Jen pro připomenutí: ještě před měsícem byl summit zrušen a před půl rokem byla dokonce představa, že by se mohl konat, asi stejně absurdní, jako že Donald Trump před snídaní vymyslí lék na malárii. Byly to časy, kdy Kim hrozil, že USA jsou v dosahu jeho atomovek. A kdy mu Trump odpověděl, že „jeho tlačítko“ je větší.
Vyvolal tím obligátní pohoršení všech, kdo vždy úplně nejlépe věděli, jak s KLDR zacházet – jen za pětašedesát let nedosáhli vůbec ničeho. Teď je Trump prvním americkým prezidentem, který jednal s šéfem KLDR a veze si od něj slib, že se úplně zbaví jaderných zbraní.
Má to háček. Tohle Kim neslíbil poprvé.
Nikdo neví, jak to dopadne, protože Kim je velká neznámá a falešný hráč. A Trump už ukázal, že klidně rozerve smlouvu, když mu připadá jen jako kus papíru. Navíc, viděno Trumpovými vlastními měřítky, jejichž náročnost projevil při vypovězení jaderné smlouvy s Íránem, výstup ze Singapuru není nic moc.
Ani Reagan neuspěl na poprvé
Jak se to vezme... Dnešní instantní svět chce okamžité výsledky, všechno a hned, a tak bude asi zklamán, že Kim rovnou nevysypal z kufru atomovky. Summit náhle vypadá, jako by hladovému pustili večeři z videa.
Má to dvě vysvětlení. Zaprvé: i kdyby Trump s Kimem vyměnil atomovky za pytlík hamburgrů, hned by ho kritizovala CNN a Asociace amerických dietologů.
Summit USA-KLDRSUMMIT: Trump a Kim přepsali historii ANALYTICI: Dohoda je vágní a bezzubá KOMENTÁŘ: Kim získal čas na vydírání OBAVY: Spojence znepokojuje pozastavení manévrů VIDEO: Kimova sestra vyměnila pero SANKCE: Trump: Kim je chytrý vyjednavač REAKCE: Írán varuje KIma, Soul vítá první krok OBRAZEM: Úsměvy, stisky rukou a známé sliby. IMAGE: Z baculaté zrůdy moudrým vůdcem ZÁCHOD: Kim si přivezl vlastní záchod, |
Zadruhé: Ronald Reagan by k tomu podotkl, že desítky let staré ledovce tají pomalu. Pohled zpět ukazuje, že napoprvé, a dokonce i napodruhé dopadl s Gorbačovem hůř než teď Trump s Kimem.
Dnes už to vypadá, že sotva se stal Gorbačov šéfem SSSR, sešel se s ním Reagan, padli si do oka, vytáhli pera a rakety se vezly do sběru. Ve skutečnosti se to nečekaně táhlo. První summit byl v listopadu 1985 a skončil špatně. Nic z něj nevzešlo – tedy kromě pocitu, že spolu mohou mluvit. Další summit byl v říjnu o rok později. Slavná schůzka v Reykjavíku známá tím, že byla vlastně výbuchem. Nedohodli se.
Teprve za dalších čtrnáct měsíců, až v prosinci 1987, podepsali první odzbrojovací dohodu. Cesta k ní tedy trvala přes dva roky.
Trump sedl do buldozeru
V případě korejského problému, který byl začarovaný pro jedenáct amerických prezidentů, se asi dá těžko čekat, že vše vyřeší jedna osobní schůzka. Podstatné je, jestli si nyní mohou Amerika a KLDR vyhovět. Možná ano, protože Amerika změnila poprvé od konce studené války přístup.
Dosud vždy více či méně šlapala okolo KLDR opatrně, skoro ohleduplně. Například Barack Obama tomu říkal „strategická trpělivost“. A tak si KLDR mohla vyskakovat a hrát hry.
Trump však zvolil něco méně salonního. Zopakoval Reaganův přístup k Sovětům – ten kdysi taky přestal spoléhat na všechny finesy zbrojních vyjednavačů, protože to bylo jako chtít spoutat obra pavučinami, a sedl do buldozeru. Až když rázně zatlačil, doplnil to jednáním.
11. června 2018 |
Na Kima to může platit. A může mu to i vyhovovat, protože ví, na čem s Trumpem je. Nemá atomovky, jen aby je měl, nýbrž aby ho nikdo zvenčí nemohl svrhnout. Trump je dostatečný pragmatik, aby mu zabezpečil, že výměnou za odevzdání bomb nebude zásadně usilovat o konec jeho režimu.
KLDR jako obskurní kabaret
Nezní to úplně hezky. Včera už se objevily výčitky, že se Trump ani slovem nezmínil o lidských právech v oplocené KLDR.
Ale má to logiku: protože svět sleduje Kimy a jejich režim hlavně jako obskurní kabaret (Kim zakázal sarkasmus, nesmí se nosit džíny ani zmačkat noviny, rakety jim létají křivě a podobně), uniká mu to hlavní - KLDR je nevypočitatelná atomová mocnost, vedle Blízkého východu jedno ze dvou nejakutnějších ohrožení míru. V tomto případě navíc jde o jaderné ohrožení.
11. června 2018 |
Zdálky se to pozoruje dobře, ale na místě je to horší: v případě jaderné přestřelky se v Koreji počítá s deseti miliony mrtvých.
Tohle je priorita. Kim možná působí jako komický excentrik, ale před několika měsíci se svět kvůli němu bál nukleární přestřelky. Ostatně „odevzdání bomb“ je širší metaforou pro to, že Kim se začne chovat normálněji vůči světu i své zemi.
Z obou důvodů je dobré zkusit cokoliv, co by ho umravnilo. Až čas ukáže, co z toho vzejde.
Možné je všechno – a tak je docela zábavné představit si Nobelovu komisi, jak si už teď do zásoby horečně vymýšlí nějaké silné jméno, aby mu mohla nadělit cenu míru, kdyby Trumpovi jeho hra vyšla.
12. června 2018 |
