Představte si typickou sportovní klubovnu. Možná vás napadne spoře a neosobně zařízená místnost, osvětlená zářivkami, na podlaze omšelé linoleum, na zdi prosklená vitrína s vystavenými diplomy.
Návštěva u majitele moderního ateliéru zařízeného pro milovníky kol ukazuje, že realita může být naprosto odlišná. Je to moderní klubovna, kde se scházejí cyklisté - závodníci i ti, pro které je jízda na kole oblíbený způsob aktivně stráveného času.
Pás oken tvoří pět křídel, díky nim je místnost dobře prosvětlena
Majitelem ateliéru je Libor Oplt, jemuž se cyklistika stala celoživotní vášní. Ačkoliv v dětství ho ke sportu nevedli, stala se jízda na kole jeho hlavní zálibou až do dospělosti. Původně sám závodil, pak ve sportu podnikal a dnes vede závodní tým cyklistů.
Pro profesionály i amatéry
Založení a vybudování cyklistické klubovny byl nápad, který před rokem zrealizoval. "Cyklistikou je 'políbený' každý a v Praze je cyklistů vůbec nejvíc. Chtěl jsem vytvořit místo, kam lidé přijdou a ucítí atmosféru. Najdou společnou řeč a třeba zjistí, že včera jeli po stejné cyklostezce," vysvětluje svůj záměr.
ARCHITEKTA JSEM NEPOTŘEBOVAL
Libor Oplt "Cyklistika je můj koníček, proto jsem si přál vybudovat jakýsi ateliér, kde bych se mohl setkávat se svými přáteli a někdy i pobývat. Vybral jsem si prostory v centru Prahy, kde se cítím dobře. Nepotřeboval jsem ani pomoc architekta - vše včetně dekorací v cyklistickém duchu jsem vymyslel sám." |
Funkcionalistická atmosféra
Klubovna je ve druhém poschodí činžovního domu v centru Prahy. Sama stavba je zajímavým objektem, je postavená ve funkcionalistickém stylu a její architektura je velmi neobvyklá.
Z ulice navozuje dojem, že jde o nízký dům, který svou výškou dobře zapadá do okolní zástavby.
Ve skutečnosti však roste kaskádovitě vzhůru a je velice prostorný. V prvním patře domu prý býval v období první republiky vyhlášený kadeřnický salon.
"Pravidelně sem docházela Lída Baarová a další slavné osobnosti tehdejší doby," vypráví Libor. Prostor současného ateliéru byl v minulosti využíván jako pracovna. V posledních letech sloužil jako kancelář neziskové organizace.
Slunce z ulice
Sportovní klubovna má rozlohu asi sto metrů čtverečních. Za vstupními dveřmi je malá chodba, vpravo příčkou oddělené "úložiště", které případně slouží jako kuchyně, a vedle něj koupelna, umyvadlo a toaleta se společným vchodem a oddělený sprchový kout.
Hlavní prostor tvoří velká místnost o rozloze asi sedmdesát metrů čtverečních. Celá jedna strana této místnosti je prosklená. Pás oken sestává z pěti okenních křídel, na nichž visí svislé žaluzie. Díky těmto velkým oknům a luxferám, které byly použity na fasádě domu směrem do ulice, je místnost dobře prosvětlena.
Pravé straně ateliéru dominuje velká starožitná skříň, která je rodinným majetkem
V klubovně se mají setkávat početnější skupiny lidí, proto je v centrální části prostoru umístěno pět sedaček, které obklopují dva konferenční stolky uprostřed. Sedačky i stolky jsou všeho druhu, pokud jde o typ i barevnost. "Každá věc je originál," uvádí majitel a vysvětluje, že při zařizování využil nábytek, který mu zbyl z předchozích renovací bytů.
"Jsou tu drahé značky i levné, každá věc má však svou historii, odněkud pochází," vysvětluje Libor. Některé použité kusy nábytku předělal. Například z původního příborníku se stal televizní stolek. Pravé straně místnosti dominuje velká starožitná skříň, která je rodinným majetkem.
Do koupelny je vidět
"Prostor byl po mnoho let plně využíván a byl tedy totálně vybydlený," vzpomíná majitel na dobu, kdy začal prostor měnit podle svých představ. Ačkoliv nebyly nutné stavební úpravy, interiér se změnil k nepoznání. Dostala průchod vášeň - cyklistika - a nejen ta.
Podepsal se tu i zájem o interiérový design, jemuž se v posledních letech majitel intenzivně věnuje a v tomto směru i podniká. Rekonstrukce probíhala necelé dva měsíce a zcela podle vlastní koncepce. "Skoro přesně na den před rokem byla slavnostní kolaudace," vzpomíná s radostí.
Osvětlení je vyrobeno z opotřebovaných ráfků
Kouzlo původního
"Chtěl jsem zachovat funkcionalistickou architekturu, například okna jsou původní," ještě připomíná Libor. Na podlaze bylo prý linoleum, které zakrývalo starou dřevěnou podlahu. "Parkety jsem nechal zbrousit a ošetřit ořechovou lazurou."
Zachovaly se ale i další prvky: "V koupelně jsou prvorepublikové dlaždice a obklady. Chtěl jsem, aby to tam zůstalo, ale neodpovídalo to mým současným požadavkům. Proto jsem je nechal obložit dřevem, takže původní stav koupelny zůstal zachován, jen jsem ho 'zakonzervoval'."
Koupelna bez dveří
Koupelnu vyřešil majitel vůbec velice osobitě. Předimenzovaný sprchový kout slouží prý "k očistě lidí i kol". Překvapivá může být absence dveří. Zastává názor, že v koupelně dveře být nemusí, a podle toho se i řídil.
Atypické je také vybudování okna v koupelně, které poskytuje výhled ze sprchového koutu do klubovny a naopak. Osvětlené potrubí nad sprchou vychází ze světlíku otvorem velikosti ráfku kola.
Koupelna se sprchovým koutem může posloužit lidem i kolům
To vše spolu s použitým materiálem (sprchový kout je vybetonovaný, není zde klasický obklad ani dlažba) a tmavě šedou (grafitovou) barvou koupelny působí industriálním dojmem.
Šedá ale není jen koupelna, tato barva byla použita v různých odstínech v celém interiéru. I přesto klubovna díky dobrému osvětlení zvenčí a použití výrazné červené a světle zelené barvy na různých plochách působí hravě až rozverně. K tomu přispívá i nápadná a velice neobvyklá dekorace interiéru.
Kola, kola, kola
Z každého centimetru je patrné, že je interiér spojen s cyklistikou. Na stěně visí několik kol, která majitel se svou manželkou používají. Na policích jsou vystaveny trofeje ze závodů a na stěnách fotografie.
Ale nejen to. Kola a zejména jejich staré komponenty, jako jsou pumpičky, helmy, vidlice a další předměty spojené s cyklistikou, zde fungují jako dekorační předměty.
Sportovním designem byly ozdobeny také konstrukční prvky železobetonového skeletu polepené kolážemi z cyklistických časopisů. A jaké je v klubovně osvětlení? Nikoho asi nepřekvapí, že jako "lustry" zde slouží staré opotřebované ráfky, na které je majitel náležitě pyšný.
