„Ale vždy je dobré, aby od nejútlejšího věku mělo dítě alespoň koutek, který patří jenom jemu,“ doporučuje psycholožka Zdeňka Sládečková.
Postýlka, stolička, hračky či obrázky na stěnách podněcují dětskou fantazii a při dotyku se mu stávají oporou i inspirací.
Pro jedno až dvě děti odborníci doporučují prostor minimálně 16 metrů čtverečních. Pro další dítě je třeba přidat deset metrů.
V paneláku jsou lidé odkázáni na to, co mají, i když obývák nemusí zabírat největší místnost, ale v rodinných domech se lze přizpůsobit snáze.
Rozumní jsou ti rodiče, kteří se při nedostatku místa vzdají větší ložnice ve prospěch dětí.
Každý věk chce své
Výraznou změnu zaznamenává dětský pokoj právě s usednutím dítěte do školních lavic.
V mladším školním věku ubývá hraček a přibývá potřeba nábytku na úkor volného místa na hraní. Úložný nábytek je třeba obohatit o regály, závěsné police a kontejnery.
Alespoň jedna skříňka by měla být uzamykatelná pro dětská tajemství. Tam, kde není dostatek místa, pomůže vtipné řešení v kombinaci s lůžkovým nábytkem.
Co každý školák musí bezpodmínečně mít, je psací stůl, kde se bude učit, kreslit i hrát. Vyplatí se pořídit dítěti stůl s nastavitelnou výškou, který se dá přizpůsobit věku a růstu.
Charakter školních prací si vynucuje dostatečný rozměr pracovní plochy. I takový prvňáček má mít stůl o rozměrech minimálně 70 krát 100 centimetrů, a pokud je to možné, další prostor na odkládání v podobě kontejneru nebo zásuvek.
Pracovní stůl patří k oknu nebo vedle něj tak, aby si prvňák při psaní nestínil. Pravákovi má na stůl dopadat světlo z levé strany, levákovi opačně. Stejná zásada platí pro stolní lampičku.
Postel musí být dost velká
V dětském pokoji zabere nejvíc místa postel. Už prvňákovi lze koupit „dospěláckou postel“ dlouhou 200 centimetrů, které může používat i v dalších letech, dokud nedoroste do výšky 175 centimetrů.
Pak už bude potřeba postel dlouhá 2 až 2,2 metru s ideální šířkou jeden metr.
Pokud malý pokoj obývají dvě děti, lze nedostatek místa řešit palandami nebo zasouvací postelí. Osvědčují se také postele na kolečkách, které se přes den zasunou pod sebe a večer se s nimi jednoduše vyjede ven.
Dnešní trh nabízí i další řešení - sklopnou postel. Ve všech případech je třeba dbát na kvalitní matraci, kterou má mít dítě hned poté, co vyroste z dětské postýlky.
„Ze zdravotních důvodů je dobré měnit matrace přibližně každých sedm let, výhodnější je matrace se snímatelným potahem, který se dá vyprat. Dětská postel by neměla být příliš měkká, ale ani tvrdá,“ uvedl lékař Jiří Půlpán.
Pracovní stůl a židle
Čím více bude školákům přibývat úkolů, tím více času i doma po příchodu ze školy budou trávit u pracovního stolu. Rodiče by měli u dětí sledovat jejich držení těla při sezení za pracovním stolem, což často souvisí i se správným výběrem židle.
K základním pravidlům ergonomie patří, že dítě nemá mít při sezení kolena výš než sed. Proto se rodiče mýlí, když si myslí, že dětem postačí jídelní židle.
Mívají sklon sedáku dozadu, a navíc bývají nižší než pracovní židle. Jakou židli tedy nejlépe vybrat? Pro nejmenší školáky se osvědčuje stabilní židle na pevné středové podnoži, výškově nastavitelná.
Pro menší postavy je vhodná podložka pod nohy, čímž se uvolní napětí ve stehnech a kolena zůstanou v potřebném pravém úhlu.
Na trhu dnes existují výborné a velmi stabilní židle s ergonomicky tvarovaným, polohovatelným sedákem a zádovou opěrkou, které dítě může používat od vstupu do školy až do dospělosti. Odborníci hovoří o dynamickém sezení, které posiluje zádové svalstvo.
Rodiče musí předvídat
Dobře zařízený dětský pokoj pro školáka znamená i bezpečí. Měl by počítat s přirozenou čilostí dětí a jejich náhlým nevypočitatelným jednáním.
Rodiče proto musí myslet dopředu na vše, co by se mohlo přihodit, a eliminovat nebezpečí.
Je-li v místnosti nábytek rozestavěn tak, že někde vyčnívají ostré hrany, je dobré pořídit ochranné kryty. Neuškodí rovněž zkontrolovat, zda je všechen nábytek dobře připevněný, aby na sebe dítě nezvrhlo skříňku.
Z bezpečnostních důvodů není vhodné na pracovní plochu dávat sklo. Také materiály na podlahu je třeba volit tak, aby se sice dobře uklízely, ale nebyly současně nebezpečně kluzké.
