Padělek si samozřejmě můžete pořídit vědomě, pak vás nepřekvapí mizerná kvalita. Pokud však naletíte podvodníkům a koupíte si padělek v domnění, že jde o originál, pak nejen že vyhodíte peníze oknem, ale zkušenost s leckdy otřesnou kvalitou poškodí i značku originálu.
Pokud vás padělatelé nachytají na botách, možná vás budou bolet nohy a boty se brzy rozpadnou, což je sice nemilé, ale moc se nestalo. Když vám do auta namontují padělané brzdové destičky, může jít o závažný problém. V automobilovém průmyslu se padělky vyskytují poměrně hojně, ať už jde o díly jako světla (která mohou oslňovat, špatně svítí a jejich kryty rychle „oslepnou“), nebo litá kola, která se při projetí výmolem rozlomí.
Častými objekty falzifikátorů jsou především spotřební díly, po nichž je velká poptávka – například filtry, řemeny, spojkové sady, již zmiňované komponenty brzd, vodní pumpy, alternátory a také zapalovací svíčky. Samostatnou kapitolou jsou velmi rozšířené padělky olejů, které se nezřídka vyrábějí ve vysloveně polních podmínkách a mohou zničit motor.
Automobilky si samozřejmě své produkty a díly proti padělatelům chrání, a to dvěma způsoby. Jedním jsou ochranné známky, které zahrnují loga a názvy jednotlivých produktů či služeb, které má značka registrována na jednotlivých trzích. To ve zkratce znamená, že nikdo kromě Renaultu nesmí prodávat díly se znakem a názvem této automobilky, když k tomu nemá povolení značky.
Průmyslové vzory
Druhým způsobem ochrany jsou průmyslové vzory. To je ochrana vzhledu a viditelných částí vozu (jistě si vzpomenete na případy úniků vzhledu nových vozů z „patentových nákresů“). Sem patří například nárazníky, světlomety, blatníky, kapoty a podobně. Tento systém ochrany znamená, že stejně vypadající díly nesmí vyrábět a prodávat nikdo vyjma držitele průmyslového vzoru. A to ani tehdy, kdyby tak chtěl činit pod jinou značkou.
Možná si říkáte, že jsou automobilky zbytečně paranoidní a že na napodobenině plechového dílu není moc co zkazit, takže by mohl být při opravě po nehodě vítaným způsobem, jak ušetřit. Opak je pravdou.
Padělky dílů a jejich kvalitu zkoumaly i laboratoře Českého vysokého učení technického. Výsledky jsou více než zajímavé. Ze stošedesátistránkové závěrečné zprávy, kterou má redakce k dispozici, přinášíme stručný výtah. Ukázalo se, že s kapotou z Tchaj-wanu ve výsledku neušetříte a ještě si přiděláte starosti.
Komplexní testování kvality laboratořemi
Padělané kapoty se dají koupit v e-shopech s díly i kamenných prodejnách. Tým pod vedením Tomáše Mičunka z Ústavu soudního znalectví v dopravě a Ondřeje Jirouška z Ústavu mechaniky a materiálů porovnal originální kapoty od Škoda Auto a napodobeniny značky Tong Yang.
Zajímavé je, že prodejci inzerují kapoty několika značek za různé ceny, po objednání však dorazí výhradně kapoty Tong Yang, i když jsou označeny například nálepkami Polcar.
Reprezentativní vzorek pro testy tvořilo osm tchajwanských napodobenin, které už při vizuální prohlídce vykazovaly odlišnosti a deformace, měly ostré hrany a drobné vady laku, přičemž jedna byla výrazně špatně nalakována, a dvě originální kapoty Škoda.
Odborníci ČVUT na vzorcích zkoumali několik klíčových vlastností. 3D tvarovou analýzou měřili, zda jsou kapoty tvarově stejné, odpovídají dokumentaci výrobce a půjdou tedy namontovat (včetně geometrie pantů). Dále zkoumali ohybovou a torzní tuhost celých kapot a provedli destruktivní zkoušky materiálu dílů z několika míst kapoty (tahovou zkoušku a test hlubokotažnosti dle Erichsena). Při přípravě vzorků narazili výzkumníci na další vady, například chybějící lak pod výztuhami kapot či špatně provedené lepené spoje falzifikátů.
Poslední byl test odolnosti koroznímu prostředí, před nímž byla elektronovým mikroskopem zkoumána i tloušťka laku a přítomnost ochranné zinkové vrstvy (karoserie automobilů se zinkují pro zabránění korozi). Napodobeniny dílů přitom nevykazovaly ani stopy zinku.
Padělek půjde namontovat, ale lícovat nebude
Pro tvarovou analýzu využili na ČVUT hi-tech 3D terestrický skener pracující s prostorovou polární metodou na principu rozkmitání laserového paprsku i metodu fotogrammetrie. „U neoriginálních kapot se výsledné hodnoty rozptylu poloh měřených bodů pohybují řádově výše než u originálních dílů,“ konstatuje závěrečná zpráva ČVUT. Jakkoli se od sebe jednotlivé neoriginální kapoty lišily a i jejich závěsy měly různé polohy, nešlo o tak výrazný rozptyl, že by nešly vůbec namontovat. Jen lícování s blatníky nebude přesné.
Měření ohybové tuhosti celých kapot ukázalo, že ty neoriginální byly výrazně měkčí. Některé dosahovaly oproti originálům až o 20 % nižší tuhosti (v průměru 12,80 % v druhém torzním módu). ČVUT konstatuje, že deformační chování napodobenin v žádném případě neodpovídá originálům a požadavkům výrobce. Stejně tak u tahových zkoušek bylo zjištěno, že materiál neoriginálních kapot má výrazně odlišné mechanické vlastnosti. Mez kluzu je v průměru o 24,21 % nižší, mez pevnosti průměrně o 17,96 %. „Z výsledků testů plynou nejistoty ve smyslu pasivní bezpečnosti vozidel osazených neoriginálními díly,“ upozorňuje ČVUT.
Falzifikáty reznou před očima
Zkoušky laku elektronovým mikroskopem potvrdily, že tloušťka laku originálních dílů je o více než 20 % větší než u napodobenin. Na základě prvkové analýzy výzkumníci zjistili, že ani jedna z kapot Tong Yang neměla ochrannou zinkovou vrstvu, kterou mají kapoty Škoda.
Ke korozním testům ČVUT poznamenává, že „neoriginální díly vykazují potenciálně nebezpečné korozní chování v podobě úbytku materiálu plechu, což znemožňuje nebo alespoň významně znesnadňuje jakékoli možnosti oprav. Odezva originálních dílů na vystavení koroznímu prostředí spočívá pouze v poměrně snadno opravitelné degradaci laku“.
Co riskuji s padělaným dílem? Z pohledu zákona nic, trest za distribuci falza se potenciálně týká výhradně prodejce. Testy ČVUT však jednoznačně ukázaly celou řadu problémů, například, že neoriginální kapoty jsou výrazně měkčí. Sice půjdou s trochou šikovnosti mechanika namontovat a tvarových odchylek si neškolené oko patrně nevšimne, ale otázkou zůstává, jak se budou chovat v případě nehody.
Pro posádku by ani takto výrazně odlišné deformační chování kapoty, která není strukturální součástí vozu, nemělo představovat nebezpečí – jakkoli je měkčí i materiál pantů uchycujicích kapotu a v krajním případě by se tak po silném nárazu teoreticky mohla utrhnout.
Je otázkou, zda v případě střetu s chodcem a nárazu jeho hlavy na kapotu se snadno nepromáčkne až na motor. Náraz impaktorem hlavy je součástí crashtestů Euro NCAP a osazením materiálově i pevnostně úplně odlišného dílu se i tento parametr výrazně změní. Je tedy věcí morální volby, zda na sebe toto riziko chcete vzít.
Faktem je, že napodobeniny velmi rychle reznou. Dokazují to výsledky testů ČVUT, ale i osobní zkušenost majitele staršího fordu Vojtěcha M. „Kdysi jsem svěřil opravu lehce havarovaného vozu náhodně vybranému servisu. Lak na kapotě Polcar (stejný dodavatel jako v testech - pozn. red.) začal po necelém roce ´kvést´ a po dvou letech byly prakticky na celé kapotě zrzavé puchýře a v kusech se z ní drolil se zkorodovaný plech,“ popisuje.
Boj proti padělkůmŠkoda má speciální tým na jejich vyhledávání
|
