a co po ní najdou budoucí archeologové.

„V minulosti a možná to bylo až do konce 20. století, se věci používaly dlouhodobě. Předávaly se z generace na generaci, donekonečna se opravovaly. Když se rozbila kamenná sekera, tak z ní lidé přeštípali menší sekery nebo z ní udělali drtiče, tedy nástroje na výrobu dalších seker. Popravdě ale i my částečně věci recyklujeme,“ uvádí Tichý. 

„Na dochování mají současné předměty možná větší naději, na rozdíl třeba od kamene mají současné materiály v tomto ohledu větší šanci. Když někdo bude zkoumat naše pozůstatky za pět set let, tak toho na jednu stranu najde strašně moc třeba na skládkách. V tom rovněž není rozdíl, protože i současný archeolog pracuje s odpadem.“

„Avšak na rozdíl od předmětů, které archeolog dnes nachází, se současné předměty velice rychle mění po formální stránce. Je pravděpodobné, že budoucnost jim rychle přestane rozumět. Když keltové našli sekeru z pravěku, tak nejspíš pořád rozpoznali, co to je, a k čemu se to používá. My máme kolem sebe předměty, u kterých je problém identifikovat, o co jde, pokud nejste specialista na elektroniku. Po této stránce to bude horší, protože bude chybět porozumění funkčnosti předmětů,“ dodává Tichý.

Ředitel archeoparku ve Všestarech Radomír Tichý u pravěkého obydlí.