Unikátní a výjimečná sbírka vznikla díky obětavosti švýcarského průmyslníka Fritze Schlumpfa (1906-1992), jehož jméno muzeum v podtitulku nese.
Muž s vášní pro staré (nejen) francouzské automobily shromáždil od šedesátých let minulého století více než 500 kousků, které nechával pečlivě renovovat. Po dlouhé roky však byla jeho sbírka téměř neznámá, pokochat se s ní mohlo jen pár zasvěcených.
Drží prim
Když v roce 1977 Schlumpfovo průmyslové impérium zkrachovalo, rozzlobení dělníci pronikli do továrny, kde Fritzův skrytý poklad objevili. O několik let později bylo muzeum otevřeno pro veřejnost. V roce 2000 prošlo renovací, která z něj učinila interaktivní muzeum odpovídající nejmodernějším světovým trendům.
Ředitel muzea Emmanuel Bacquet je právem pyšný. Pod střechou zde odpočívá více než 400 starých automobilů. Stařičkých, elegantních, proslavených či kuriózních. Včetně 150 vozů značek Bugatti, Hispano-Suiza, Ferrari, Rolls-Royce, Maserati, Maybach a Mercedes.
"Jsme největší automobilové muzeum," tvrdí sebevědomě. A aby rozptýlil pochybnosti, dodává, že existují sice ještě větší, ale jen proto, že ve sbírkách zahrnují i motocykly a další dopravní prostředky. Ale co se automobilů týče, nejvíce jich mají právě zde.
"Toto muzeum je pro auta tím, čím je Louvre pro umění," říká na začátku prohlídky a následující minuty strávené v přítomnosti vyleštěných karoserií mu dávají za pravdu.
Oslava automobilismu
Návštěvníky už zdálky vítá impozantní vstup. Stará tovární hala z 19. století je zde po rekonstrukci doplněna o moderní přístavbu, jejíž skleněná stěna, prošpikovaná desítkami symbolických bugattek, ve vás vzbudí očekávání už od samého počátku. Ale šetřte údivem, to hlavní vás teprve čeká.
Na dvacet tisíc metrů čtverečních tovární plochy se bohužel vejde jen zlomek sbírky. Další asi tisícovka vozů je uschována v depozitářích. Aut zde zkrátka mají tolik, že s nimi nemusí šetřit - některá jsou rozebrána, abyste se na ně mohli podívat do nejmenšího detailu, jiná jsou volně přístupná a můžete si do nich sednout a vychutnat si pocit, jaký měli jejich majitelé před několika desítkami let.
Hala plná vozů
Stovky starých veteránů stojí vyrovnány v dlouhých řadách průmyslové haly, rozdělené pro přehlednost do ulic. Téměř osm stovek pouličních historických svítilen pak vytváří dojem, jako byste se procházeli po městě. Naleznete zde automobily od jejich počátků kolem roku 1878 až po současnost. Od prvních motorizovaných kočárů až po klasické vozy ze závěru minulého století. Je jich tu tolik, že z nich až přechází zrak.
Ale pozor, tím zdejší přehlídka nekončí. Fajnšmekry čekají sportovní vozy, a to ne jen tak ledajaké. Modré bugattky tu stojí vystavené jedna vedle druhé, o kousek dále stojí dědečkové dnešních formulí seřazení v řadě za sebou, jako by čekali už jen na startovní povel. Atmosféru dokreslují zvuky jejich motorů, a návštěvník se tak alespoň na malou chvíli přenáší na autostradu předválečných let. V jednom ze zdejších modrých vozů závodila (a vyhrála) i slavná česká automobilistka Eliška Junková.
I to by stačilo na to, aby si člověk z muzea odnesl nezapomenutelné dojmy. Přesto vás to nejlepší teprve čeká. The Hall of Masterpieces. Vstupujete do síně slávy, do síně mistrovských kousků. Zde, ve ztlumeném světle, odpočívá několik desítek těch opravdu nejlepších z nejlepších. Nablýskané a ohromné uzavřené vozy, luxusní automobily ze 30. let, opravdové koráby silnic, nad kterými se tají dech. Uprostřed pak majestátně trůní perly zdejšího muzea - dva kusy Bugatti Royale včetně Coupé Napoleon. Jedno z nich vlastnil sám konstruktér a zakladatel značky Ettore Bugatti.
Hlavně multimediálně
Muzeum se snaží představit návštěvníkům svět a historii automobilů všemi možnými způsoby. Kromě vystavených veteránů si můžete prohlížet i jednotlivé jejich součásti nebo pozorovat nasimulovaný chod motorů jednotlivých vozů. Stisk tlačítka spustí i jejich originální zvuk, takže máte unikátní příležitost dozvědět se, co se nablýskaným vozům skrývá pod kapotou.
Turistům a návštěvníkům zde zkrátka nabízí celou škálu multimediálních nástrojů, aby co nejvíce umocnili jejich zážitky. Na tři desítky filmů a videoprojekcí vám přiblíží okamžiky z dějin automobilismu, promítají se na působivě nasvícené stěny muzea nebo běží na velkých plazmových obrazovkách. Pokud tedy nespěcháte, můžete zde strávit celé hodiny.
A jako bonbonek si přitom můžete vyzkoušet to, co se vám běžně nepoštěstí. Člověk si zde může zkusit nastartovat klikou starého renaulta (autor článku zkoušel, leč neúspěšně), může se vyfotografovat v modrém závodním bugatti se stylovou čapkou na hlavě či vyzkoušet, jaké to je kutálet se s automobilem ze svahu.
Kromě toho vidí část montážní linky s robotickými rameny nebo si může vyměnit kolo u vozu formule 1. A pokud by se náhodou stalo, že by prohlídka muzea zaujala tatínky více než děti, můžete své ratolesti odložit ve speciálních dětských koutcích, kde je pro ně připravena spousta her a simulátorů. A vy se můžete ještě jednou vrátit a vychutnat si zdejší výstavní kousky.
Zdejší automobilový Louvre je prostě unikátní. Našince sice zamrzí, že zde téměř nenalezne české modely (ačkoli východoněmecký trabant zde své místo má), ale i tak vás návštěva muzea uchvátí.
Cité de AutomobileMusée national otevírací doba: 10:00-18:00h (duben-říjen, v ostatních měsících do 17:00h) Muzeum se nachází pět minut od historického centra města Mylhúzy či 20 minut jízdy od měst Colmar či Basilej (po komunikaci A36 - exit Mulhouse Centre), 60 minut jízdy ze Štrasburku. |
Jak do Alsaska
|
Do Alsaska se dostanete autem přes Německo, cesta trvá maximálně šest hodin. Nejpohodlnější a nejrychlejší je ovšem letecká doprava. Letenku do Basileje získáte ve švýcarské letecké společnosti Swiss už za 1800 korun, přičemž v ceně jsou zahrnuty veškeré poplatky a je konečná. Příjemná cesta letadlem trvá lehce přes hodinku a na basilejském letišti můžete vystoupit rovnou na francouzskou stranu (kromě švýcarské a německé). Z letiště je to pak do Alsaska slabou půlhodinku autem po příjemné dálnici.
