Co tvoří Bílý dům ? Kromě mýtů především 132 pokojů, z toho dvě oválné pracovny. A pak pětatřicet koupelen, 412 dveří, 147 oken a osmadvacet krbů.
Oválná pracovna, vedle malá (jak jinak) prezidentova studovna, jídelna, pracovny viceprezidenta a personálního šéfa Bílého domu, místnost, kde se u oválného stolu schází vláda. Ve stejném patře je tiskové středisko. Mimochodem, kdysi tady byl bazén, ale změna patří k věci, Bílý dům se pořád přestavuje.
Poprvé, když ho v roce 1814 vypálili Britové. Od té doby už prezidentské rodiny pudila ke změnám jen politická rivalita a snaha vtisknout domu svůj ráz: "Když se tady objeví nový prezident s rodinou, pokaždé se chtějí zařídit na opačném místě domu než bydlela dosavadní rodina,“ tvrdil svého času Ike Hoover, šéf protokolu, který asi věděl, o čem mluví, protože zažil deset prezidentů.
Dostáváme se k hlavní budově, té, kterou tak dobře známe z fotografií. Tak tiše, jdeme nakukovat do ložnic americkým prezidentům.
Musíme rovnou do prvního poschodí. Zatímco v suterénu je velká kuchyně, spíž, lékařská ordinace, knihovna a bowlingová dráha, v přízemí je "státní patro“, kde se odehrávají státní akce, třeba přijetí hostů a slavnostní večeře, rodiny prezidentů žijí výš.
Je tady třeba "rodinná kuchyně“, kde i přes její název úřadují kuchaři a číšníci, ale například Clintonovi si tady sami připravovali snídaně a Clinton tady s personálem sledoval sportovní přenosy. Poblíž je toaletní pokoj, kam chodí kadeřnice za prvními dámami.
Ale slouží i k jiným věcem: například Dwight Eisenhower si tam chodil malovat, prezidentská dcerka Luci Johnsonová se tam učila, měl tu být dětský pokoj pro Patricka Kennedyho, kdyby nezemřel pár dnů po svém narození, a slavná fenka Millie Barbary Bushové tady vrhla štěňata.
Někdy se účel pokojů lišil v čase přímo bizarním způsobem: tam, kde hráli prezidenti Wilson a Coolidge kulečník, řídil Roosevelt operace druhé světové války.
Oválná pracovna, vedle malá (jak jinak) prezidentova studovna, jídelna, pracovny viceprezidenta a personálního šéfa Bílého domu, místnost, kde se u oválného stolu schází vláda. Ve stejném patře je tiskové středisko. Mimochodem, kdysi tady byl bazén, ale změna patří k věci, Bílý dům se pořád přestavuje.
Poprvé, když ho v roce 1814 vypálili Britové. Od té doby už prezidentské rodiny pudila ke změnám jen politická rivalita a snaha vtisknout domu svůj ráz: "Když se tady objeví nový prezident s rodinou, pokaždé se chtějí zařídit na opačném místě domu než bydlela dosavadní rodina,“ tvrdil svého času Ike Hoover, šéf protokolu, který asi věděl, o čem mluví, protože zažil deset prezidentů.
Dostáváme se k hlavní budově, té, kterou tak dobře známe z fotografií. Tak tiše, jdeme nakukovat do ložnic americkým prezidentům.
Musíme rovnou do prvního poschodí. Zatímco v suterénu je velká kuchyně, spíž, lékařská ordinace, knihovna a bowlingová dráha, v přízemí je "státní patro“, kde se odehrávají státní akce, třeba přijetí hostů a slavnostní večeře, rodiny prezidentů žijí výš.
Je tady třeba "rodinná kuchyně“, kde i přes její název úřadují kuchaři a číšníci, ale například Clintonovi si tady sami připravovali snídaně a Clinton tady s personálem sledoval sportovní přenosy. Poblíž je toaletní pokoj, kam chodí kadeřnice za prvními dámami.
Ale slouží i k jiným věcem: například Dwight Eisenhower si tam chodil malovat, prezidentská dcerka Luci Johnsonová se tam učila, měl tu být dětský pokoj pro Patricka Kennedyho, kdyby nezemřel pár dnů po svém narození, a slavná fenka Millie Barbary Bushové tady vrhla štěňata.
Někdy se účel pokojů lišil v čase přímo bizarním způsobem: tam, kde hráli prezidenti Wilson a Coolidge kulečník, řídil Roosevelt operace druhé světové války.
