Iva Bízová je hrdou rodačkou z Brandýsa nad Labem, ale už 22 let žije v Praze. Když před časem řešila nové bydlení, držela se při hledání několika požadavků: byt ideálně v nejvyšším patře měl vyzařovat dobrou energii a neměl postrádat duši. Volbu městské čtvrti zredukovala na dvě v širším centru – Letnou a Vinohrady.
To proto, že v jedné dosud bydlela, ve druhé pracovala. To, co hledala, našla na Vinohradech, které jí připomínají oblíbenou berlínskou čtvrť Prenzlauer Berg. V této pražské lokalitě navíc s kolegy našli i skvělé místo pro firemní kanceláře. Dříve bydlela v krásném bytě s terasou, ale v pronájmu.
„Toužila jsem po vlastním zázemí, než jsem ho našla, trvalo to dva roky. Nezapomenu na okamžik, kdy jsem jej na internetu jednou v sobotu ráno objevila. Nečekala jsem a hned po víkendu jsem se na něj jako druhý zájemce šla podívat. Okamžitě jsem cítila, že toto bude můj domov! Činžovní dům z dvacátých let minulého století, exteriér i vnitřní velkorysé prostory po citlivé rekonstrukci. Hlavně jsem vnímala pozitivní energii,“ vypráví Iva úvodem.
Nejlépe sobě na míru
Kromě své profese a umění se Iva zajímá o architekturu a interiérový design, pěstuje bonsaje a má ráda zvířata. To se promítlo do fungování a vzhledu bytu, ale i do počtu členů domácnosti. Bydlí s ní fenka australského ovčáka Berta a pět koček, Rozárka, Amálka, Viktorka, Oskar a Albert.
Prvotní představa, že byt o velikosti 110 m2 stačí vymalovat a potom se do něj hned nastěhovat, brzy vzala zasvé. Úpravy a zařizování se protáhly na dva roky. Jakmile si totiž Iva začala kreslit jiná možná řešení, rozhodla se pro kompletní rekonstrukci.
Sama ji navrhla i organizovala a k návrhu dodává: „Změnila jsem dispozici bytu, do níž jsem přidala samostatnou šatnu. Nechala jsem odstranit luxferové stěny. Jsou sice znovu v módě, ale do takového bytu se nehodí. Měla jsem jasnou představu o fungování dispozice, ale také o vybavení. Veškeré knihovny a vestavěné skříně v hale a šatně jsem nechala vyrobit na zakázku ve firmách Vondřich a Stako. Kuchyňskou linku jsem pořídila ´konfekční´ z IKEA. Originalitu jí dodal italský keramický obklad pokrývající celou stěnu i atypická digestoř Elica. Hlídala jsem detaily korespondující s historií bytu, kupříkladu porcelánové vypínače a zásuvky značky Berker ze série 1930.“
Bydlení do sbírky
V interiéru se povedlo vyvážit moderní nábytek s retro solitéry a doplňky. „Jako první jsem sbírala československý poválečný design. Jsem přesvědčená, že my Češi jsme nejšikovnějším národem na světě. Výjimečná kreativita, chytrost a zručnost je za hranicemi stále ceněná. Dobové výrobky mě fascinují a začala jsem se jimi doma obklopovat: knihovnu plním kabelkovými rádii Tesla a porcelánem od Jaroslava Ježka,“ prozrazuje sběratelka.
A pokračuje: „ V dětství jsem sběratelstvím posedlá nebyla, když pominu, že se mi líbila strejdova sbírka odznaků a vlaječek fotbalových klubů. Jízdní kola a nábytek sbírám teprve dvanáct let a začínala jsem s minimálními investicemi. Pro řadu lidí to byl často jen odpad na vyhození. Za stejné kusy, které jsem získala v bazaru za pár korun, bych nyní (i v dezolátním stavu) zaplatila tisíce.“
Na otázku, kdo ji vůbec přivedl k hledání krásy, odpovídá: „Moje teta Květa mi ukázala, jak krásný člověk může být, povahou, vstřícností a přístupem k životu. To je také pro mě klíčové. Naučila mě vážit si poctivé práce a talentu. Vděk vyjadřuji tím, že shromažďuji výjimečná česká i slovenská díla, podporuji šikovné lidi v umění i reklamě. Nákup prvních děl do umělecké sbírky od Olbrama Zoubka byl památkou na tuto tetu i poctou výjimečnému autorovi.“
Domácí galerie
„Kujón, to je šikula, čerchmant a rozumbrada s dobrými nápady,“ vysvětluje Iva, která nazvala svoji sbírku současného výtvarného umění Koojon, a pokračuje: „Díla vybírám nejenom s,fištrónem’, tedy pomocí zdravého selského rozumu, ale i srdcem. Výběr je pro mě intimní záležitostí. Mám slabost pro nevšední koncept a příběh vzniku daného díla, respektive série. Sbírka obsahuje bezmála dvě stě pláten, plastik, objektů či soch. Liší se od sebe, ale na druhou stranu je spojují podobné prvky. Což je známkou toho, že sbírka je otiskem doby a jedné generace českých umělců.“
Současným interiérům (nejen soukromým) často chybí kvalitní umění, lidé raději investují do drahé pohovky. Pořídit si domů výtvarné dílo je široké veřejnosti poněkud vzdálené, působí až nedostupně. Možná za to může i způsob, jímž se k prodeji staví galerie. S kolegy proto Iva připravuje projekty, jež by měly pomáhat je dostat do běžných domácností.
„Umění dodává interiéru atmosféru a hloubku. Doma jsem měla jasno, kam konkrétní artefakty umístím. Jsou to samé srdcovky a zatím jsem neměla potřebu je vyměnit za jiné z mé sbírky. Ale nikdy neříkej nikdy, možná se to jednou stane,“ konstatuje Iva závěrem.