Nozomi Izawaová se na své domovské univerzitě v Tokiu věnuje studiu poválečného komunismu v Československu, proto přijela do Českých Budějovic, aby se zdokonalila v češtině.
„U nás v Japonsku nemáme k mému oboru téměř žádné materiály. Abych se dozvěděla nějaké detaily, musím se naučit alespoň trochu česky,“ vysvětluje 21letá Izawaová.
S jazykem se v praxi poprvé setkala teprve předloni při ročním studiu na Palackého univerzitě v Olomouci. Přesto už teď poměrně dobře mluví česky, i když přiznává, že zvládat jazyk je velmi náročné.
„Našla jsem si v Olomouci spoustu kamarádů a to je další důvod, proč se chci dále zlepšovat,“ dodává Izawaová s tím, že se tam naučila i některé slovanské tance.
Za uplynulé tři týdny studenti na letní škole v ranních a odpoledních blocích pilovali češtinu, ale kromě toho navštívili i řadu zajímavých jihočeských památek.
„Byli jsme třeba v Českém Krumlově a musím uznat, že město je ještě hezčí než celá Praha. Vyrazili jsme také do Třeboně a viděli jsme i Terčino údolí v Nových Hradech,“ jmenuje 23letá Valeriia Triznová z Ukrajiny, která v německých Drážďanech studuje germanistiku a slavistiku.
Do Budějovic se vydala hlavně kvůli tomu, aby si mohla popovídat s rodinou svého českého přítele. „S ním se bez problému domluvím německy, jenže jeho rodiče neumějí ani anglicky, ani německy. Ale doufám, že někdy třeba budu moci češtinu i vyučovat,“ říká Triznová.
S jazykem nebojuje tolik jako její japonská spolužačka. „Přeci jen jsou si ukrajinština a čeština podobné, i když nám zní čeština trochu zvláštně,“ podotýká se smíchem.
Pětice lektorů letní školy se stará dohromady o 46 studentů převážně z evropských zemí.
„Rozdíly mezi nimi jsou obrovské, proto je máme rozdělené do pěti skupin a podle toho k nim přistupujeme. Ti pokročilejší se už účastní i některých odborných přednášek,“ vysvětluje lektorka a zároveň ředitelka letní školy Markéta Maturová, které pomáhá s běžnými situacemi mimo školní prostředí dvojice hostesek.
„Jezdíme s nimi na všechny výlety, uspořádali jsme volejbalový turnaj nebo jsme zkoušeli různé kvízy. Snažíme se je zabavit tak, aby si to tu co nejvíce užili,“ říká jedna z hostesek Kristýna Nachlingerová.
„Nemohla jsem sehnat rýži, na kterou jsem z domova zvyklá“
I tak se ale některým studentům občas po své domovině stýskalo. „Moc mi tu chybělo naše japonské jídlo. Mám sice českou kuchyni ráda, ale nikde jsem tu nemohla sehnat rýži, na kterou jsem z domova zvyklá. Ale zase mi chutnal guláš,“ líčí Izawaová, která žije v malém městě nedaleko Jokohamy.
Na druhou stranu stejně jako Triznová oceňuje dostupnost školy ke kolejím. „Trvá to sotva dvě minuty. V Japonsku dojíždím dohromady tři hodiny, to se nedá srovnat,“ pochvaluje si Izawaová. Triznová jen přikyvuje s tím, že podobně náročné cestování má i na svou univerzitu v Drážďanech.
Mladá Ukrajinka si také oblíbila český humor. „Naše lektorka a ředitelka školy Markéta s námi často vtipkovala a vyprávěla nám o klasických českých stereotypech. Tím nás vždycky spolehlivě pobavila,“ vzpomíná Triznová.
Studenti už mají celou letní školu za sebou. „Určitě to ale není naposledy, co jsme se do Budějovic podívaly. Moc se nám tu líbilo, je to krásné město,“ prohlašují obě.
