Pozemek o výměře sto padesát metrů čtverečních s orientací na západ není v tropické a vlhké Indonésii velkou výhrou. Spalujícímu slunci se na malém prostoru vyhýbá obtížně, navíc se stěží podaří zakomponovat do stavby zeleň, která by dům pomáhala ochlazovat.
Přesto byla mladá rodina ze čtvrti Pondok Gede ve velkoměstě Bekasi nadšená, že v boji o získání pozemku zvítězila nad ostatními zájemci. Postupující aglomerace metropole Jakarty požírá jednotlivé obce a metropole oblasti a Pondok Gede je jedním z míst, která aktuálně nabývají na ceně a atraktivitě. Místo stesků se mladí rodiče s dcerou a synem pustili do odvážného budování nového domova, který loni dokončili.
Ke spolupráci si přizvali čtyřčlenný tým mladých architektů Muhammada Egha, Hezbyho Ryandiho, Sunjaya Askariu a Fahmy Desrizala, kteří společně tvoří poslední čtyři roky pod hlavičkou studia Delution.
Ve své práci rádi využívají přírodní krásu dřeva a mistrně pracují se zelení, která je v zaprášené a divoce bující zástavbě okolo Jakarty poznávacím znamením osvícenosti investora.
Největší inspirací je mladé skupině architektů populární styl ze severu Evropy. Jejich realizace domů i komerčních prostor jsou strohé, bez komplikovaných tvarů, ale útulné, promyšlené s minimem barev a praktickými nezdobenými zákoutími.
Funkční, jednoduché a moderní: takové jsou vzory, kterými se architekti Delution řídí, ač jsou na hony vzdálený typickému indonéskému modelu rodinnému domu.
Čtveřice ale razí myšlenku, že je přínosné poučit se u jiného národa, který má kulturu bydlení na vysoké úrovni. Důležitým přáním majitelů bylo maximální soukromí - což je na malém prostoru v husté zástavbě náročné. Díky kompozici vnitřních zahrádek a důmyslných zákoutí mohli architekti rodině nabídnout bohaté prosklení a průhledy domem, aniž by cokoliv vystavovali na odiv okolí.
Vklíněním do stávající zástavby vznikl praktický dvoupodlažní dům s multifunkčními prvky. Jeho uspořádání připomíná evropská městská rodinná sídla předválečné architektury.
Přízemí je rozděleno na tři zóny: venkovní kamennou terasu s vodními prvky a se zahradou, se kterou sousedí i parkovací stání pro automobil. Dále rodinnou a relaxační obytnou zónou, která je propojená s vnitřním zeleným nádvořím a spojuje v sobě prostředí obývacího pokoje s jídelnou a reprezentativní kuchyňským koutem a nakonec přípravnou jídel se zadním točitým schodištěm, které je královstvím pomocnice v domácnosti.
Prostor, za kterým pomalu roste zelená stěna, rozšiřuje obytnou zónu.
Ta má v zadním traktu druhého patra vlastní ložnici s koupelnou a na ni navazuje servisní místnost na domácí práce. Hlavní schodiště domu vede k ložnicím syna a dcery a do komfortní koupelny. Rodičovská ložnice disponuje šatnou a vlastním sociálním zázemím. Celková užitná plocha je 210 metrů čtverečních.
Fasáda domu je obložená dřevěnými lamelami, které fungují jako perfektní slunolamy a vkusně ladí s šedivým nátěrem sousední vilky. Každé vhodné místo parcely architekti využili na osazení zeleně, takže jeden ze stromků například vyrůstá i na stříšce hlavního vchodu hned vedle okna do ložnice majitelů a dětského pokoje. Jeho umístění ve štítě domu je příjemným zpestřením celé ulice.
Interiéry jsou vyvedeny v neutrálních barevných odstínech, domu kraluje bílá a masivní dřevo. Dům úspěšně protíná členitá chodba, která podporuje cirkulaci vzduchu. Bonusem pro rodinu je kromě bohatých úložných prostor také ve schodech zabudované lůžko pro hosty.
