Tím, že podlaha pokrývá řádově desítky čtverečních metrů, představuje přirozenou dominantu interiéru. „Zařízení je tedy nutné ladit od podlahy, zejména s její barvou a stylem, ne podle jednoho malého stolku, který bude v místnosti stát,“ radí Milan Mrkáček ze společnosti Kratochvíl parket profi.
Americký ořech je vhodný třeba do ložnic.
Doplňuje ho švédská designérka Maria Kingsleyová, která je populární díky švédské televizní show Bygglov (Stavební povolení): „Dojem z podlahy vzniká kombinací toho, co vidí naše oči a jak se cítí naše nohy.“
Základních rad pro výběr je celá řada. Například krytinu se vyplatí vybírat i podle velikosti oken, dub je univerzální, naopak ořech se náročně kombinuje. A do dětského pokoje patří tvrdší dřevina. Tato doporučení od odborníků se vyplatí respektovat.
Pokud ještě nemáte představu o interiéru, volte neutrální dub
Za univerzální dřevinu, s níž se poměrně snadno kombinuje zařízení, bývá považován dub. Samozřejmě především ve své přírodní barvě, která je neutrální, nikoli kouřový, bělený či jinak upravovaný.
„Nejpodstatnější pro kombinování je barva krytiny, na struktuře a kresbě tolik nezáleží. Čím extravagantnější a barevně výraznější dřevo si však zvolíte, tím obtížnější bude sladit celý interiér. Chce-li někdo dřevěnou podlahu a ještě nemá představu, jak bude koncipován interiér, volil bych dubovou krytinu, ke které lze doladit v podstatě vše, světlý i tmavý nábytek,“ zmiňuje první zásadu při výběru dřeviny Milan Mrkáček.
Svého času velmi populární buk se dnes už skoro neprodává. Možná to souvisí s tím, že buk výrazně mění svou barvu v průběhu let, kdy na začátku je světlounký a postupně žloutne, což nebývá vůbec příjemné s ohledem na další vybavení interiéru. Třešeň je červená, jasan žlutavý a ořech tmavě hnědá dřevina, což působí luxusně, ale už to chce hodně přemýšlet o sladění s ostatním vybavením.
„U ořechu je navíc nutné počítat s postupnou, ale výraznou změnou barvy. Zákazník si toho ani nevšimne, protože změna probíhá pomalu, dokud třeba po dvou letech neodstraní z ořechové podlahy kusový koberec. Pak zjistí, že pod ním má ořech úplně jinou barvu než na ostatní ploše. Změna barvy je charakteristická pro všechny dřeviny, ale u ořechu a třešně je opravdu výrazná,“ varuje Milan Mrkáček.
Pro konečný vzhled podlahy a pocit z ní je podle designérky Marie Kingsleyové rozhodující výběr surového dřeva na podlahu a jeho ošetření. Suky, praskliny a barevné odchylky v dřevu dávají podlaze rustikální vzhled, zatímco čistá prkna s malým množstvím suků jí dodávají klidný a elegantní výraz.
Tyto přírodní odchylky dřeva je možné umocnit mnoha různými typy povrchových úprav, například broušením a škrabáním, které zdůrazní vlákna dřeva a dodají podlaze strukturu. Tento účinek ještě zesilují stopy po řezání a zkosené okraje prken.
Dřevo vybíráme podle velikosti místnosti i její světové orientace
Obecným pravidlem je pokládat podlahu podélně, směrem ke zdroji světla.
Lidé zpravidla vědí, zda chtějí světlou, tmavou nebo neutrální podlahu. Existuje však několik aspektů, které je třeba zvážit, zejména se na výběr podívat z dlouhodobé perspektivy, protože dřevěné podlahy mají dlouhou životnost.
„Obecným pravidlem je, že tmavá podlaha ’pohlcuje’ velkou část světla, ale vytváří teplou a útulnou atmosféru. Na druhou stranu podlaha ze světlého dřeva světlo odráží a dodává místnosti pocit prostornosti, zatímco neutrální podlaha vytváří klasické a přirozeně krásné prostředí pro další designové prvky v interiéru,“ radí Maria Kingsleyová.
Při rozhodování o dřevěném dekoru je tedy třeba kromě účelu místnosti zohlednit i její rozlohu, orientaci na světovou stranu a s tím související světelnost.
Lamely se pokládají směrem ke zdroji světla
Tmavé dřeviny typu jatoba, merbau či ořech se nedoporučují do malých prostor orientovaných na sever, naopak jsou vhodné do velkých místností s dostatkem přírodního světla, s orientací na jih a s velkými prosklenými plochami.
S tím souvisí i velikost lamel, do malé místnosti o deseti metrech čtverečních je nesmysl dávat větší formáty lamel. Ale na to už dnes pamatují výrobci, například Kährs představil kolekce dřevěných podlah Lux a Lumen, které mají stejné designy, ale různé délky lamel, aby šlo položit jeden dekor do různě velikých prostor.
Dubová podlaha je vhodná i do kuchyně.
Právě tyto dvě kolekce navíc reagovaly na zvyšující se světelnost místností i tím, že jsou ošetřeny nereflexním, ultra matným lakem, který neodráží světelné paprsky, takže vynikne přirozenost dřeva.
„Důležitý je také směr, ve kterém se lamely pokládají. Obecným pravidlem je pokládat podlahu podélně, směrem ke zdroji světla. Pro optické rozšíření úzkého prostoru však můžete zvážit i položení podlahy napříč,“ vysvětluje designérka Kingsleyová .
V kuchyni pozor na vodu
A jak to je s vhodností dřeva pro jednotlivé prostory doma? „U obývacích pokojů nemusím o dřevě váhat, je to luxusní přírodní materiál, stejně tak pro ložnice, pracovny či šatny. Dřeva bych se nebál ani u chodeb, jen pokud se do bytu či domu vstupuje v botách, doporučil bych čisticí zónu,“ radí Milan Mrkáček.
V kuchyni dřevo pokládat lze, ale jeho použití je třeba zvážit spíše z pohledu úniku vody než kvůli nehodám při vaření. Vyteče-li vám myčka nebo lednička a voda působí v řádu hodin, dřevo se poškodí. Na konstrukci dřevěné podlahy až tak nezáleží, špatně může dopadnout masiv i vícevrstvá krytina.
Dubová podlaha upravená matným lakem (kolekce Lux dekor Sun) se snadno udržuje, to je v kuchyni velmi důležité.
Pokud jde o vyšší riziko pádu předmětů, v kuchyni tedy hlavně nádobí, je samozřejmě lepší volit středně tvrdé až tvrdší dřeviny.
Masivní podlahy se vyrábějí z různých dřevin, zato třívrstvé krytiny se dělají jen ze dřevin od střední tvrdosti až po ty nejtvrdší, takže tady nemá zákazník ani šanci volit měkkou dřevinu.
„Tvrdost dřeviny nezvýší lak ani olej, povrchová úprava má vliv spíše na údržbu, každá povrchová úprava má své výhody i nevýhody. U lakovaných podlah spočívá výhoda v tom, že pokud v kuchyni dojde k vylití něčeho, a nemusí to být jen voda, stačí olej na smažení, lak tekutinu většinou pomůže vykrýt. To znamená, že prvotní setření je méně problémové než u olejovaných podlah,“ vysvětluje Milan Mrkáček.
U těch hrozí, že když nakapete na podlahu olej, omáčku nebo víno, mohou na dřevině zanechat skvrny. Na druhé straně u olejovaných dřevěných podlah je výhoda lokální opravy. Takže i když vám zaschne skvrna od oleje na smažení, zle to napravit.
Dřevo v koupelnách: exotické nebo tepelně upravené
Koupelny, ale i další místnosti se zvýšenou vlhkostí jsou prostory, kam není ideální pokládat stejné dřevěné podlahové krytiny jako do ostatních obytných částí domu či bytu.
Chcete-li možná rizika poškození krytiny minimalizovat, volte dřevěné podlahy, které jsou do vlhkých prostor určené. Nejčastěji jde o dřeviny exotické nebo tepelně upravované.
Odolná, a tedy vhodná i do kuchyně je dřevěná podlaha Kährs, kolekce Nordic Naturals v dekoru jasan Gotland.
„Pokud chce mít zákazník celý byt či dům v jednom designu, s jedním typem krytiny, musí počítat s tím, že v koupelně je nutné dodržovat hlavně řádné odvětrávání, tedy netvořit zde ’saunové’ prostředí s vysokou vlhkostí a vysokými teplotami. Je-li tato podmínka dodržena, mohou i běžné vrstvené dřevěné podlahy v koupelnách fungovat,“ říká ze zkušenosti Milan Mrkáček.
V dětském pokoji dostává dřevo „zabrat“ nejvíce
Pro dětský pokoj je dřevěná podlaha super, teplá, příjemná na dotek. Zákazník ale musí počítat s tím, že děti na podlaze žijí, hrají si. Podlaha v dětském pokoji tak dostává nejvíce „zabrat“. Ve většině případů má tak dřevo v dětském pokoji i po relativně krátké době užívání drobné škrábance a protlaky.
„Je to o tvrdosti krytiny, nemá to nic do činění s povrchovou úpravou. Takže do dětského pokoje doporučuji volit dřevinu od střední tvrdosti výše, za takovou se považuje dub. V Čechách je bohužel zakořeněna představa, že třeba ořech patří mezi tvrdé dřeviny, jenže ořech je měkčí než dub. V domácnostech s malými dětmi bych se ořechu vyhnul úplně,“ doplňuje Mrkáček.
Na Brinellově stupnici tvrdosti se u dubu udává koeficient 3,7 stupňů, buk je v podstatě stejný (3,8), u ořechu se udává tvrdost 3,1 až 3,2. Jsou to průměrně hodnoty, protože dřevo není homogenní a v každé své části naměříte jinou hodnotu, proto se tvrdost vyhodnocuje jako průměrná hodnota z tisíce měření. Tvrdost třešně není velká, je nižší než u dubu, u jasanu bývá mírně vyšší (4,1). Pokud chce zákazník opravdu tvrdou dřevinu, tak musí sáhnout po exotice, jako představuje merbau či jatoba s průměrnou hodnotou 7.
Dubová podlaha je jistota, kterou lze použít v celém interiéru včetně chodby.
„Jako uživatel však nemáte šanci rozeznat, zda chodíte po měkkém či tvrdém dřevě, po dubu či jatobě, pořád je to dřevo. Měkkost poznáte, když vám něco upadne a udělá důlek. Takže v dětském pokoji bych se tvrdšího exotického dřeva nebál,“ dodává Milan Mrkáček.
Záleží na individuální povaze zvířete
Když pomineme červotoče, zvířata jako pes či kočka nemusejí být pro dřevo postrachem, ale vždy záleží na individuální povaze. „Zvířatům ze začátku dřevěné podlahy kloužou, ale velmi rychle si zvyknou. Pokud to nejsou bláznivá stvoření, která by na podlaze hrabala nebo dělala vylomeniny, pak dřevěná podlaze nevadí,“ tvrdí Milan Mrkáček.
Pokud však pes na dřevěné podlaze neustále ’startuje’, může ji poškrábat, stejně jako když se protahuje kočka. Ale běžnou chůzí ji zvíře nijak nepoškodí.
