Nešlo o koně, kilowatty, zrychlení či nejvyšší rychlost, soutěžilo se opět v disciplínách, jako je krása a exkluzivita. Každý rok se na břehu italského jezera Como na idylickém pozemku 450 let starého luxusního hotelu Villa d’Este koná festival automobilové krásy. K vidění je tam tradičně na pět desítek skvostů na čtyřech kolech. A každý rok zcela jiných.
Třídenní italský festival elegance a nadčasové krásy na čtyřech kolech tradičně oslavuje nadšení pro klasické vozy, radost z jízdy a technickou dokonalost.
Akce sahá původně až do roku 1929, opět byla oživena v roce 1990 a od sezony 2005 se pořádá v režii automobilky BMW. Je přehlídkou koncepčních vozů, historicky významných závodních strojů a unikátních karosářských provedení. Na rozdíl od rozsáhlých akcí, jako jsou americké akce Pebble Beach nebo Monterey Car Week, se stále jedná o komorní záležitost.
 |
Návštěvníci mohou tradičně obdivovat na padesát klasických automobilů od roku 1920 do současnosti. Vozy jsou rozděleny do různých kategorií a exkluzivní odborná porota vybírá ty nejlepší. Nechybějí ani čestná uznání. Spokojenost panuje na všech stranách.
Letošnímu ročníku příliš nepřálo počasí, zatažená obloha a vytrvalé mrholení nezabránilo tomu, aby byla akce mnohem nabitější než loni. Již nyní se můžeme těšit na příští ročník, který se bude konat v Cernobbiu mezi 17. a 19. květnem 2024.
Duesenberg SJ z roku 1935. Celkový vítěz letošního ročníku aristokratické přehlídky Concorso d’Eleganza Villa d’Este.
Japonské maserati
Jednou z hvězd přehlídky se stal i dvoumístný roadster Kode61 Birdcage od slavného japonského průmyslového designéra Kena Okuyamy. Ten působil u koncernu General Motors, značky Porsche, ale věčnou slávu mu přineslo především jeho působení u italské karosárny Pininfarina, kde byl zodpovědný za návrhy vozů Ferrari Enzo, P4/5, 599 GTB Fiorano, 456M GT, California či 612 Scaglietti. Od roku 2007 je na vlastní noze v rámci studia Ken Okuyama Design. Navrhoval hodinky, sluneční brýle, vlaky pro japonské železnice, exkluzivní koberce, ale také auta – např. Kode57 (2016) a Kode 0 (2017).
Kode61 Birdcage čerpá četné designové prvky z kultovního závodního vozu Maserati Tipo 61 „Birdcage“ z přelomu 50. a 60. let a inspiruje se také konceptem Maserati Birdcage 75th z roku 2005. Karoserie dvoumístného vozu podobně jako Ferrari Monza SP1 a SP2 z exkluzivní série Icona je bez střechy a postrádá dokonce i čelní sklo. Birdcage (Ptačí klec) odkazuje na použití prostorového trubkového rámu legendárního maserati. Vůz není jen konceptem, ale v omezených počtech ho Okuyama hodlá vyrábět ve své továrně v japonské Jamagatě. Nejsou zatím známy žádné technické podrobnosti, vzhledem ke stylu otevírání dveří, rozvoru a uložení motoru uprostřed se spekuluje o tom, že dárcovským vozem je Maserati MC20.
Ken Okuyama a jeho Kode61 Birdcage byli jednou z hvězd přehlídky.
Vůz není jen konceptem, ale v omezených počtech ho Ken Okuyama hodlá vyrábět ve své továrně v japonské Yamagatě.
Karoserie dvoumístného vozu podobně jako Ferrari Monza SP1 a SP2 z exkluzivní série Icona je bez střechy a postrádá dokonce i čelní sklo.
Kode61 Birdcage čerpá četné designové prvky z kultovního závodního vozu Maserati Tipo 61 „Birdcage“ z přelomu 50. a 60. let.
Klaunská bota podruhé
BMW představilo Concept Touring Coupe odvozený od roadsteru Z4, jenž vzdává hold modelu 328 Touring Coupé (v roce 1940 vyhrálo vytrvalostní závod Mille Miglia Touring Coupe), 02 Touring z roku 1971, ale i BMW Z3 Coupé z 90. let, kterému se přezdívalo Klaunská bota. Karoserie kupé se vyráběla v letech 1998 až 2002 a byla k dispozici pouze s motory, které odpovídaly modelům 2.8, 3.0i a M Roadster. Na celkové produkci se tak podílely jen nepatrně.
Nový shooting brake se vyznačuje jedinečnou barvou exteriéru Sparkling Lario, což je modrozelená barva s drobnými modrými skleněnými vločkami přimíchanými pro hluboký třpyt. Unikátní je také interiér s precizně zpracovaným koženým čalouněním od italské firmy Poltrona Frau. Sada zavazadel pro změnu pochází od věhlasné kožedělné firmy Schedoni a dokonale ladí s interiérem.
Přestože se BMW v názvu tohoto konceptu vyhýbá označení Z4, auto jednoznačně vychází z modelu Z4 M40i. Má stejný šestiválcový řadový motor s výkonem 250 kW (340 k), spojený s osmistupňovým automatem.
Vůz postavili specialisté z turínské karosárny Superstile a s největší pravděpodobností se dočká produkční verze, byť v malé sérii. Ostatně koncept 3.0 CSL Hommage představený dříve na Concorso d’Eleganza Villa d’Este se do výroby již dostal. O tom, jak bude série početná, se spekuluje, padají cifry jako 9, 50, ale i 1000 kusů. Tak uvidíme, co v Mnichově vymyslí.
Návrat téměř po půl století
V rámci projektu „Hyundai Reunion“ se u jezera Como představil znovuzrozený koncept vozu Hyundai Pony Coupé, který byl vystaven na turínském autosalonu 1974. Nejdříve na vlastní akci v historické vile Pliniana a později přímo na Concorso d’Eleganza Villa d’Este.
Úhledné hranaté kupé s délkou 4 080 mm a výškou jen 1 210 mm bylo jedním z pěti prototypů modelu Pony, které si tehdy objednal Hyundai u studia Italdesign tehdejší designérské hvězdy Giorgetta Giugiara objednal. Svými hranatými tvary plně zapadá do jeho tehdejší tvorby (BMW M1, Lancia Delta, Volkswagen Golf, DeLorean DMC-12). K jeho sériové realizaci nakonec nedošlo a pravděpodobně koncem 70. let byl prototyp sešrotován. Model Pony byl prvním vlastním vozem značky Hyundai poté, co předtím montoval v licenci Ford Cortinu.
Hyundai ve spolupráci s Giugiarovou designovou kanceláří GFG Style vytvořili přesnou repliku pro firemní kolekci automobilky Hyundai Motorstudio v Soulu. Zadní kola konceptu opět pohání 1,2litrový zážehový čtyřválec s výkonem 80 koní. Minimalistický interiér auta s jednoramenným volant a dvoubarevnými sedadly připomínají estetiku a jednoduchost 70. let.
Současně s koncept Pony Coupé se akce u jezera Como účastnila i loňská studie Hyundai N Vision 74, kterou jsme mohli vidět i na letošních Legendách v Praze.
Hyundai ve spolupráci s Giugiarovou designovou kanceláří GFG Style vytvořili přesnou repliku.
Čínské ferrari nakonec nebude z Itálie
U jezera Como se představilo se i „čínské ferrari“ Hongqi S9, společný projekt nejstarší čínské značky Hongqi a amerického technologického start-upu Silk EV. Ten se ale nevyvíjí podle plánů. Z ohlašované továrny v průmyslové oblasti Gavassa jen 44 km severozápadně od Maranella, kde sídlí Ferrari, a 50 km západně od sídla Lamborghini v Sant’Agata Bolognese, nakonec nic nebude a auto se prý má vyrábět v Číně.
Hypersport z uhlíkových vláken (váží jen 1 450 kg) je plug-in hybridem s 800V elektrickou architekturou a pohonem všech kol. Jeho design navrhl Ital Walter de Silva, autor tvarů Alfy Romeo 156 a dlouholetý šéf designu koncernu Volkswagen. Na vývoji vozu spolupracoval i italský specialista na závodní vozy Dallara a rovněž řada bývalých vývojářů od Ferrari a Maserati. Model S9 údajně dokáže zrychlit z nuly na 100 km/h za drtivých 1,9 sekundy, dvoustovkou jede za méně než 6 sekund po startu a mety 300 km/h dosáhne za méně než 11 sekund.
Uprostřed uložený zážehový osmiválec bi-turbo V8 o objemu 4,0 l s výkonem cca 625 kW (850 k) při 9 000/min doplňují tři elektromotory s celkovým výkonem 359 kW (530 k), z nichž jeden je vzadu, a dva vpředu každý pohání jedno přední kolo. To umožňuje velmi přesné vektorování točivého momentu pro zajištění odpovídající jízdní dynamiky. Systémový výkon je přibližně 1 029 kW (1 400 k). Elektromotory jsou údajně vlastní konstrukce. Díky nové technologii měděného vinutí disponují neobvykle vysokými 30 000 otáčkami. Vzniknout má jen omezená 99kusová série, kus za v přepočtu 34,5 milionu Kč.
Součástí volantu je druhý displej, ten středový naopak chybí.
Model Honqi S9 je plug-in hybridem se systémovým výkonem 1400 koní.
Honqi S9 se nakonec nebude vyrábět v Itálii, ale v Číně.
Černý Mistral
Bugatti Mistral, kterého vznikne jen 99 kusů, každý v ceně cca 125 mil. Kč, soutěžil ve třídě koncepčních vozů a prototypů.
Francouzská značka Bugatti se účastní přehlídky u jezera Como pravidelně. Letos se blýskla roadsterem W16 Mistral, pojmenovaným po silném větru na jihu Francie. Černý vůz s nápadnými zadními světly s motivem X po stránce vnějšího vzhledu výrazněji odlišuje od všech verzí Chironu a byl prý inspirován modelem Bugatti Type 57 Roadster Grand Raid z roku 1934. Je velkolepou rozlučkou Bugatti s ikonickým osmilitrovým šestnáctiválcem, který v tomto provedení disponuje výkonem 1 600 koní a točivým momentem 1 600 Nm. Po Mistralu a na okruhy vyhrazeném modelu Bolide tento motor definitivně zmizí z nabídky Bugatti a nahradí ho hybridní ústrojí. Mistral, kterého vznikne jen 99 kusů, každý v ceně cca 125 mil. Kč, soutěžil ve třídě koncepčních vozů a prototypů. Mistral se po stránce vnějšího vzhledu výrazněji odlišuje od všech verzí Chironu a byl prý inspirován modelem Bugatti Type 57 Roadster Grand Raid z roku 1934.
U jezera Como ho doprovázelo jiné karosářské provedení typu 57. Bugatti v letech 1936 až 1938 vyrobilo celkem 40 roadsterů Type 57S, který představil Jean Bugatti na pařížském autosalonu 1935. Prvním majitelem ve Villa d’Este vystaveného vozu byl slavný britský závodní jezdec Nicky Embiricos. Nyní má auto třetího majitele a stále je do značné míry v původním stavu.
Bugatti Mistral je velkolepou rozlučkou Bugatti s ikonickým osmilitrovým šestnáctiválcem.
Ten nej: Duesy pro mahárádžu
Oranžovo-černý Duesenberg SJ se koncem 80. let stal součástí sbírky současného majitele Williama Lyona.
Mezinárodní odborná porota letos vybrala jako celkového vítěze Duesenberg SJ z roku 1935. Je jdním z nejrychlejších aut své doby. Jeho kompresorový čtyřválec Lycoming 6,9 l dával k dobru až 320 koní a vůz se proháněl na tehdejší dobu úžasnou rychlostí 217 km/h. Jedno z nejexkluzivnějších aut své doby vlastnili filmové hvězdy Gary Cooper, Clark Gable či Greta Garbo. V remaku Velký Gatsby s Duesenbergem SJ jezdil Jay Gatsby.
Tento exemplář s karoserií Boattail Speedster byl posledním z 36 exemplářů, které postavila londýnská karosárna John Gurney Nutting & Co Limited. Automobil byl určen pro tehdy 28letého mahárádžu Holkara z Indore. Oranžovo-černý vůz měl být dodán do Indie, ale poté, co Japonsko napadlo Čínu, panovala obava, že by mohlo napadnout i Indii, si mahárádža nakonec nechal auto dopravit do svého sídla v Kalifornii. Vůz později zmizel a byl považován za ztracený až do svého znovuobjevení v roce 1959, kdy ho koupil William Brewster z Connecticutu, načež se vůz koncem 80. let stal součástí sbírky současného majitele Williama Lyona.
Delahaye a ti druzí
Třídu předválečných víkendových „závoďáků“ vyhrálo kupé Delahaye Type 145 V12 z roku 1938.
Na italské přehlídce automobilové elegance jsou vozy rozděleny do různých kategorií a odborná porota vybírá ty nejlepší. Třídu předválečných víkendových „závoďáků“ vyhrálo kupé Delahaye Type 145 V12 z roku 1938, které pochází z amerického muzea Mullin. Jeho podvozek zažil mnoho úspěchů na závodní dráze - v letech 1937 až 1939 se účastnil mezinárodních velkých cen po celé Evropě. Po skončení závodní kariéry ho koupil karosář Henri Chapron, který jej přeměnil v jeden z nejkrásnějších příkladů klasické francouzské karosérie poválečné éry.
V dalších kategoriích zvítězily Ferrari 250 GTO Berlinetta (1962), Ferrari 250 Testa Rossa Fantuzzi (1959), Ferrari 330 GTC Speciale Coupé (1967), Maserati A6G/54, Berlinetta Zagato (1956) či prototyp Porsche 901 „Quickblau“ (1963). Zástupci veřejnosti hlasovali pro Ferrari 250 GT Spyder California z roku 1961 s elegantní karoserií od Pininfariny/Scagliettiho. Cenu za design pro koncepční vozy a prototypy získalo Pagani Huayra Codalunga.
Dalším vrcholem letošního ročníku Concorso d’Eleganza Villa d’Este bylo první ocenění Trofeo Il Canto del Motore za nejkrásnější symfonický zvuk motoru. Jonas Kaufmann, jeden z největších tenorů současnosti, předal cenu belgickému majiteli Porsche 917 K z roku 1970 za jeho působivý zvuk.
Festival automobilové krásy se tradičně koná na břehu italského jezera Como na idylickém pozemku 450 let starého luxusního hotelu Villa d’Este.
Festival automobilové krásy se tradičně koná na břehu italského jezera Como na idylickém pozemku 450 let starého luxusního hotelu Villa d’Este.
