Z Prahy do Mnichova dojedete „normálním“ autem za tři až tři a půl hodiny, podle provozu. Já jel elektrickým zázrakem moderní mobility šest hodin (z toho hodinu a půl jsem strávil u nabíječky), chvílemi mi byla zima a espézetky kamionů na trati znám nazpaměť. Vítejte v jednadvacátém století. Mimochodem, to auto stojí milion.
Čtěte zápisky a komentář autoredaktorů MF DNES a iDNES.cz z reálného života s auty na baterky.
Naplánovali nám všem elektromobilitu, k zásuvkám máme začít jezdit tankovat v následujících letech, kompletní „přepnutí“ má nastat za deset, patnáct let. Po Evropě se chystají továrny na baterie do elekroaut, výrobci končí s vývojem spalovacích motorů, všechno je nalajnované. Ale dost nepřipravené a kulhající na obě nohy. Jak to vlastně dnes je? Co se stane, když si pořídíme auto zítra? Zkusili jsme to. Ještě teď je z toho ouzko.
Mezi zaslepenými nadšenci do elektromobility jsme velmi „populární“, údajně máme i vlastní vlákna v jejich internetových diskuzích, kde si z našeho tmářství dělají legraci. Tak jsme se rozhodli přežít vánoční svátky za volanty elektroaut, těch poslů budoucnosti.
No, jeden nakonec, když potřeboval opravdu jezdit a něco vyřídit, nastartoval naftový kombík a druhý osedlal svého terénního dinosaura. Ale popořádku.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
František DvořákFrantišek Dvořákhttps://www.idnes.cz/novinari/frantisek-dvorak.N773, Roman ŠvidrnochRoman Švidrnochhttps://www.idnes.cz/novinari/roman-svidrnoch.N1104
