„Můj bratranec Patrik s manželkou Jankou se rozhodli usadit v mé rodné obci. Koupili rodinnou půdu, kde bydlela babička a kde stával mlýn s vodním náhonem, sklady a chlévy a kde dodnes chodí po dvorku slepice. Pozemky jsou vedle cesty, podél níž teče potok. Naproti přes cestu je návrší a na něm hřbitov, kde leží předci a snad i mlynář, který ten mlýn kdysi postavil. K tomu chtěli postavit i nový rodinný dům, který nebude narušovat ráz vesnice, a přesto bude současný,“ popisuje výchozí situaci architekt Dlesk.
Ze starého mlýna zůstala jen jeho nejstarší část a jedna obvodová stěna novější dostavby. A také slepice.
Navrhovat pro vlastní rodinu není vůbec jednoduché, navíc byl komplikovaný tvar parcely. Velkou část pozemku totiž zabíral mlýn a jeho pozdější dostavby. U potoka stály i malé stavby, nepotřebné a také ve špatném stavu. Ty bylo nutné zdemolovat.
„Výsledným řešením je usedlost tvořená třemi hmotami. Mlýn, který jsme částečně zachovali, novostavba rodinného domu zaujímající prostor u potoka a zastřešení parkovacích stání, které oba objekty spojuje. Mezi těmito třemi hmotami vznikl příjemný, částečně uzavřený prostor zahrady a dvora,“ říká René Dlesk.
Svůj projekt přihlásilo studio do soutěže Interiér roku 2021 v kategorii Novostavba. Velmi úspěšně bodoval v kategorii Interiér roku - Velux (cena generálního partnera), která sleduje zejména vysokou kvalitu a rafinované řešení kvality denního osvětlení interiéru, stejně jako předpoklady pro vytvoření zdravého prostoru.
Zůstalo to nejlepší
Objekt mlýna byl příliš cenný na to, aby jej architekti nechali zdemolovat, a zároveň příliš veliký na to, aby mlýn celý zrekonstruovali. Zachovali z něj proto jenom jeho nejstarší část a jednu obvodovou stěnu novější dostavby. Tato stěna s oknem z exteriéru do exteriéru představuje torzo, které vytváří unikátní atmosféru svou povahou a vztahem k novým a původním objektům.
„Zachovaná část bývalého mlýna získala nové využití. Stává se místem pro setkání, které je v přízemí, prostor pro práci zůstal umístěný v patře,“ vysvětluje architektka Tamara Kolaříková.
 |
Nejhodnotnější části původní technologie mlýna tvoří téměř 200 let stará dřevěná stolice, na které bylo uložené mlýnské kolo a násep pšenice. Tyto prvky jsou citlivě ošetřeny a využity tak, aby v prostoru dostaly významné postavení.
Do obvodové stěny mlýna vsadili architekti nové čtvercové bezrámové okno. To otvírá zcela nový průhled na dvůr i do okolí. Jeho ostění je zevnitř obloženo smrkovými prkny, stejnými, jaké jsou na i podlaze patra. Veškeré elektrorozvody běží po povrchu vyspravených starých zdí.
Přízemí starého mlýna
„Podlaha přízemí je zcela nová. Je to masivní betonová deska, která leží na kačírku. To jí umožňuje odvádět vlhkost z podloží. Leštěný a navoskovaný beton této podlahy zdobí struktura vybroušených kamínků a jemné vlásečnicové trhliny. Je to podlaha, která bude s mlýnem dál dobře stárnout,“ objasňuje architekt Dlesk.
Na fasádu mlýna nahodil fankou starý zednický mistr vápenocementovou maltu. Střecha byla špatná a musela se i s krovem kompletně vyměnit. Mlýn, nový dům i zastřešení parkování kryje stejná pálená taška.
Nový dům může růst
Novostavba rodinného domu se přimyká k potoku a svou hmotou vytváří soukromí na dvorku za domem. Vyniká siluetou tří nestejných navazujících sedlových střech. Díky nim v domě vzniká prostorová pestrost a umožňuje obyvatelům zažívat přechody z menších, spojovacích a užitkových prostor do někdy překvapivě velkých a otevřených pobytových místností.
V novém domě je praktická podlaha z marmolea.
Stavba kontrastuje s historickým objektem mlýna téměř minimalistickou estetikou. Stěny a stropy jsou bílé, hladké. Jen v některých neopláštěných plochách prozrazují, že konstrukci domu tvoří CLT panely, které zásadně urychlily proces hrubé stavby domu.
„Na podlaze je jednobarevné marmoleum, koupelny jsou střídmé, s malými čtvercovými bledě šedými obklady. Fasádu jsme nechali obložit modřínem, a to i před okny do ulice, kde jsou části fasády otvíravé. Dům je velice dobře zateplený tlustou vrstvou dřevovláknité izolace,“ popisuje architektka Kolaříková.
Jako zdroj tepla zvolili architekti tepelné čerpadlo, jehož hospodárnost výrazně zvyšuje rekuperační technologie. Ta domu pomáhá udržet zdravé klima, i když domácí zapomenou vyvětrat.
Zastřešení parkovacích stání nesou subtilní ocelové sloupy podepírající dlouhé lepené nosníky, které sahají od domu až ke mlýnu. Je do nich vetknutý mohutný krov s ležatou stolicí. Tato otevřená tesařská konstrukce se sama o sobě stává esteticky důležitou součástí celé usedlosti. Je dimenzovaná tak, aby na vazné trámy v budoucnu bylo možné provést dostavbu další pobytové části domu.
Starý mlýn a novostavbu spojuje zastřešené parkovací stání.
Mezi parkovacími stáními stojí jednoduchý objekt opláštěný poloprůhledným tahokovem. Slouží jako sklad zahradního náčiní a sportovního vybavení.
Zahradu zdejší zahradníci realizovali podle návrhu krajinářského studia Land 05. Okrasné jabloně, vrby u potoka či mohutný ořešák před mlýnem se v budoucnu, až trochu narostou, stanou důležitou součástí charakteru tohoto nového venkovského stavění.
O soutěžiDo osmého ročníku soutěže Interiér roku se mohou hlásit architekti a interiéroví designéři z ČR a SR už od 15. září 2022. Uzávěrka je 28. února 2023. Vyhlášení vítězů proběhne v pražském Centru současného umění DOX, jako vrcholný bod mezinárodního kongresu o bydlení, designu a architektuře Living Forum 16. května 2023. |
