Nedávno jsem šel vilovou čtvrtí a už byla tma a tu náhle kousek napravo ode mne, snad jen nějakých 5-6 metrů, seděl u počítače puberťák a pařil nějakou hru. Měl docela slušné score. O okenní tabuli dál stavěla dvě menší dítka na zeleném koberci něco z lega. Co, to jsem neviděl, protože to zakrýval velký medvědem s červenou mašlí, který jim pomáhal. Ob další rám seděla žena zády ke mně v křesle a dívala se na něco jako Sama doma.Její dlouhé blond vlasy visely až na parkety a zářily nasvícené bodovkami až se zdály být v té tmě neskutečně blízko. Stačilo natáhnout ruku a snad bych se i dotkl. Dalších pár kroků podél pozemku následovala kuchyň. Dnes vařil muž. Keramickým nožem krájel oranžové papriky a dával je do pánvičky s nápisem Tefal. Připadal jsem si jako na návštěvě až jsem se díval zda si někde u branky nemám navléct papuče. Napadlo mne tu postát a počkat až půjdou děti spát a žena půjde do koupelny, jejíž dveře byly také přímo proti velké skleněné stěně do přírody. Třeba vyjde jen v noční košilce... To už jsem se začal opravdu trochu stydět, že vstupuji Novákovým, nebo jak se ta rodina vystavená ve výloze za sklem jmenovala, do jejich soukromí. Zjevně architekt i majitelé domu podcenili existenci blízké veřejné komunikace. Inu jak je krásně přes den vidět do přírody, tak je večer ještě lépe vidět opačným směrem.
Je pravda, že ostatní domy okolo mi připadaly trapně nudné se svými okny metr a půl od země, žaluziemi a záclonami.
