Byt 2+kk si Karolina pořídila před osmi lety. Hledala bydlení v širším centru, protože připouští, že je městský člověk. Zahradu by uvítala, ale život na venkově by pro ni nebyl. Do budoucna má ovšem vysněný byt s terasou. Čtyřpatrový činžák v pražské Libni na okraji vilové čtvrti sice připomíná panelák, ale je cihlový a postavený svépomocí v 70. letech minulého století.
Manšestrovou rozkládací pohovkou v případě potřeby využijí návštěvy. Koš je z mořské trávy, koberec vlněný.
„Jsem fanda prvorepublikové architektury, takže z tohoto pohledu dům výjimečnou estetikou nevyniká. Proto jsem chtěla, aby si ani byt nehrál na něco, co není. Na druhou stranu jsem chtěla jeho vzhled posunout o level výš. Vlastně jsem si jej pořídila kvůli světlu. Toužila jsem vždycky po bytě s obývákem orientovaným na západ a ložnicí na východ. Tady je to sice naopak, přesto je plný světla. Povedlo se to i díky úpravě, kterou udělal předchozí majitel. Postavením luxferové příčky rozšířil koupelnu na úkor kuchyně, čímž do koupelny dostal denní světlo. Vlastně tím přidali zajímavý prvek,“ popisuje Karolina.
Pěkně a po pořádku
Karolina při koupi bytu neměla představu o tom, jak jej zařídí. „Probíhalo to za běhu. Jen jsem věděla, že nechci interiér utvářet podle umístění televize. Chvíli jsem se spokojila se základním vybavením, postupně přidávala nábytek a doplňky,“ vypráví.
První roky se to neobešlo bez kompromisů, až po čase se pustila do větší proměny. „Naštěstí jsem nemusela měnit dispozici. Luxferová příčka bytu pomohla, ale byla zčásti zastavěná nábytkem. Stěny divoce barevné, střídaly se meruňková, pomerančová, citronová i vínová výmalba. Ale bylo poměrně snadné docílit výrazné změny, stačilo vymalovat, vše sjednotit a vybavit novým nábytkem.“
Protože jsou pro ni důležité kvalitní podlahy, dveře a kuchyň, padly tehdejší úspory nejprve na ně. Bourání proběhlo jen menší, právě kvůli dveřím a podlaze.
Žádné imitace, ale přírodní dřevo – dubové parkety, stůl s dubovým podnožím, jídelní židle ze dřeva kaučukovníku.
Na otázku, jestli přizvala interiérovou designérku z obchodu Bonami, kde pracuje jako category manager v oddělení pohovek, pobaveně odpovídá: „Zařizovala jsem si všechno sama a měla jsem volnou ruku.“
Na druhou otázku, zda není náročné odolávat lákavé nabídce obchodu, v němž je obklopená interiérovými novinkami, říká: „Není snadné odolat, tudíž stále něco dokupuji a měním. Byt tak vlastně není nikdy hotový. Ale jde zpravidla o drobnosti. Pouze v ložnici ještě plánuji větší úpravy.“
Vzpomínky na očích
Karolina si potrpí na pravost materiálů, nemá ráda napodobeniny. „Proto jsem se nejdřív zbavila všech imitací, byt připomínal laminátový smíšený les, pro mě noční můra. Kombinace bílé a dubu je možná trochu nuda, ale jen tak se neomrzí, můžu ji snadno obměňovat pomocí doplňků i nábytku. Obojího máme v Bonami vydatný přísun. Jistá nadčasovost a variabilita byly další prioritou stejně jako praktičnost. Občas u mě přespí návštěva, tudíž rozkládací pohovka i jídelní stůl byly takzvaně must have. Právě u stolu (vejde se k němu i devět lidí) trávím ráda čas s dobrým jídlem, přáteli i rodinou,“ popisuje.
Malý byt si mladá žena navrhla sama. Podívejte se, jak to dopadlo |
Pokládá se za perfekcionistku, baví ji vymýšlet, kam dát jaký doplněk či polštář. „Mám tendenci upínat se na určitý materiál a barvu. V tom se musím hlídat. Inspirují mě weby a magazíny o architektuře. Vždycky jsem se o ni zajímala stejně jako o interiérový design. Před šesti lety s nástupem do Bonami jsem zájem o design skloubila se zkušenostmi z nákupního oddělení, kde jsem pracovala předtím,“ dodává.
Karolina hodně cestuje, a tak se obklopuje věcmi připomínajícími různé zážitky. To ale neznamená, že byt plní tradičními suvenýry. „Některé věci mám zatím v garáži, jiné už jsou vystavené, třeba plakáty z Vietnamu, z mnichovské galerie a berlínského squatu či zvětšenina fotografie ze Srí Lanky.“
Něco za něco
Styl,v němž byt zařizovala, Karolina nepojmenovala, prý se stále vyvíjí. S úsměvem dodává, že by nejraději rekonstruovala každý měsíc. Proměnu ovlivnila flexibilita, jednotlivé kusy musely dobře vypadat i fungovat. Při navrhování kuchyně došlo na ústupky, což ji dodnes mrzí.
Původní obklady a dlažbu překryla bílá barva, starší umyvadlovou skříňku
proměnil zelený nátěr.
„Horní skříňky měly být až ke stropu, ale kuchyňáři tvrdili, že to nejde kvůli digestoři. Vadí mi dolní lišty i ta pod varnou deskou, což ruší minimalismus, o který mi šlo. Neměla jsem to vzdávat, poučení pro příště,“ dodává.
Koupelnu představuje jako DIY projekt, původní barevné obklady i dlažbu přemalovala na bílo, položila koberec. Skříňku pod umyvadlem přestříkala na zeleno.
„Dům čeká výměna stoupaček, tak dojde i na novou koupelnu. Výzvou bylo zrušení vestavěné skříně v chodbě. Původně jsem ji chtěla nechat, ale při úpravách vznikl zajímavý kout pro křeslo s komodou. Ukousla jsem tím dost úložného prostoru a musela se zbavit části oblečení, ale nelituji. Do walk-in šatny schovám oblečení, vysavač, žehlicí prkno i nářadí. Zbytek věcí mám v garáži, která funguje i jako dílna,“ uzavírá Karolina.
