„Začínal jsem jezdit s RTOčkama, ty vozy měly hrozně tvrdou spojku, to se s těmi současnými nedá vůbec srovnávat,“ vypráví Edvard Křenek.
Pak se zarazí a dodá: „Ono se nedá za těch padesát let srovnávat vůbec nic. Tehdy nebyl skoro žádný provoz. To se panečku jezdilo. Ne jak nyní, to totiž popojíždíte.“
Právě padesát let už on a jeho kolega Jaroslav Hanych brázdí s autobusy Dopravního podniku města Brna (DPMB) městskými ulicemi. Nezastavil je ani věk, při kterém mohli odejít do důchodu.
Pro oba je totiž práce za volantem koníčkem. Zatímco jedenasedmdesátiletý Křenek dodnes stále jezdí na plný úvazek a lidé ho mohou potkávat především na lince 67, Hanych na směny nechodí příliš často.
„Spíš jen po domluvě. Beru to tak, že se dostanu z domu a přijdu na úplně jiné myšlenky. Navíc u toho, co mě celý život baví,“ vysvětluje.
Autobusácká rodinná štafeta
A s autobusem to oba opravdu umí. Hanych se několikrát účastnil soutěží jízdy zručnosti. V této disciplíně dokonce získal titul mistra republiky a v roce 1990 reprezentoval podnik a Československo na soutěži v italském Turíně.
A štafeta se v jejich rodině předává na další generaci. Od roku 2003 totiž pro DPMB jezdí i Hanychův syn.
Hanychovi a Křenkovi dnes odpoledne předal pamětní list generální ředitel DPMB Miloš Havránek. Řidiči dostali mimo jiné knihu 150 let MHD v Brně a zlatou brož autobusu.
„I když už jsem zažil, že tu zaměstnanci vydrželi padesát let, přeci jen v případě řidičské profese je to výjimečná situace. Dělat padesát let tu samou práci, ve stejném teritoriu, klobouk dolů. Někteří lidé tady vydrží rok dva a odchází, ale na druhou stranu je běžné, že tu jiní zůstanou třicet nebo čtyřicet let. A tito lidé vytváří atmosféru a tradici našeho podniku,“ uvedl Havránek.
