Jednoduchá modřínová fasáda, tmavá sedlová střecha a tradiční vikýř s vyhlídkou...

Jednoduchá modřínová fasáda, tmavá sedlová střecha a tradiční vikýř s vyhlídkou do údolí vytvářejí analogii k historickým domům Jizerských hor. | foto: David Maštálka

V Jizerkách si postavil dokonalý dům. Původní musel nechat strhnout

  • 108
David koupil v Jizerských horách pozemek se starou usedlostí a přilehlým sadem. Původně chtěl dům rekonstruovat. To mu ovšem architekti rozmluvili a na půdorysu stržené stavby navrhli velmi povedenou dřevostavbu s kamenným štítem. Novostavbě říká Zaječák.

Architektura v horských oblastech rozhodně není jednoduchou záležitostí. Člověk musí věnovat velkou pozornost krajině i analýze historických budov, aby pochopil, čeho dosáhly jejich formy a jak utvářely místní stavební kulturu. V případě Zaječáku se to pozoruhodně povedlo. Ale cesta k němu vzala dvakrát úplně jiný směr.

Štít z latí pouští do prostoru měkké přirozené světlo.

„Na začátku byla pěkná zelená louka určená pro novostavbu,“ říká David. „Když se na ni ale přijeli architekti podívat, padla otázka, zdali by nebyl vhodnějším místem pozemek vedle, kde stála stará usedlost. Přemýšlení o návrhu nám chvíli zabralo, ale nakonec jsme se skutečně stali majiteli onoho historického domu a přilehlého sadu, čehož rozhodně nelitujeme.“

Pohledná stavba, kterou vidíte na fotkách, však není zdařilou rekonstrukcí, jak by se mohlo z předchozích řádků a prvního dojmu zdát. Dům jenom vyrostl na půdorysu původní usedlosti a svým tvaroslovím na ni navazuje.„Rekonstrukce starého domu byla sice naší prvotní představou, ale tu nám architekti celkem racionálně vymluvili,“ dodává David.

Dávní stavitelé využili pro konstrukci původního domu nejdostupnější a nejodolnější místní materiál – kámen a dřevo. Jelikož stavba neměla téměř žádné základy a protože záchrana starého stavení představovala mnohem vyšší náklady než výstavba nového, rozhodl se David jej na radu architektů strhnout a nahradit dřevostavbou. 

Cit architektů pro krajinu a jejich zkušenosti se stavbami v horách pak vyústily i ve společnou shodu na podobě nového domu s kamennou štítovou stěnou, což spolu s dalšími dobovými prvky pomohlo k rychlejšímu jednání s CHKO.

„Zaječák na místě sedí, jakoby tu byl odjakživa, a to byl náš společný záměr“, dodává k tomu architekt David Maštálka. „Neprovokovat místní družinu CHKO zbytečnou opulentní architekturou, nýbrž interpretovat tradiční tvarosloví jizerskohorské architektury soudobým způsobem, zachovat maximálně genius loci a neošidit moderní komfort.“

Podobně, jako tomu bylo ve staré chalupě, zahrnuje přízemí sednici, tedy...

Drsné podmínky vyžadují trvanlivé materiály

Původní půdorysné proporce 1:2, jednoduchá modřínová fasáda poskytující dostatečné mimikry v krajině, tmavá sedlová střecha a tradiční vikýř s vyhlídkou do údolí vytvářejí analogii k historickým domům Jizerských hor. 

Výraz tradiční stavby je soustředěn do symetrického kamenného štítu, který je předsazený dřevěné konstrukci a definovaný třemi odstupňovanými řadami oken. Kamenná stěna váží více než celá dřevostavba. Kameníky, kteří vystavěli i opěrné zídky tak, aby pěkně korespondovaly s terénem, si David ve spolupráci s technickým dozorem zajišťoval sám.

Dispozice domu reinterpretuje tradiční pojetí a vytváří světlý, vzdušný a moderní interiér. Podobně, jako tomu bylo ve staré chalupě, zahrnuje přízemí sednici, tedy společenský prostor s kuchyní, kde se schází celá rodina u jídelního stolu, hřejí se u kamen, nebo hrají mariáš.

Nábytková stěna z truhlářské překližky se táhne podél celé místnosti, obsahově využitá podle jednotlivých prostorových zón. Jeden konec sednice zabral velký jídelní stůl ze dřeva s navazující kuchyní, na konci opačném je obývákový kout, odkud rodina pozoruje laně na louce. Obě části opticky dělí akumulační kamna a rozdílný materiál podlahy – v kuchyni a jídelně je položena dlažba, „v obýváku“ pak dřevěná vrstvená podlaha.

Nábytková stěna z truhlářské překližky se táhne podél celé místnosti, obsahově...

Patro je vyhrazeno ložnicím, šatně a pracovně, ze které lze vyjít na galerii. Tady se relaxuje s vyhlídkou do lesa za chalupou, k němuž vede padací lávka.

„Stodolová“ část domu poskytuje vizuální i zvukové spojení s exteriérem, slouží jako letní, jarní i podzimní rodinná klubovna nebo ateliér a je uzavíratelná vraty korespondujícími materiálově s fasádou. Vešla se do ní kromě posezení i skříň na nářadí a velkokapacitní dřevník, neboť zimy jsou v tomto kraji tuhé.

Navazující kamenný sklípek k ukládání jablek ze sadu či kvalitního vína je fragmentem původní chalupy. Nad „stodolou“ ustupuje strop do prostoru galerie, z níž lze projít jak do pracovny a ložnicové části, tak vyjít přes padací lávku ven k lesu. 

Vpravo přiléhá k domu přístavek s vegetační střechou, který se využívá jako kryté stání pro auta, ale i jako servis kol v létě a prostorná lyžárna v zimě. Na něj pak navazuje zádveří s hlavním vstupem.

Technické parametry

  • Typ domu: nízkoenergetický
  • Zastavěná plocha: RD 165 m², parkovací stání + kůlna 85 m²
  • Užitná plocha: 150 m²
  • Konstrukční systém: lehký skelet, sendvičová konstrukce, difuzně otevřená skladba
  • Teplo: elektrický kotel + podlahové topení teplovodní; doplňkově krbová kamna (kamnářství Tomáš Jíra)
  • Větrání: přirozené okny
  • Součinitel prostupu tepla stěnou U: 14
  • Autor architektonického návrhu: Lenka Křemenová, Tereza Schneiderová a David Maštálka, a1architects s.r.o., www.a1architects.cz
  • Autor projektu a realizace: TFH dřevěné skeletové domy s.r.o., www.tfh.cz

Další zajímavé dřevostavby najdete v aktuálním čísle magazínu DŘEVO&stavby. Fotografie: David Maštálka