Zatímco v dětství čtvrtí spíš svištěl na kole nebo běhal s kamarády, teď se...

Zatímco v dětství čtvrtí spíš svištěl na kole nebo běhal s kamarády, teď se prochází a kochá se architekturou. | foto:  Jan Zátorský, MAFRA

Na Hanspaulce by chtěl žít každý. Miluje ji i Mardoša z Tata Bojs

  • 21
Na koncertech skupiny Tata Bojs ji její baskytarista Mardoša s oblibou představuje jako kapelu z pražské Hanspaulky. S Milanem Caisem tady vyrostl a teď se kvůli dětem přestěhoval zpátky. S radostí se vrací na stará známá místa.

Čtvrť na západním okraji Prahy, mezi Evropskou třídou a Šáreckým údolím, vzbuzuje svou původní vilovou zástavbou z 20. a 30. let obdiv mezi Pražany i nově příchozími. Na Hanspaulce by chtěl žít každý. Většina z těch, kdo se tu narodí, tu také zůstává - spoluzakladatel hudební skupiny Tata Bojs Mardoša(vlastním jménem Marek Huňát) není výjimkou.

Hudební kořeny

Za první republiky si v nově připojeném pražském katastru nechávali od slavných architektů stavět vily umělci a politici i movitější Pražané, v 50. letech je doplnily dvoupatrové domky řešící nedostatek bytů a do prominentní čtvrti se začali stěhovat diplomaté a politici. V 70. letech všichni znali Hanspaulku jako líheň hudebního undergroundu, zpíval tu Ivan Hlas, Ondřej Hejma nebo Martin Kraus.

„Znám je všechny jako strejdy z dětství, přátelili se s mými rodiči a na jejich muzice jsem vyrostl. První koncert si pamatuju v kulturním domě na Zavadilce, kam jsme chodili se školou do kina. Honza Kalousek a Ivan Hlas hráli bigbít. Často se však hrálo také v hospodě Houtiš - Hostinec U Tišerů, kam jsme chodili na limonádu,“ vzpomíná Mardoša.

Od té doby věděl, že chce mít kapelu, ačkoliv nikdy nezpíval a na kytaru docházel do lidušky k Michalu Ambrožovi. „K Vánocům v roce 1987 jsem dostal baskytaru - první elektrifikovaný nástroj! To byl zážitek a impulz pro založení kapely,“ vypráví Mardoša.

Domluvil se se spolužákem Milanem Caisem a začali v suterénu rodinného domu zkoušet. „Skončit jsme museli do zpráv v půl osmé, to nás naučilo disciplíně,“ směje se. První koncert odehráli v tělocvičně základní školy Sušická, kam oba chodili, den před posledním vysvědčením a s trochou nadsázky se přihlásili k odkazu slavných hanspaulských kapel. Zůstalo jim to dodnes.

„Zahráli jsme tu znovu k 20. výročí Tata Bojs. Tělocvična vypadala pořád stejně, akorát měla novou podlahu, tak jsme koncert udělali v přezuvkách. Znovu jsme se do ní vrátili, když jsme tam s Milanem chodili cvičit s malými dcerami,“ ukazuje Mardoša na jednu z hlavních dominant na místní tepně.

Oproti nedaleké Evropské, nad kterou Mardoša bydlel 15 let, než se s dětmi vrátil do svého rodného domu, je to klidná ulice se zeleným kobercem uprostřed. „Žije tu zajímavý mix starousedlíků a nově přistěhovaných, kteří tráví většinu dne v práci. Přes den na ulici skoro nikoho nepotkáte, tedy kromě rodičů škol(k)ou povinných dětí, ve kterých často poznám své spolužáky.“

V dětství jsme trávili spoustu času venku, jezdili jsme na kole nebo jsme prolézali okolí, vzpomíná Mardoša.

Důvěrně neznámá místa

„V dětství jsme trávili spoustu času venku, jezdili jsme na kole nebo jsme prolézali okolí. V poslední době se tu hodně budov a parků opravilo, například i hřiště Na Beránce, které tím ztratilo kouzlo neupravené džungle. V roce 2000 jsme tam natočili část klipu k písničce Maličká, teď si tam chodíme hrát s holkama. Krásně zarostlý býval Kaštaňák. Rádi jsme prolézali i les u tenisových kurtů, jestli tam neobjevíme tenisáky. Skvěle se nám totiž hodily na lakros, který jsme hrávali v turistickém oddílu. Ten mě bavil moc. Žlutý tenisák byl skutečný poklad, stejně jako plechovky od limonád. Hledali jsme je u rezidencí diplomatů. Dodneška mám schovanou Pepsi a Canada Dry, které mají ještě původní design,“ směje se Mardoša.

Na stejná místa se vydal po letech s kočárkem. „Objevil jsem tak svou čtvrť znovu, překvapilo mě, jak mi místa z dětství najednou připadala malá. Se starší Františkou a mladší Anežkou chodíme rádi na skalku na stráň nad Šárku, kde je spousta pěšinek po vrstevnici, které jsou sjízdné i s kočárkem. Na delší výlet se vydáváme na Babu. Na kopci stojí zřícenina, kterou do této podoby upravily státní dráhy v roce 1858, a hlavně je odtud pěkný výhled na řeku, Troju a dům Marka Padevěta, který s námi hrával. Na Babu dříve vedla první pražská trolejbusová trať a dodnes ji připomínají dva sloupy v ulici Šárecká,“ ukazuje Mardoša.

Hanspaulka

  • Část čtvrti Dejvice u Divoké Šárky a Baby. Tvoří ji převážně vilová zástavba z 30. let, mnoho domů tu postavili významní prvorepublikoví architekti, zejména v moderním funkcionalismu.
  • Oblast však byla osídlená už v paleolitu a ve středověku sloužila jako vinice pro Prahu. Největší místní usedlost, barokní zámeček Hanspaulka, jí dala později i jméno.
  • V 70. letech čtvrť proslavila nonkonformní hudební scéna, známá je i díky hanspaulské lize v malé kopané.
  • K místnímu kostelu sv. Matěje se ještě do počátku 20. století konala matějská pouť, která se po ztrátě církevního charakteru přesunula na Výstaviště.

Zatímco v dětství čtvrtí spíš svištěl na kole nebo běhal s kamarády, teď se prochází a kochá se architekturou. „Bral jsem to jako samozřejmost, teď mě udivuje koncentrát špičkových architektů na tak malém prostoru. Baví mě, jak se mé cesty proměňují v závislosti na změně dopravy. Když jsem chodil na střední školu, jezdil sem i jeden autobus přímo z centra. Chodíval jsem ale častěji na zastávku Hadovka, na které byla v nástupním ostrůvku puklina, která přesně pasovala na druhé dveře v tramvaji, kterými jsem rád nastupoval. Tu vzpomínku jsem použil v písničce Divnosti.“

Mardoša píše a hraje se skupinou Tata Bojs, která letos slaví 30 let, ale i sám jako dýdžej. Hudbou žije neustále a na ulici ho potkáte většinou se sluchátky. „Teprve nedávno jsem si uvědomil, že si podvědomě spojuji hudbu s místy, ačkoliv spolu nemají vůbec souvislosti. Vyrůstal jsem v době, kdy hudba nebyla vizuální, asi proto jsem se ji naučil představovat,“ popisuje.

Možná k tomu svádí i samotná čtvrť, ve které mizí původní hospody a s nimi i hudební genius loci. Zbyl jen hostinec Na Staré Faře a soukromý klub U Rafa v přízemí jedné z vil. „Založili ho manželé u sebe doma v 90. letech a postupně se z toho stalo neokázalé kulturní útočiště. Občas tu hraji jako DJ. Jinak ale nevím, co bych vám ještě řekl. Je tu příjemný klid. Trochu jako na venkově ve městě. Proto se tu většina lidí cítí dobře. Ale vyprávět o klidu je trochu nuda,“ uzavírá Mardoša.

Mardoša

Narodil se 13. ledna 1974 na Hanspaulce jako Marek Huňát a prožil tu celé dětství a mládí. Po 15leté přestávce na nedalekém Červeném Vrchu se opět vrátil do rodného domu.

Se svým spolužákem Milanem Caisem založil už na základní škole skupinu Tata Bojs, ve které hraje na baskytaru. Postupně do ní přizvali další členy, právě začínají pracovat na novém albu. Letošní, 30. výročí oslaví speciálním koncertem na festivalu Metronome 22. 6. v Praze.

Kromě koncertování s kapelou hraje Mardoša jako DJ a píše do novin a časopisů. Napsal knihu Cool v plotě a Nanobook, ve které rozvíjí děj hudebního alba Nanoalbum. Je ženatý a má dvě dcery. Rád se prochází nejen po Hanspaulce a poslouchá muziku.

Hanspaulka. Legendární čtvrť, kde žila i Lída Baarová

27. září 2015